Vánoční vzpomínka

Včera v 17:36 | LeS |  Zamyšlení
Na vánocích si pamatuji, jak jsme gruntovali celý byt, všude to smrdělo saponáty a leštidlem, rodiče byli na sebe naštvaní, protože nic nestíhali a nic nebylo podle jejich představ, my děti se chtěly dívat na pohádky a když jsme k nim zasedly, slyšely spoustu výčitek...
Ale to nejsou ty správné vzpomínky. Ty skutečně vánoční vzpomínky. Ty s tou skutečnou vánoční atmosférou jsou tyto:
Jak jsme šly s mamkou vybírat stromeček. Jen se podívat, ale potkali jsme tam souseda, který nám ten nádherný urostlý vánoční stromek (aspoň tak jsem to tehdy viděla) dovez k nám domů autem.
Jak jsem s mamkou dělaly vánoční cukroví, já ruce zalepené, ale hrozně mě bavilo máchat se v těstě, ochutnávat ho ještě syrové, vykrajovat a dávat těsto do formiček. K rohlíčkům mě mamka nepustila :-)
Jak jsme zdobili s tátou a bráškou vánoční stromeček. Dávala se tam tehdy čokoládová kolekce a s bráškou jsme tajně ujídali (myslím, že taťka to viděl, ale nikdy neprozradil). Na stromeček se věšely všechny ty staré ozdoby a panďuláčci a stromek byl hodně barevný a dodnes se mi takový stromek líbí víc než v jedné nebo ve dvou barvách.
Jak jsme o vánocích jezdili pro babičku, aby u nás trávila vánoce a nebyla sama. A později, když už vánoce neslavila, jsme k ní chodili a dávali jí darek, cukroví a bramborový salát s řízkem.
Jak mamka udělala rybí polévku, která byla skutečně jen jednou v roce, a kterou jsem měla strašně moc ráda. Jak jsme si po večeři dávali ještě pohár a voněly mandarinky a pomeranče.
Jak táta vyštrachal někde starý řetěz a omotal s ním nohy stolu. Mamka zas měla připravenou rozkvetlou barborku. A krájelo se jablíčko, v kterém většinou byla hvězdička, a pouštěly se skořápky z ořechů se svíčkami po vodě v lavoru.
Jak jsem dostala skutečně úžasné a krásné kolo, které mělo na sobě proužky ze všech možných barev a já pak vyhrávala, když jsme hrály s dětmi "Ztratil čáp čepičku, jakou měla barvičku" :-)
Jak jsme dárky vyráběli ve škole, nebo maličkost za našetřené peníze koupili, dali rodičům a ti z nich měli obrovskou radost.
Jak jsme se šli projít. A skutečně na vánoce začal z nebe padat sníh.

Jentak si povídat,
hodiny nevnímat.
Zajít si pro lásku
na krátkou procházku.

Přivonět k jehličí,
koledu uslyšíš,
a ten, kdo uvěří,
tomu i zasněží.

Hezké vánoce :)
 

Dvůr Králové nad Labem-ZOO

Pátek v 17:52 | LeS |  Výlety
Tento rok jsme navštívili ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a myslím, že je ten správný čas si návštěvu zopakovat, tedy jen prostřednictvím fotografií. Určitě každý ví, že ve Dvoře je safari a to je také určitě největším lákadlem.
Ale je tam toho více. Například takováto úžasná prolejzačka pro děti.
Samotná ZOO mi přišla hodně malá, například oproti pražské, člověk se moc nenachodí, ale hodně toho vidí. Například hravé a moudré opice. Tady na obrázku gorila. Asi je spokojená, protože se na nás usmála :-)
V ZOO najdete i hrocha, nosorožce, surikaty, ptáky nebo slona afrického. Zvířata nejsou příliš vzdálená, je na ně dobře vidět, ale zároveň mají upravené pěkné výběhy.
A stejné je to se žirafami. To jsou naše oblíbená zvířata. Tady má člověk pocit, že si na ně může šáhnout.
Tady žirafy se zebrami a dalšími ptáky žijí. Opravdu paráda.
V ZOO jsou určitě krásné procházky nejen za zvířaty. My jsme v ZOO byly na přelomu jara a léta a všechno bylo ještě krásně rozkvetlé a zelené.
Určitě také všichni znáte malíře Zdeňka Buriana a právě jeho malby si můžete prohlédnout v galerii. Jsou to opravdu krásné i poučné obrazy, pro mě je neskutečné, jakou měl představivost.
Dceři se také moc líbilo ve vesničce Tiébélé, vytvořeno podle západoafrické osady. Ve spoustě domcích je i překvapení :-)
A teď už slibované safari. Svezli jsme se autobusem, ale můžete i vlastním autem. Autobusem myslím, že je to lepší, protože se dovíte spoustu zajímavostí a hlavně to, jaká zvířata vidíte, což jsem úspěšně zapomněla :-)


