Není cesty zpět

Sobota v 18:31 | LeS |  Zamyšlení
K tomuto tématu jsem přemýšlela nad obrázkem. Člověk lezoucí na skálu nebo po schodech, a směřující k vrcholu, na kterém je napsané "cíl". Když už se člověk rozhodne, že půjde za svým cílem, nemůže se ohlížet zpátky a drží se svého směru.
Jenže mě napadá i jiný obrázek. Propast, přes kterou vede provazový žebřík. A ten žebřík je uprostřed rozbitý. Takže se člověk zpátky prostě nedostane.
A tak se i nějak cítím. Co se týká pár lidí. Nějakým způsobem se vztahy tak zničily, že už není cesty zpět. I když se o to člověk hodně snažil. A snažil se vysvětlovat. Snažil se pochopit druhou stranu. A nemyslím teď tím vztahy s nějakým bývalým partnerem. Ale i s člověkem, s kterým je nutné vycházet. Ať po pracovní stránce, nebo po soukromé.
Myšlenky, které jsou řečené. A ani si nemyslím, že bych byla zlá, že bych nadávala, že bych urážela... Jen jsem řekla zřejmě věci, které druhou stranu zranily. Nebo jsem chtěla přesvědčit druhé, že můj názor je správný a je jen mylně chápán. Nebo jsem chtěla pro sebe taková práva, jaká mají ostatní.
Někdy mám pocit, že se opravdu velice dobře umím zbavit druhých lidí. Tedy těch, s kterými bych vycházet měla. Nebo si je umím docela dobře znepřátelit. A cesta zpět prostě nevede.
(Když už nás znova na jeviště nepustí, abychom napravili chyby).

Na jevišti života předvádíme,
hry, které nemají reprízy,
scénář i režii jen my víme,
někdy se zmítáme ve krizi.

I když se kulisy stále mění,
stále jsme vidět na jevišti,
hry mají různá obsazení
a neznáme scény příští.

Jen na chvíli se uvolníme,
v tragédii musíme hrdě hrát,
komedii si střihnout smíme,
publikum podaří se rozesmát.
 

Erica Bauermeisterová – Škola milostných chutí

Jemná, vyvážená, hřejivá, voňavá, plná různých chutí. Tolika, kolik je různých lidí, kteří se setkají na škole vaření v Lillianine restauraci. Nejsou zde napsány přímo recepty, jen jakési možnosti receptů. Popsány lahodné suroviny a nápadité přípravy jídel.

Díky jídlu a přípravě jídla se v každém otevře kousek jeho třinácté komnaty, aby se mohl zas uzavřít a člověk se cítil celistvější a radostnější. Jsou tu manželé Carl a Helen, kteří jsou do sebe i po mnoha letech stále zamilováni, a člověk by neřekl, že je něco trápí, či snad trápilo. Mladá maminka Claire, která nadevše miluje své děti, a přitom si nepřipadá zcela šťastná. Italská návrhářka Antonia, která řeší, jak správně navrhnout kuchyň, aby se líbila zákazníkům a hlavně byla prospěšná a hodící se konkrétnímu domu. Počítačový odborník Ian, který pochopí, že není nutné jen správně namíchat suroviny, ale dát vaření i cit. Smutný Tom, který přišel o to nejcennější ve svém životě, o svou lásku. Bělovlasá Isabelle, která ztrácí i své vzpomínky a trošku se jí věci začínají plést. A mladičká Chloe, trošku roztržitá, ale přece jen toužící splnit si své sny. A Lillian, která vaří ne s chutí, ale láskou, a věří, že právě vaření a jídlo může člověku v mnohém pomoci.

Ti všichni se nejen naučí vařit, objeví v sobě nové stránky a možnosti, a navzájem propletou své osudy, ať už v podobě přátelství nebo lásky.

Je to jedna z knížek, kterou jsem přečetla a měla chuť ji začít číst znova. A kdyby byl druhý díl, určitě bych si ho půjčila.



