Potřebuji pomoc

17. dubna 2018 v 15:35 | LeS |  Zamyšlení
Nejsem škrt, co se týká přispívání na dobrou věc. Baví mě přispívat tam, kde pomoc posune obdarované dál a ukáže jim cestu, jak lépe žít. Nevadí mi přispět na nákup kozy, slepice nebo tkalcovského stavu do rozvojových zemích. Pomoc lidem, kterým zlepší jejich život. Nebo přispět dítěti na vzdělání, které usnadní jeho budoucnost. V tomto duchu občas přispěji na Děti ulice. Koupím si ručně smontovanou propisku nebo ozdobenou voskovou svíčku.
Jenže když nad tím tak přemýšlím, tak i přispění na nákup invalidního vozíku, na vycvičení vodícího psa nebo finanční pomoc při léčbě onkologicky nemocných zlepší těmto obdarovaným jejich život. A co teprve Zdravotní klaun, který rozesmává děti v nemocnicích i babičky a dědečky v domovech důchodců. Také to potřebují. A copak jde odmítnout podvyživené a nemocné děti v rozvojových a často válkou zbídačených zemích?
Přispěla jsem už na různé věci. Na návrat koně převalského do přírody a když jsem pak byla na besedě s tímto tématem byla jsem ráda, že jsem přispěla na dobrou věc. Přispěla jsem na lokomotivu. A v útulku na psy a kočky. Přispěla jsem s Bílou pastelkou, s Dobrým andělem i s Kuřetem.
Jenže když vám v jeden den přijdou do schránky tři dopisy, na ulici vás zastaví další člověk se stejnou prosbou, pak si začnete říkat, jestli je v našem světě vše v pořádku. Jak je možné, že je tolik lidí, kteří potřebují pomoc. Jak je možné, že jim nedokáže pomoci stát a zaplatit potřebným z daní. Jak je možné, že i když je tolik lidí, kteří přispívají, stále je to málo. Tolik organizací je závislých na pomoci od druhých lidí a tolik věcí by se neuskutečnilo, kdyby právě druzí nepřispěli. I když si třeba někdy - stejně jako já - říkají, že těch natažených rukou mají už plné zuby.
A také se ptám, jestli bych já osobně šla někdy někoho prosit o finanční pomoc. A protože si říkám, že může nastat taková situace, tak i přispěju. Jednou já tobě, jednou ty mě. I když doufám, že si jen vylepšuji karmu a finanční pomoc druhých potřebovat nebudu.
 

Proč jsem se neoběsila-Halina Pawlowská

13. dubna 2018 v 17:46 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Když jsem byla malá, chtěla jsem přečíst všechny knížky ve vesnické knihovně. Knihovna nebyla velká, ale i když jsem se opravdu snažila, stále hodně knížek zbývalo. Když byla dcera malá, bydleli jsme v Praze. Neměli jsme moc peněz a tak jsem si udělala průkazku do knihovny. Půjčovali jsme si knížky, četli je a zas vraceli. Na tohle období půjčování knížek jsem pomalu zapomněla.
Jsem závislá na hromadné dopravě, a protože ne vždy jezdí tak, jak bych potřebovala a protože byla zima, trávila jsem čas v cukrárně pojídáním dortíků a zevlováním. Brzy mi to začalo lézt do peněz a navíc se to projevilo i na postavě. Byla jsem nucena vymyslet něco jiného. A tak jsem si udělala průkazku do městské knihovny. Překvapilo mě, že přibylo prostoru a přibylo knížek, přibylo příjemné posezení v křesílkách a přibylo i časopisů.
Když jsem tak procházela regály, přemýšlela jsem, jakou knížku si pro začátek půjčím. A u P jsem objevila Halinu Pawlowskou. Její knížky jsou akorát tak do kabelky, a tak jsem zkusila Proč jsem se neoběsila. Je pravda, že knížečka je to tak útlá, že jsem ji přečetla za dva večery, a to jsem se ještě krotila. Zasmála jsem se příběhům, zafilozofovala jsem si u feminismu. Připomínalo mi to čtení některých blogů. Také blogeři a blogerky jdou s kůží na trh a také píší víceméně pravdivé příběhy. I když Halina píše většinou o korpulentních dámách, nezapomíná dodat, že příběhy jsou vymyšlené a shoda s její postavou je víceméně náhodná. A tak se člověk dozví toho spoustu o ní samotné, o přátelích a přátelích přátel, o jejích názorech, a nikdy si vlastně není jist, kdy se jedná o skutečnost a kdy o vymyšlené historky. Důležité je, že se člověk zasměje, pobaví, ale i zklidní. Určitě doporučuji před spaním. A ještě jednu věc mají příběhy společné - pocit, že někdo je na tom hůř a dokáže to brát s nadhledem, a tak opravdu není důvod se věšet :-)