Oslíka jsem ovšem poznala i bez nápovědy :-)
Jen některá zvířata jsou za plotem pro bezpečnost. Bylo po poledni, tak si lvi dávali šlofíka.
Jiné to bylo ovšem se lvicí. A když si všimnete nápisu na ceduli "no entry", tak bych ho obrátila, a určitě do ZOO vstupte.

Vodítko

4. prosince 2018 v 18:09 | LeS |  Zamyšlení
Necháváte psa na volno nebo ho máte připevněného na vodítku? Já si myslím, že není lepší pocit pro psa, než být na volno. Ale znamená to, že pes umí alespoň základní povely a opravdu na ně slyší, a člověk, který s ním jde, je pozorný.
O víkendu jsem venčila cizího psa a nějak jsem podcenila situaci. Byl to malý rozdováděný jezevčík, který měl radost z pohybu a vůbec ze života. Napadlo trochu sněhu a tak maminka s malými dětmi vytáhla boby. Dítě leželo na bobech, jezevčík přiběhl a olízl mu obličej. Pak si všiml krabice s dárky položené na zemi a označkoval si jí. Trapas. Nebyl to můj pes, ale byla jsem za něj zodpovědná. Pokud jsem věděla, že neposlouchá na zavolání, měla jsem ho mít na vodítku.
Ale jsem zvyklá chodit s naším psem bez vodítka. Když jdeme podél silnice nebo míjíme jiného neznámého člověka držím ho přímo za obojek. Je velký tak, že se nemusím shýbat. Ale jeho velikost může druhé děsit a tak si nedovolím, abychom nějakého neznámého člověka míjeli tak, že k němu pes běží a očuchá ho.
Jiné je to ale se známými. Ty už zdálky pozná a vrtí ocasem. A jak se zaraduje, když se může k nim rozeběhnout a člověka nebo dokonce i psa může přivítat. Pak chvíli laškuje s člověkem nebo se psem, většinou až do doby, kdy dojdu, prohodím pár slov s člověkem (nebo i se psem) a pokračujeme v procházce.
Vídáme na procházce ale i jiné lidi. Snaží se pevně držet vodítko, za které pes táhne. Občas pes i vrčí nebo štěká. Jednou jsme potkali i paní, která velkého psa nezvládla a spadla do příkopu, kam ji pes zatáhl. Takové lidi míjíme co největším obloukem, já držím mého psa, aby neprovedl nějakou lumpačinu.
Nebo potkávám lidi, kteří volají na psa, ten pes k nám utíká, a oni jen křičí, "on je hodný, on nic nedělá". Ne, že bych se psů bála, ale věřit tomu, že on je hodný a nic nedělá... Nebo ještě lepší křik - "máte fenku nebo psa? My máme psa, tak to nic neudělá...." A kdyby se fenka hárala? :-)
Nezáleží na velikosti psa. I malý pes může být nevychovaný a napadat jiné psy. A tak myslím, že psy by si lidé měli pořizovat ne jako módní doplněk, ale s vědomím, že se mu budou muset věnovat. Také se někdy na procházce zamyslím a pes se pustí po zachycené stopě. Když se vracíme, utíká k vrátkům. Ale ve většině případů se dá odvolat a poslechne. A tak si procházku můžeme užít oba dva.
 


Šťastná Barbora-Jak jsem sebrala odvahu

26. listopadu 2018 v 15:33 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Barbora Šťastná je redaktorka. A hlavně je to žena, manželka a matka dvou dětí. Není ženou dokonalou a přesto by se mohla stát vzorem. Tím, jak se snaží na sobě pracovat, zvládat obyčejné životní situace, i když si uvědomuje, že není vždy za všech okolností skvělá. Ale právě tím je mi sympatická.
Názvy kapitol mluví za sebe: "Když uslyšíte dupot kopyt, čekejte koně, ne zebry." Znamená čekat to jednodušší, přímější, logičtější, než si představovat, co všechno nejhoršího a nejstrašnějšího by se asi stalo nebo stane. Barbora Šťastná má velkou fantazii a tak se člověk nad jejími vykonstruovanými příběhy zasměje. Obzvlášť, když se ho netýkají nebo naopak si něco podobného v minulosti představoval.
Nebo kapitola: "Jak jsem se díky vším stala lepším člověkem." Se vši jsme s dcerou také bojovaly, tak bylo příjemné si přečíst, že v tom nejedeme sami a podobné myšlenky zoufalství, ale i odvahy - "veřejně přiznat máme vši" - má i někdo jiný.
Nebo kapitola: "Sbírám odvahu radovat se, i když vím, že radost je jen na chvíli." Všichni víme, že každá radost jednou skončí a dokonce netrvá ani tak dlouho. Když už si nás najde, měli bychom si ji užít. K tomu patří i těšení se na věci, i když pak věci nedopadnou úplně přesně podle našich plánů. Ale ty úžasné okamžiky přicházejí často nečekaně, i když to může být třeba jen uvědomění si, že žiji pěkný život, při pohledu na rozsvícený panelák.
Knížku bych doporučila těm ženám, které si chtějí zažít ten pocit, že v tom nejsou sami a i někdo jiný má problém říkat "ne" a problém říkat "ano", nebýt za všech okolností cool a nedělat jen věci, které by se měly. Knížku bych doporučila těm, které si přijdou strašné a trapné, protože zjistí, že jsou prostě jen své a v skrytu duše možná sebevědomé a odvážné.
Je to knížka ze života. Nenabádá, nementoruje, příběhy potěší a často rozesmějou, a myšlenky autorky i příklady psychologických průzkumů povzbudí.

https://stastnyblog.cz/

Umělá inteligence

19. listopadu 2018 v 20:13 | LeS |  Zamyšlení
Když jsem byla dítě, měli jsme do rodiny jednu televizi, jedno auto, žádný telefon, a spoustu času na kamarádství. Dnes má telefon, auto a televizi téměř každý člověk. A spoustu času věnuje tomu, aby byl on-line - může vědět všechno, mít spoustu přátel, nakupovat, bavit se, být vidět... A svět je otevřenější, ale i rychlejší.
Když jsem chodila do školy, učili jsme se účetnictví s papírem, tužkou a kalkulačkou. Kreslili jsme si šibenice a vůbec netušili, jak rychle půjde pokrok dopředu. A že to, co nám mělo usnadnit práci, nám tu práci jednou úplně vezme.
Moji práci mají dělat roboti. Tedy spíše jen jeden robot. Bude totiž pracovat 24 hodin, a tak nahradí minimálně tři lidi. Ale myslím, že více, protože robot je výkonnější, nedělá tolik chyb jako člověk, nemarodí a nebere si dovolenou. A dokonce ani tolik nestojí. Takže se i ušetří, což je jeden z hlavních kritérií. A samozřejmě ta prestiž - budeme mezi prvními, kde něco takového zavedou.
Asi jako když se zaváděla elektrika, parní stroj nebo telefon. Jenže ne každá změna je vítaná všemi lidmi. A tak si umím představit dělníka, který rozbíjí stroje. Počítačové programy nám také usnadňují práci, takže je potřeba méně lidí než dříve. Ano, vznikají i nová povolání pro lidi, kteří se umí rychle zorientovat. Například programátoři. Programy pronikají do různých oblastí života.
Moji práci bude dělat robot. Ale co budu dělat já? Hrát počítačové hry? Kam se vrhnout? Do umění? I takový mobilní telefon dokáže zachytit obraz lépe, než bych jej nakreslila. Program umí napsat článek, a bez chyb. Jen se ptám, nebude nám chybět ten údiv nad tím, co dokáže lidský duch vytvořit, když počítač to dokáže lépe?
Přemýšlela jsem, jestli se umí robot smát (i třeba sám sobě) a jestli se umí omluvit ""špatným naprogramováním jsem ti způsobil víc práce s opravováním mé chyby." A myslím, že je všechno o programování, takže umí. Navíc se umělá inteligence umí učit i z chyb - což mi zní hrozivě.
Říkat si na počátku byl člověk. Možná tomu za pár let uvěří jen málo robotů s umělou inteligencí...

Děti jsou hosté,kteří hledají cestu-Prekopová, Schweizerová

13. listopadu 2018 v 16:07 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Knížku napsala psycholožka českého původu Dr.Jiřina Prekopová a lékařka Dr. Christel Schwizerová. Knížka má hezký, poetický název a doporučila bych ji maminkám, které vychovávají dítě do 7 let a občas si nevědí rady. Já už mám dceru větší a tak jsem si mohla jen hledat, co jsem udělala špatně a kde existovalo snadné řešení, a já si přitom nevěděla rady.
Knížka se zabývá především tímto "magickým věkem", kdy dítě je ještě závislé na svých rodičích, především na matce. Chápe samo sebe jako střed světa a má neviditelné přátele. Nerozumí přesně slovům, která slyší, protože si neumí představit to, co samo nezažilo. Potřebuje rytmus, pravidla, vzor a především milující rodiče.
Někdy si myslíme, že bychom měli dítě ochránit od všeho zlého a stresujícího. Ale i to je špatně. Každému strachu, které dítě má by se mělo aktivně postavit, a my bychom jen při něm měli stát a pomáhat mu strach zvládnout. V tomto věku tedy více než vysvětlování pomůže aktivní přístup. Bojí se pavouka - vezmeme my pavouka do dlaní, ukážeme mu ho zblízka...
Také mě překvapilo, že "tatínek není na hraní" :-) Dítě mnohem více ke hraní potřebuje jiné děti než rodiče. Rodiče jsou silnější a větší, když malé dítě nechají vyhrávat, bude to falešné. Mají také jinou představivost a jsou prostě už dospělí. Kamarádi jsou důležití, i když dítě v prvních rokách života si hraje spíše vedle nich než s nimi.
Dále knížka obsahuje spoustu konkrétních příkladů v každodenních situacích.
Například jsou zde popsány klady nošení dítěte a spaní ve společné posteli a porováváno s minulostí. Dříve nebyly problémy, pokud se děti společné postele nebo nošení v šátku měly vzdát. Dříve totiž dítě bylo nošeno stále a nemohlo se tedy moc hýbat, nemohlo si vybírat, jestli má nyní náladu být v šátku nebo bez. Zažívalo i nepohodlí, stejně jako ve společné posteli. A tak se po čase rádo vzdalo společné postele nebo nošení.
Místo plácnutí je doporučováno zásadní NE. Agresivita se nemá potlačovat, ale prožívat. Na většinu problémů pomůže pevné objetí. Dokonce i dospělí, kteří se hádají, by podle doporučení spisovatelek, měli být v objetí. Neklidné děti vyšly z "hnízda" nedostatečně chráněny a připraveny. Dostaly příliš brzo příliš volnosti, protože je rodiče nechtěli v ničem omezovat. Z této volnosti vznikl stres a dítě tak neustále všechno zkoumá, aniž by spočinulo samo v sobě.
Také mě zaujala kapitola o dárku. Dárek by měl být takový, aby si ho dítě spojovalo s konkrétní osobou. Proto je dobré (když ne dárek sám vyrobit), pak si s dítětem a s dárkem pohrát. Dárek by měl být něco výjimečného a vzbuzovat v nás vděčnost.
V knize jsou ještě například kapitoly Zaměstnaná matka, Společné jídlo nebo Udržování čistoty.
Knížka je psána jasně, čitelně, jsou zde příklady "zlobivých dětí" a nabízí se řešení. Zda funguje v praxi jsem ověřit nemohla :-)
Ale knížka byla poučná a k přemýšlení - pro ukázku - výchovný cíl, tedy to, co by mělo dítě naší výchovou získat a do života vedět - citace:
Všechny těžkostí může překonat.
Je silnější, i když se momentálně cítí slabé.
Umí snášet nedostatek.
Umí zodpovídat za sebe i za druhé.
Má úctu ke svému okolí.
Může sloužit, aniž by se ponížilo.
Není jenom tupý spotřebitel, ale umí také vytvářet.
Je pánem svého světa, ale zároveň vědělo, že svět podléhá duchovnímu zákonu. Proti tomuto zákonu se nesmí proviňovat.

Dovolená

9. listopadu 2018 v 18:24 | LeS |  Normální den
Je normální den a je den sváteční. Jsou svátky, soboty a neděle a je dovolená. Od mala mám radši ty pracovní dny. Nějak si nevím rady, když jsou dny "klidu". Co s časem? Jak ho smysluplně prožít? Úklidem? Setkáním s přáteli? Lelkováním? A není to málo?
A tak se nějak stalo, že té dovolené mám moc. A mám nařízení vybrat si ji do konce roku. Ale kdo by si bral dovolenou na mlhavý podzim nebo předvánoční čas (kdy je mimochodem v práci spoustu práce). Tak jsem to nařízení vzala s nelibostí. Já tu dovolenou fakt nechci. Koukej mlčet a buď doma. A tak jsem poslechla.
Dneska šla dcera po škole k zubaři. Tak jsem vstávala s ní. Ráno si dala kafíčko v cukrárně, koukla na první návštěvníky, důchodce i maminku s dětmi. A pak se přesunula do knihovny. Knížky si vybírám intuitivně. Nepřemýšlím co vlastně chci, jen jdu k nějakému regálu, a tam si buď vyberu knížku nebo se přesunu jinam. Tak jsem objevila i knížku o jménech. Byla to velká bichle, ale měla jsem čas, v knihovně jsem si sedla a začetla se.
Jméno mé dcery znamená, že se narodila do rodiny, kde ji mají hodně rádi. Na její příchod se těšili a chtějí jí dát všechno, především lásku. S tím souhlasím. Rozmazlovaná ze všech stran :-) Moje jméno mi naopak vybrali prý inteligentní rodiče a znamená, že nechtějí, abych cokoliv v životě dostala zadarmo. Žádná protekce. Hlavně, ať si holka všechno vydobyje sama, pokud o něco bude stát. Tak vám milí rodiče pěkně děkuji :-)
Pak jsme šly s dcerou k zubaři pěšky, žádné auto, žádné dopravní prostředky. A byla to pěkně dlouhá procházka. A tu procházku jsme si prodloužily na oběd do restaurace. Žádný spěch, klid, pohoda.
Doma jsem pak udělala, co bylo potřeba, a ještě než byla úplná tma vyrazila se psem. Je zvyklý na denní procházky, tak jsem ho nechtěla ošidit jen kvůli tomu, že toho procházení jsem měla za dnešek ažaž.
A když se sešeřilo, vyndala jsem nově půjčenou knížku, zapla hudbu a začetla se...
A teď si tak říkám : Tak takovou dovolenou si nechám líbit :-)