Kdybych se mohla vrátit v čase

9. listopadu 2019 v 18:49 | LeS |  Zamyšlení
"Dědo, jak se ti žilo za komunistů?" přinesla dcera zvídavou otázku ze školy. "Já nevím, asi dobře," odpověděl děda. "Děda má alzheimra," vtipkovala jsem. Dcera se nenechala odbýt: "A žije se ti teď lépe nebo dříve?" A tak se ukázalo, že máme moudrého dědu: "Každá doba a každé životní období má něco. Dobré i špatné."
Žilo se mě dřív lépe? A co životní milníky, které jsem minula? Rozhodla bych se jinak stát znova na životní křižovatce?
A existuje okamžik, který bych chtěla znova prožít? Určitě to může být první sblížení s přítelem, když jsem držela v ruce vysokoškolský diplom nebo dny, měsíce (i roky) po narození dcery…
Jak by to bylo, kdybych se vrátila a věděla už, jak to dopadne? Na přítele bych koukala bez té bláznivé zamilovanosti, protože mi pak doslova zlomil srdce a rozešel se se mnou. Možná bych do toho ani nešla. A určitě bych nedělala věci, které jsem pak dělala. Už bych věděla, že není tak dokonalý.
Dostat znova šanci a výběr studovat nebo nestudovat. Asi studovat, protože dozvídat nové věci mě baví a bavilo. Ale víc bych si studium užívala. Méně se trápila tím, že tu zkoušku neudělám ani na potřetí. Protože v životě jsem zatím ten diplom vůbec nepotřebovala, a dveře mi rozhodně nikde neotevřel. Spíš minimálně jednou přibouchl, když mi řekli, že mě nevezmou, právě protože mám vysokou školu.
A narození dcery a období poté bylo hodně emotivní. To, jaký ráz nabraly události… znova prožit bych to nechtěla. Ale dívat se do postýlky, jak je dcera spokojená a usměvavá. Vidět její pokroky a vidět její nadšení… Někdy se mi zasteskne, že ten čas tak rychle letí.
Mám ale situace, kdy bych se chtěla vrátit a prožít věci jinak. A tím je pár kiksů, které se mi povedly. Přílišná důvěra, nebo naopak přílišná kritika. A určitě bych jinak chtěla prožít moji nemoc. Dokázat tohle ovlivnit a nezpůsobovat tolik bolesti druhým... Tam bych určitě jednala jinak. A nenosila bych si pak tolik výčitek.
Kdybych se mohla skutečně vrátit v čase, a věděla, jak události dopadnou, dělala bych si méně starostí. Byla bych skutečně s lidmi, na kterých mi záleží. I když někteří lidé se prostě časem ztratí. U některých je to člověku líto.
Kdybych se skutečně mohla vrátit v čase, zkusila bych mít víc odvahy. Víc jednat, když mi na věcech záleží. A méně jednat, když to moje jednání nevede k něčemu pozitivnímu.
Kdybych se skutečně mohla vrátit v čase, rychleji bych se učila z mých chyb, víc bych se smála a vtipkovala, vážila si každého dne, kdy je mi dobře... Míň bych trucovala a míň bych nadávala na život, že ke mě nebyl dost štědrý. Už bych si s některými věcmi věděla rady, a s těmi, co nevím, bych si méně lámala hlavu.
Jenže se v čase vrátit nejde. A jak řekl děda, každé období má něco. To dobré i špatné. Tak ať to vše zvládnete se ctí a vše se vyvíjí k lepšímu.
(Jako na dvou obrázcích, jeden je z roku 2014, druhý jsem fotila letos .-)
 