42. Naděje

3. dubna 2018 v 17:12 | LeS |  Dřepovací rádce
W: Potkávám lidi, kteří jsou na tom hůř než já. Lidé, kterým mohu pomoci i jen tak, že se s nimi zastavím a promluvím s nimi. Ale ptám se, proč je na světě tolik smutku a bolesti. Někteří lidé jsou na tom hodně špatně, mají nevyléčitelnou nemoc, hrozné příbuzné, jsou bez peněz nebo na ulici.
X: Všem těm lidem můžete dát alespoň soucit a naději.
W: Ano, říká se, že naděje umírá jako poslední. Ale kde ji brát.
X: Znáte pověst o Pandořině skříňce? Pandora byla stvořena bohy, kteří se chtěli pomstít lidem. Vytvořili nádhernou dívku, dali ji krásnou skříňku a poslali ji mezi lidi. Lidé skříňku otevřeli, byli zvědaví, co v ní je, a ze skříňky se na svět dostaly bolest, smutek, utrpení. Úplně dole, utlačovaná byla naděje. Pandora když viděla, že ze skříňky jde jen nářek a bolest rychle skříňku zavřela. Tak se i naděje dostalo mezi lidi málo.
W: Naděje je to poslední, co lidem zbývá, když už nemůžou bolestí dál. Ale mám vůbec živit falešnou naději, když všechno vypadá bezvýchodně?
X: A kdybyste si měla vybrat prožít den v beznadějné situaci nebo prožít den v naději, co byste si vybrala? V některých případech se stávají i zázraky. Někdo se zázračně uzdraví, získá bydlení, pomůžou mu kamarádi nebo i neznámí lidé... Nikdo by neměl trpět víc než je nutné. Na bolest těla pomůžou léky, a na bolest duše pomůže naděje. Věřit, že bude lépe, nebo věřit, že se dá den prožít s trochou radosti. I kdyby to měl být poslední den. Nikdy bychom neměli ztrácet naději. I když v některých situacích je to hodně těžké. Vidět skutečnost realisticky a přitom si uchovávat naději. A i když něco špatně skončí mít v sobě pochopení, že to tak mělo být, a naději, že život půjde dál.

 


Velikonoce

31. března 2018 v 16:46 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Maluji obrázek,
na cestě oblázek,
pěšina k domovu,
a vědro na vodu.

Kluci se scházejí,
pomlázku vázají,
i malý nešika,
vrbu si ošmiká.

Dívky zas vajíčka,
za zpěvu slavíčka,
malují po staru,
cibulí při varu.

Ve vzduchu napětí,
který kluk naletí,
na skrytý pukavec.
Peče se mazanec.

Veselí ve vzduchu,
trochu tu rozruchu,
slívka a vínečko,
utíkej, děvečko.

Veselé velikonoce :-)

41. Četba

12. března 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
X: Čtete?
W: Čtu cizí blogy, občas zprávy na internetu, nějaký časopis, když čekám třeba u kadeřnice, na knížky nemám moc času a trpělivosti.
X: Zprávy nám dávají přehled, díky blogu poznáte cizí myšlenky, cizí životy a názory. Vše, co vidíme, zažijeme, ale také to, co přečteme nás nějak ovlivňuje. Kdybyste měla čas, jaké knihy byste četla?
W: Určitě ne detektivky. Líbí se mi romány, ale ty zaberou spoustu času, který nemám.
X: Asi není pro vás tím pravým číst před spaním detektivky. I když někomu právě to vyhovuje. Každý jsme jiný a každému se líbí jiný styl. Nejde také o to, přečíst knihu najednou. I když při dobře napsané knize a poutavém příběhu bychom knížku chtěli přečíst naráz a nejraději ji neodložit, dokud ji celou přečtenou nemáme.
W: Dřív jsem takto četla. Ale to jsem chodila do školy a měla víc času. Když knížka skončila, chtěla jsem vědět víc, a často si vymýšlela, jak by asi mohla pokračovat. Bylo mi to trochu líto, že už je konec, a zároveň jsem byla ráda, že jsem ji do konce přečetla.
X: Možná by tedy bylo zajímavé zkusit najít čas na čtení knih, když vás to dříve hodně bavilo. Při čtení se ocitnete v jiném světě, zapomenete na vaše problémy, příběh vás vtáhne do děje. Četba zvětšuje naši slovní zásobu, obohacuje nás a rozšiřuje obzory.