Podzim u rybníka

7. listopadu 2018 v 20:38 | LeS |  Výlety
Podzim mi připomíná karneval. Stromy si obléknou barevné listí, třepotají jím ve větru a pomalu se svlékají. A někdy celé to kouzlo přikryje mlžný opar. A člověk jen může hádat, co asi skrývá.
Téměř každý den chodím se psem na procházku. Využíváme toho, že ještě není úplně šero a těšíme se z podzimních dní.
Co takhle vyjít si do přírody a natrhat šípek na zdravotní čaj pro zimní chřipkové období? Jen pozor na trny.
Je jeden pohled, který se mi neomrzí. Stromy nás vždy vítají slavobránou. A pod nohama křupou hlavičky žaludů.
Hráz, zpevněná kořeny dubů, odděluje dva rybníky. Oba dva jsou krásné. Jeden je plný vody, člověk zahlédne labutě nebo kačeny.
Ten druhý rybník je vypuštěný. Rostou u něj doutníky - chcete-li orobinec.
U tohoto stromu se mi líbilo "žilkování". Kmen přechází do slabších větví a ty do úplně tenounkých. Aby rozváděly život i k poslednímu lístku. Teď je už téměř holý a tak vyniknou větve.
Loďka pro rybáře. Nechat se nést, nechat se kolébat a poslouchat okolní ticho.
Osamělá lavička s kobercem z listí. Nikdo na ní už nesedá, každý pospíchá domů.
Stále je na co se dívat :-)

Všechno, co opravdu potřebuji znát...-Robert Fulghum

4. listopadu 2018 v 17:05 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Tuhle knížku jsem si už dávno přála přečíst. Celý název je: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce. Moc ráda někomu v různých situacích říkám, aby se chytil (nebo držel) někoho za ruku. Protože prostě ve dvou se to lépe táhne, víc hlav víc ví, sdělená starost je poloviční a radost dvojnásobná. Je prostě spoustu důvodů, proč mít někoho (přítele, kamaráda) vedle sebe.
Celá tahle rada v podání Fulghuma zní: "Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě." Já jsem si jí jen zkrátila :-)
Knížka obsahuje krátká (průměrně dvoustránková) zamyšlení nad životem.
V něčem jsem mu dávala za pravdu. Také moc nechci shrabovat listí na zahradě, a také to nedělám z lenosti, ale myslím si, že listí tu bylo před námi a bude po nás a příroda si s ním vždycky poradila :-) Nebo další příklad můj děda by byl také moc fajn (a také si ho moc nepamatuji) a ten můj vysněný děda by se vám také určitě líbil. Dále je určitě skvělý nápad dávat pastelky, a u nás doma je má nejen má dcera, případná návštěva malých dětí, ale i já. Kdo si maluje zkrátka nezlobí. Doma mám určitě také prach za skříní, který by se ukázal při stěhování, ale hlavu si s tím nelámu, když teď už vím, že je to "hvězdný prach".
A takovýhto postřehů je v knížce spoustu. Usmívala jsem se a vyladila jsem se tak nějak pozitivně při čtení této knížky. Je úsměvná, je k zamyšlení, je nenáročná a člověk se dozví spoustu nového, co vlastně vůbec nepotřeboval vědět, ale zjistí, že ho to vnitřně obohatilo.
Je laskavá a určitě potěší nejen v pochmurném počasí. A srdce zahřeje (a čím víc tepla máte,... však to znáte) :-)

Úklid

31. října 2018 v 16:56 | LeS |  Zahrada
Letos počasí zahradě moc nepřálo. Sucho, sucho a zase sucho. Jedinou výhodu to mělo, že tráva moc nerostla a nemusela se sekat. Na druhou stranu je málo sena, jen dvakrát jsem usušila. Svítilo sluníčko, tak to šlo dobře. :-)
Na zahrádce se mi moc nedařilo. Sklidila jsem dvě kukuřičky, nějaký hrášek, ředkvičky. Nepřežila mi srdcovka a sotva se drží rododendron. Jediné, co krásně kvetlo byly gladioly.
Nějaký ten plevel také vyrostl, takže jsem měla občas zelené pro slepice :-) Teď už na zahrádce jen uklízím. Už je tam smutno, stromy ztrácí listí. A když už kytek moc není, nějaké růže jsme si z listí vyrobili.
Snad příští rok bude víc vláhy. Teď už se blíží čas, kdy si zahrada i my lidé odpočineme .-)

Kam dál

Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/