Mlha

3. listopadu 2019 v 19:07 | LeS |  Normální den
Mlha přikryla a schovala všechnu bolest. Kapičky zůstávají na větvích, ve vlasech, i na řasách. Člověk se dívá do dáli, a mlha ukazuje jen to nejbližší. Tak to asi má být. Vidět jen to blízké, to, na čem nyní záleží. Na přátelství, na nás samých. Na tom, co bylo. Na vzpomínkách.
A dívat se do dáli? Dělat plány? Snažit se zahlédnout slunce? Nyní je potřeba zklidnění. Ještě je v nás smutek z Dušiček. Ještě vidíme před sebou zapálené svíčky. A zapálené světlo v nás. Tolik se toho událo. Tolik bolesti, které jsme museli prožít. A tolik radosti, které nám druzí přinesli. I to jsou vzpomínky.
Někdy jsme svěšení, jak ty stromy. Zdá se, že nejde unést, co nám život dává. A ztrácíme naději, jak stromy listy. Čas smíření, čas osobního zrání. A ve vodě odrazy. Sotva znatelné. A přece jsou. Šedivé, jako vše kolem. Nezřetelné, jako svět, který zakrývají slzy.
A přesto i v mlze existují cesty. Cesty, které nás vedou k novým zítřkům.

Rozloučení :-(

31. října 2019 v 11:00 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Jak hluboké je zrcadlo, v němž se odrážejí slzy?
Jak hluše zní věty, co mě všechno mrzí.
Jak zavřít oči, které se nedívají?
A odpovědět těm, co se na tě ptají.
Jak líbat tvář, co se už neusmívá?
Jak smířit se, že tak to někdy bývá.
Jak hluboká je bolest a těžké procitnutí,...
Jak zase dělat věci s chutí?
Jak doufat, věřit, smát se, žít,
když nejde za tebou už nyní jít.

A přesto. Rána dál se nezastaví,
za oknem pták svou píseň zpívá,
vítr ty tváře, jak ty hladí,
a tvé děti anděl stále hlídá.

Pomáháme smíchuplně

25. října 2019 v 20:42 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Na jednu stranu je tolik organizací, které mají napřaženou ruku s "dávejte", na druhou stranu, i člověk, který nevydělává moc peněz, dokáže někde trochu ušetřit. Pokud chce. Když pak má tu trošku a dobrou vůli, vybírá, komu by udělal radost. A někdy nedá dárek nejbližším, ale někomu cizímu. A někdy dárek sám dostane.
Ani nevím, kde jsem poprvé potkala zdravotního klauna. Myslím, že je to už delší dobu a že to bylo ještě dlouho předtím, než jsem si od nich koupila knížku Malé zázraky. Dojemné příběhy veselých klaunů. Přináší smích a radost do míst, která jsou smutná a depresivní. Nikdo nechce být v nemocnici. Ani dospělý. Natož dítě. A někdy i bez rodičů. Přijít a rozesmát. A občas se stane zázrak a smích skutečně léčí. A i když ne - copak je něco víc než radost, smích, legrace,... ?
Tento týden dostali někteří dárci dárek od zdravotních klaunů. Setkání s klauny a představení v divadle. Od začátku do konce jsem se smála. Udělat si legraci sám ze sebe. Výkon v představení byl klaunovský i akrobatický. Rozesmál, pobavil, a občas člověk i držel palce a díval se s údivem. Co všechno se dá naučit. Jak předat kousek sebe druhým.
Kladla jsem si otázku, jestli je nutné, abychom my dárci dostávali také takové dárky. Většinou člověku stačí ten pocit radosti z dárcovství. Ale být také nečekaně obdarován?
A pak jsem dospěla k názoru, že každý člověk si zaslouží radost i dárky. A proč tedy nepřijmout s radostí to, co dostáváme. Zapomněla jsem na všechny starosti a užívala si toho, že jsem jednou také VIP klient.
Vyfotila jsem se s klauny a potěšilo mě, že vypadám přece jen trochu lépe než oni. A proč se také nezasmát sám sobě, když jsem na fotce, stejně jako klaunice, zapomněla zatáhnout břicho? Jenže já to nedávám najevo s takovým halasem a veselím…
A tak jsem přijala červený nos z molitanu, nasadila úsměv a druhý den do práce si vzala křiklavě růžové ponožky :-)