40. Příroda

9. března 2018 v 16:28 | LeS |  Dřepovací rádce
X: Běhala jste?
W: Ne, cvičím doma. Nechci se ztrapňovat před ostatními.
X: Chodíte alespoň na procházky?
W: Moc ne. Nemám moc času.
X: Ptám se, protože příroda nás také může nabýt energií. Příroda je zajímavá v každé roční době.
W: Moc nesouhlasím. Nemám moc ráda tohle roční období.
X: Zkuste si představit, že jste fotograf, který má zachytit krásu přírody. Tak vyhledáte věci, které jsou zajímavé. Můžete si všimnout ptáka, kůry stromu, vody... Může to být cokoliv, co vás zaujme. Navíc se nadýcháte čerstvého vzduchu. Stačí i jen krátká procházka v zahradě, aby vás naladila.
W: Co mám tedy dělat?
X: Zkuste vnímat přítomný okamžik. Poslouchat zvuky v přírodě. Poslouchat i ticho. Uvidíte, že se zklidníte. A když půjdete na procházku, na chvíli se zastavte. Můžete se dotknout i kůry stromu nebo listí. Někteří lidé stromy objímají, aby získali energii. Dívejte se kolem sebe. Dívejte se, jak je příroda zajímavá.
W: Pokusím se.
X: Máte doma květiny?
W: Mám nějaké.
X: Zlepší vám náladu, když se na ně podíváte?
W: Mám radost, když se jim daří, rostou nebo i kvetou.
X: I to je kousek přírody. Je dobře, že se staráte o květiny. Příroda nás odmění, pokud jí dáváme náš čas a péči.


39. Pláč

5. března 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
W: Dnes jsem se rozplakala.
X: Na tom není nic špatného. Pláč nám pomáhá smýt to špatné a bolestivé.
W: Přišlo mi toho na mě už moc. Jak kdyby přicházely od života jen samé naschvály a podrazy. Už jsem to neunesla.
X: Jak jste plakala? Jak jste se přitom cítila? Někteří lidé si nedovolí zaplakat, i když k tomu mají důvod a i když by se jim ulevilo.
W: Nejdříve potichu, jen pro sebe, snažila jsem se zadržet pláč, pak jsem se ale rozplakala naplno. Kníkala jsem a zalykala se pláčem.
X: Jak jste se cítila potom?
W: Ulevilo se mi. Jak kdybych zas viděla cestu, jak dál. Jako bych vždy v tom největším smutku a beznaději, našla něco, co mi dá sílu jít dál. Už mi pak věci nepřipadaly tak hrozivé a strašné. Nevím, kde se to v tom pláči a smutku bere, že najdu po pláči kousek radosti a odvahy.
X: To je dobře se k tomu takto postavit. Pláč může být očistný. Zpracováváte jím situace, které jsou bolestivé. Uvolníte se, a dáte průchod smutku. Pak si můžete utřít slzy a vidět naději.
W: Nejdřív nadávám na věci kolem, lituji se, rozpláču se, a najednou vidím, že to není tak strašné. Že to nějak zas zvládnu. Že jsem na tom byla i hůř a dostala jsem se z toho. Že se najdou lidé, kteří mi pomůžou. A situace, do kterých jsem se dostala, se dají zvládnout.
X: Někdy se pláč nedá zastavit a někdy pláčeme i z radosti. Pokud člověk cítí silné emoce, nemusí se pláči bránit. Zvlášť, když se člověk vypláče z toho bolestivého a dokáže pak zvládnout situace, které přináší život. Někdy v sobě pláč zadržujeme, nedovolíme si zaplakat, protože to například odmítá společnost a bere to jako slabost. Ale bolest se v nás nahromadí a my pak třeba až po letech se vypláčeme z toho, co nás zasáhlo, a teprve pak si dovolíme jít dál.