OSHO - Osud, svoboda a duše

20. října 2019 v 11:22 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Jednoduché otázky o nesmrtelnosti, smyslu života, karmě, osobnosti a osobitosti, a podobně, které mistr zodpovídá, prokládá vtipy a nabádá člověka ani ne tak k přemýšlení, jako k meditaci. A meditace může být i prosté dělání toho, co děláte rádi.
Hned na začátku si má člověk položit otázku: Kdo jsem? A ptát se tak dlouho, dokud už žádnou odpověď nedostane. Já se zeptala, dostala jsem jasnou odpověď "vědomí" a dál jsem se nedostala :-)
Docela jsem při čtení této knížky vedla intelektuální boj, protože jsem nesouhlasila s tím, co je napsáno. Až na malé výjimky. Třeba s tím, že náboženství nás strašně determinuje. Že zásady chování a myšlenky mistrů byly vytvořeny především na dobu, ve které žili. Ale nyní už jsou trochu zastaralé.
Když jsem tak nad tím uvažovala (s pomocí knížky), tak všechny velké myšlenky byly vytvořeny, aby zklidnily lidi, ale postupem času dostaly jiný charakter. Na západě v křesťanství existuje posmrtný život, Ježíš vykoupil naše hříchy, a tím pádem člověk může dělat cokoliv. Na východě je člověk podmíněn karmou a tím pádem nemá cenu dělat cokoliv.
Myšlenky Osho jsou jasně dané, není v nich ani možná, nebo snad. A myslím, že s myšlenkami Osho nebudou souhlasit ateisté, křesťané ani budhisté :-) Přitom je jeho pohled částí všech náboženství.
Také mě zarazilo jeho vysvětlení, že Ježíš zažíval na konci života utrpení, protože prožíval několik karem, jeho kruh se uzavřel a on se už znova nenarodí. Vplyne v jednotu. I když nevím, jestli to píši zrovna správně, protože jednotu máme všichni v sobě.
Učinila jsem si tedy závěr, že pokud má Osho pravdu, raději budu dělat v životě ještě pár chyb, abych měla možnost se znovu narodit. :-)


Šípek

13. října 2019 v 17:32 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Pro Evu

Pokývá hlavou,
větve své sklání,
trnovou stěnou
vrabčáka chrání.

Na jaře kvete
růžovou krásou.
Opít se chcete,
podzimní spásou.

Drobounké plody
na slunci září,
do zdraví schody
v mládí i stáří.


Nejtěžší rozhodnutí

6. října 2019 v 11:07 | LeS |  Normální den
Měla přítele. Měla tři děti. A na cestě čtvrté. Jenže bydleli v jednom pokoji u rodičů. A věděla, že další dítě nezvládnou. Finančně si to spočítat moc neuměla. Kolik budou přídavky a kolik dítě bude stát? Oblečení a kočárek bude mít po starších, ale co pleny... A až začne růst. I tři děti jsou hodně.
A okolí bylo jednostranné. "Máte rozum? To si nemůžete dát pozor? To jsi to dřív nevěděla? Musíš to dát pryč, musíš to dát k adopci. Nemůžeš si to nechat."
Dítě. Odnosila ho. A snažila se k němu moc nevázat. Rozhodnutá. Podepsala papíry k adopci. "Dáš mu šanci na lepší život."
Lepší život bez mámy a táty. Bez sourozenců. Které bude možná hledat jednou v Poště pro tebe.
Odešla v noci po porodu na reverz z nemocnice. Co tam také, bez dítěte, které už není její. Nedávala to.
Doma má přece tři děti.
Jenže mateřský cit je silnější. Začala jezdit k pěstounům, kteří měli její čtvrté. Začala bojovat o vrácení. Přestěhovali se s přítelem, aby měli soukromí. Ale zas chyběla pomoc rodičů. Tři děti - a někde čtvrté. Ale nedávala si už otázky. Cítila, že to udělat musí. Je to přece jejich dítě.
A získala ho zpět.
Když vidím tu rodinu, pořád si říkám, že nejdůležitější je láska. Dát dětem lásku. Dát jim hranice, důslednost ve výchově - člověk sobě a jim dost usnadní život. Ale to nejdůležitější je láska. Starší děti se starají o to menší. Hladí ho, a když jim chcete něco dát, nikdy nezapomenou na to nejmladší. Ještě pro něj...
Jsou tam boje o hračky. Děti hatí snahu o pořádek. Jsou ve věku, kdy se snaží pomáhat, ale někdy je z toho ještě větší nepořádek. Je to náročné. Obdiv mamince.
Ale je tam hodně citu. Když se něco daří, smějí se a objímají. Když se nedaří, nějak se to zvládne. Mají své starosti. Ale dávají to. Mají se rádi.
A už je v rodině dětí pět.

Zoufání si

18. září 2019 v 20:10 | LeS |  Normální den
Tenhle rok pro mě není moc příjemný a asi je to vidět i na článcích :-) Noťas mě stále zlobí a k internetu se na něm nepřihlásím. Aspoň se postupně připravuji na jeho definitivní kolaps a zazálohovala jsem snad úplně všechno, včetně obrázků, které v malování dcera zkoušela kreslit ve čtyřech letech - jestli se tomu teda dají říkat obrázky. Byla jsem ale celý rok hodná, tak vkládám velké naděje do prosince - napíši Jezíškovi.
Od dubna mám neustávající bolesti hlavy, a zkouším všechno možné, včetně dní nicnedělání. Když to řeknu doktorce, tak jen slyším, že to k mé nemoci patří, a může mi předepsat víc prášků, po kterých budu tak otupělá, že mi bolest vadit nebude. Zatím z těch dvou nepříjemností vybírám tu první. Zkouším procházky, uklidňující hudbu, křik a dýchání. Asi seznam Ježíškovi rozšířím.
Pak mám starosti s dcerou. Vysoká, štíhlá, ale pecivál. Slíbila jsem, že o ní psát nebudu, tak všeobecně. Děti prostě dnes strašně podléhají technice, internet, hry, komunikace s kamarády přes zprávy... A to jsem jí nekupovala noťas, tablet, dokonce ani telefon ne. Kupovala jsem kola, zimní i kolečkové brusle, chodila jsem s ní na cvičení rodičů s dětmi... Já udělala všechno. Jenže Ježíšek v tomto případě jí přines postupně telefon, tablet, dokonce i noťas, a já jako máma mám jen práci s tím jí od všeho odtrhnout. Asi dceři zakážu psát Ježíškovi.
Víte, o čem jsem ale chtěla psát, o tom, že jsem sledovala Kazmu. Jak si dělal legraci, jak je známý... Znám ale několik průvodčích, kteří si dokážou stejnou legraci dělat denně a zlepšovat cestujícím náladu, bez nějakých příplatků ke mzdě. A známý nejsou. Jmenovat nemůžu, mají na uniformě čísla, ale třeba někdy sem dopíši. Jen pro příklad, naposled vlak strašně skřípal na kolejích, lidé si zacpávali uši, tak průvodčí hned informoval, že existuje tlačítko na promazání kolejí, ale že ho nemůžou použít, protože by bylo tak dobře namazáno, že bychom projeli pět zastávek. Tak mám restík, slíbila jsem přinést špunty do uší.
A dnes jsem ještě sledovala v televizi tábor pro nevidomé. Jsou lidé, kteří to mají v životě skutečně stížené. A byly tam někteří vedoucí, kteří byli také nevidomí. Tak to před takovými lidmi smekám. Mají můj obdiv. Člověk si stěžuje, že něco nemůže, protože... A přitom jsou lidé, kteří mají handikap, a můžou.
Tak ať můžete :-) A nezapomeňte, vánoce se blíží, už fouká ze strnišť, tak ať jste připraveni .-) Hezký večer všem

Kam dál

Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/