38. Humor

21. února 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
X: Jak často se smějete?
W: Poslední dobou se snažím hledat věci k radosti a zasmání. Často si čtu vtipy nebo se dívám na komedie. Myslím, že mi to pomáhá.
X: Určitě je dobré se hodně smát. Říká se, že smích léčí. Smích nás zbavuje napětí, lépe se navazuje kontakt, pokud se usmíváme, ukazujeme lidem svoji dobrou vůli a výzvu k přátelství. Pokud si máte vybrat mezi člověkem, který se usmívá a který je zamračený, určitě půjdete k tomu, který se tváří veseleji.
W: Ano, raději chodím k lidem, kteří jsou usměvavější.
X: Člověka může úsměv úplně změnit. A to se nemusí vždy řehtat nebo smát nahlas. I když někdy takové upřímné zasmání rozesměje i druhé.
W: Potkávám hodně zachmuřených lidí, ale i já se určitě často tvářím smutně a odmítavě.
X: Stačí jen koutky rtů dát nahoru a usmívat se očima. Celá tvář se tak rozzáří. Budete vyzařovat větší pohodu a budete se tak i cítit. Naučte se vzpomenout si na něco příjemného nebo veselého. Vytvářet si vnitřní pohodu a klid.
W: Myslím, že se i hodně směji při psychickém vypětí. Není to divné?
X: Naopak, smích vám pomáhá, abyste se uvolnila. Není nutné brát věci příliš vážně. Každá práce se lépe zvládá s humorem a smíchem. I když jste se na něco musela hodně soustředit, můžete se poté uvolnit a zasmát.


37. Opatrnost

20. února 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
W: Uvažovala jsem nad tou pomocí. Ale mám trochu obavu, co by na to řekli druzí lidé. Myslím, že jsem hodně bojácná a opatrná. Nechci se pouštět do věcí, u kterých nevím dopředu, jak dopadnou.
X: Opatrnost je určitě dobrá vlastnost. Je možné být opatrný vůči cizím lidem. Je dobré být opatrný na své peníze. Je dobré být opatrný, když se pouštíme do nové věci nebo stojíme nad propastí. Ale nic se nemá přehánět.
W: Vím, že přílišná opatrnost je na škodu.
X: Pokud budete příliš opatrná, zapomenete si život užít. Budete opatrná vůči lidem a nebudete se s nimi přátelit, aby vám neublížili. Budete opatrná na své peníze, budete mít strach, abyste o ně nepřišla, a budete tak šetřit, že si nekoupíte nic nového. Budete opatrná vůči cizímu prostředí a nebudete vycházet ven ze strachu, že se vám tam něco špatného stane.
W: Myslím, že taková nejsem.
X: Také myslím, že ne. Přeháněl jsem, abyste si uvědomila, jak nesmyslná je v některých situacích přílišná opatrnost.
W: Myslím, že určitá dávka opatrnosti je správná.
X: To ano, ale nesmí nám bránit udělat věci, které jsou pro nás dobré. Určitě budete opatrná při řízení, při přecházení ulice, při kontaktu s ohněm... Ale přílišná opatrnost nám může i svázat ruce, nebudeme schopni jednat. Je důležité najít tu pravou míru opatrnosti. Ptát se, jestli se ještě jedná o opatrnost, anebo už jde o výmluvu. Jestli nejsem příliš opatrný a skutečně se může stát to, co si v mysli představuji.
Na druhou stranu nám opatrnost pomáhá, abychom se bezmyšlenkovitě nepustili do věcí, které nezvládneme nebo které nám ublíží. Každý je ale jinak opatrný. Co jednomu přijde náročné, nad tím druhý mávne jen rukou. Buďte ráda za svou opatrnost, ale nenechte se jí svázat.

36. Pomoc

19. února 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
X: Jak se cítíte?
W: Je to lepší, než jaké to bylo na začátku. Skutečně se mi trochu ulevilo. V mém životě se toho moc nezměnilo, ale cítím se lépe.
X: Mám ještě jednu věc, která by vám mohla pomoci.
W: A to je?
X: Pomoc druhým. Pokud se sama cítíte lépe a víte, že máte už víc sil, můžete část ze sebe předávat dál. Je jedno, jestli pomůžete starší paní s taškou, nebo vyslechnete něčí trápení. Důležité je být zúčastněná.
W: Nevím, jestli bych na to měla.
X: Proč myslíte?
W: Je to divné, někomu říct, že mu pomůžu s taškou. A vyslechnout někoho, to mám strach, že bych se pak cítila ještě hůř. Slyšet o cizích problémech.
X: Možná se vám to bude zdát divné, ale skutečně člověku pomáhá, když druhým pomůže. Když druhým nabídnete pomoc, budou možná překvapení, někdo se může na vás i zamračit, ale někdo jiný se na vás usměje. Pokud se nechcete stýkat s lidmi, můžete třeba odklidit sníh nebo pohozené odpadky na společné cestě. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat, nikomu nic říkat, nikde se hlásit. Jen uděláte něco dobrého, co přinese užitek druhým a tím i vám radost. Navíc si přitom procvičíte svaly. Samozřejmě si vyberte takovou činnost, která vám nejvíc sedí.
W: Budu nad tím uvažovat.


Kam dál

Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík