Březen 2015

Výklad karet

31. března 2015 v 22:22 | LeS |  Záhady a zázraky
Věříte kartám a kartářkám? Já jsem dostala od kamarádky Andělské karty. To jsou karty, kde je vše pozitivní. Milé zamyšlení s krásnými obrázky.
Dlouho jsem váhala nad tarotovými kartami - viselec, smrt, ďábel, poslední soud - to asi vědět nepotřebuji... Nakonec jsem si je ale koupila. Výhodná koupě v jednom supermarketu. A hned jsem se ptala na vše možné.
Nejzajímavější byly ale výklady pro druhé. Jedna z otázek byla formulovaná - neřeknu ti dopředu na co se ptám. Tak jsem obracela karty, měla jsem dva rytíře na koni. Otázka byla - jaké i/y se píše sousedovi koně. Tak jsem se hájila, odpověď jsem neřekla, ale ty koně tam byli...
A tak ke kartám přistupuji, nikdy nám neřeknou něco, co podvědomě nevíme my sami. Rada, zamyšlení, nebo i vtipné odreagování. Ale nedá se na karty a kartářky hodit - já jsem se kvůli tomu rozhodl takhle, a vy jste mi lhali, mě se to takto nesplnilo. Vy za to můžete! Takto to podle mě nefunguje. Každé rozhodnutí je naše. A kartářka, pokud je správně naladěná, může poradit.
Našla jsem dnes jeden výklad, který jsem psala kamarádce. Ale přijde mi, že má jakousi obecnou platnost. Že může platit pro více lidí. Pokud se v něm náhodou najdete, berte to jako soukromý výklad - nebo jako zamyšlení.
"Nevyhovuje ti současný stav věcí, nevyužíváš dostatečně svého potenciálu. Jsi silná, tvořivá, intuitivní, laskavá žena. Ale jak kdyby v tvém okolí byly skryté síly, které působí proti tobě a situace a vztahy byly plné podvodů a klamů, přicházíš o finance. Upřednostňuješ materiální nebo citové potřeby někoho jiného a spolupráce s druhými ti připadá obtížná.
Je potřeba se podívat do vlastního nitra. Najít svou cestu. Je zde určitá forma smutku nebo nerozhodnosti, pokud se ti ale podaří prohlídnout a vidět jasně, dopadne vše dobře.
Některé věci nebo vztahy se změní, možná dojde k nějaké události, kterou neovlivníš, bude zvláštní, ale přijmi ji.
Máš sílu pro všechny projekty, ale je důležité jednat, když to cítíš jako správné. Je nutné skloubit sílu a lásku.
Jednej sama za sebe, ukaž své pravé já, budeš mít dostatek sil, ale tuto sílu nesmíš používat proti druhým. Díky síle a pevné vůli zvládneš všechny životní těžkosti a budeš mít i pocit většího sebevědomí.
Čeká tě i období lásky, radosti a štěstí."

A to přeji i vám


O medvědech

31. března 2015 v 18:29 | LeS |  Říkanky
Znáte tenhle vtip?
Jde medvídě s mámou. "Maminko, nejsem medvěd grizzly?" "Nejsi medvěd grizzly." "A maminko, nejsem medvěd panda?" "Nejsi." "A nejsem koala?" "Ne, jsi normální lední medvěd!" "Tak proč mě tak mrznou tlapičky?"

MEDVĚD SVÁŤA
Dnes přišla mi krátká zpráva,
že medvěd si medvědici vzal.
Vroucně jsem blahopřála,
a on zamyšlen se ptal,
zda létá do krajin ledu vrána.
Medvěd v severní krajině,
vážně se do někdy stává,
podlehne citů lásky lavině
a pak se i medvědice vdává.
DOPIS PRO VČELKU
Moje milá drahá včeličko,
pošli mi prosím sklenku medu.
Minulého mám jen maličko,
a doma - velkého neposedu.
Má kožich medvědí plný blech,
a drápky zkouší tvrdost skříní,
miluje škrábání na zádech,
je mrštný lovec, není líný.
Někdy nám přede: Brum, brum, brum.
Nad medem sbíhaj se mu sliny.
Jindy zburcuje celý dům,
to když ho nutím do zeleniny.
Má milá včeličko, teď už víš,
jaké mám trápení s medvědem.
až z jara se opět probudíš,
děkuji za sklenku s tvým medem.
PS: Jinak nic nesvedem
s tím naším medvědem.

Odpočinek víl

31. března 2015 v 7:00 | LeS |  RŮŽOVÁ VÍLA
Víly nevěděly, jak dál. Sedly si tedy, dívaly se kolem. Nic podezřelého se nedělo. Daly si pár semínek a zapily je dešťovou vodou. Nikdo nešel kolem.
Chvilku si spolu povídaly. Vílák bouřky se natáhl na zem, dal si pod hlavu lístek a díval se na nebe. Moc dobře se mu leželo. Jak rád by si odpočinul, nepřemýšlel o všech starostech a díval se jen na nebe.
"Podívejte, támhleten mrak vypadá jako velký lopuchový list," povídal vílák bouřky ostatním vílám. Víly zakláněly hlavy, aby viděly.
"Máš pravdu, a támhle ten mrak je po okrajích roztřepený jako chmýří pampelišky," smála se dešťová víla. "Jenom do něj dýchnout, a rozletěl by se na všechny strany". A také si lehla, aby lépe viděla.
Růžová víla se nenechala zahanbit: "Podívejte, támhle je zvonek."
"Kde, kde je zvonek?" ptali se kamarádi. Hned se jim vybavil vílák zvonku.
"Na nebi, přece," smála se růžová víla. Lehla si ke kamarádům a dala si ruce pod hlavu.
Moc hezky se jim odpočívalo. Možná i na chvilku usnuly. V tom ale uslyšely nad sebou bzukot, který je probudil ze snění. Letěl nad nimi čmelák. A víly na něj zamávaly.
Čmelák se snesl k nim.
"Nevíš náhodou, kde je zvonek?" ptaly se víly čmeláka.
"Jistěže vím, a rád vám i povím," odpovídal čmelák. A nejenom vám, povím i na vílím sněmu všem vílám. Vílák zvonku je zcela v pořádku."
"To bychom měli říci ostatním vílám," řekla dešťová víla. "Aby se o něj dál nebály." Jak se rozhodnou? Poslechnou si víly nejdříve čmeláka nebo svolají hned sněm?
Můžeš hlasovat pro vyprávění čmeláka nebo vílí sněm svolaný zvonkem. Dohlasováno. Rozhodnuto vílí sněm svolaný zvonkem. Zapojit se do hlasování můžeš v posledním pokračování.

V patnácti

30. března 2015 v 23:09 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Horečka z veselí a v srdci prudký žal,
jdem za svým cílem a nevíme cestu dál,
kolem nás temno a sluneční svit,
ve vlastním domě hledáme svůj byt,
nepřístupní se v dav chceme zapojit.
Milujem lidi a lámeme jim vaz,
neznáme život a život nezná nás.

Známe jen zklamání a hřeje nás ten cit,
odpověď bez ptaní si chceme vynutit,
s lítostí dáváme, co si jiný dávno vzal
a slepě prosíme, aby zpět nedával,
přitahuje nás ten, kdo nás odmítal.
Na cizích lidech vidíme jen vlastní kaz,
neznáme život a život nezná nás.

Náš věk ztěžuje si stromům i lidem kolem,
a všichni okolo jsou pro nás volem,
spěcháme na všechno, nevíme však proč,
a skáčem vždy, když někdo řekne: "Skoč!"
a život berem si a dáváme ho v sázku,
toužíme poznat tu nepoznanou lásku.
Vítej ze světa dětských přání a her,
žij a život svůj si ber,
dokud nás nezná a my neznáme jej.
... nu není to snadné, být náctiletým :-) (Ani pro okolí)

Kočka

29. března 2015 v 13:22 | LeS |  Záhady a zázraky
Psi jsou přátelští, hraví, snaží se plnit naše příkazy. Kočky jsou jiné. Ti neudělají nic, co sami nechtějí. Jsou tam, kde je jim dobře. A když si na nějaké místo zvyknout, jen těžko je přestěhujete. Přesto plní to, co si přejeme. Jen jim musíme dát prostor.
Moje dcera udělala pro kočku pokojíček. Dala jí tam pamlsky, vyvýšená místa, měkký pelíšek... všechno, co by si kočka mohla přát. Naše kočka je více doma než venku. A čím je starší, tím více se rozvaluje doma na měkkém koberci. Ale jak jsem psala, je hrdá. Takže přijde, když ona chce. Ne když si vzpomene moje dcera. Takže ji dcera volala, lákala, nepřišla. Volala jsem i já. Bylo mi to divné. Kde může celý den být. Jak kdyby to věděla. To určitě, já přijdu, a vy mě budete tahat a k něčemu nutit.
Dcera to vydržela do večera. Pak začala být protivná. Večer měla totiž vše uklidit. A kočka si pelíšek ani nevyzkoušela. Tak jsem dceři řekla, že to zkrátka nesmí chtít tolik. Prostě přijde, přijde, nepřijde, nepřijde. Tak jsme šly dělat společně večeři a na shánění kočky pomalu zapomínaly. A co byste řekli? Přišla.
Ještě jeden příběh. To zas dcera vymyslela prolézačku pro myš. Dala dohromady ruličky od toaletního papíru, prostříhala otvory... no úžasné. Jen ta myš chyběla. Chodila za mnou, ale já jí myš zakázala. To teda nikdy! Asi si myslela své. A naše kočka také. Když jsme příště otevřely venkovní dveře, vítala nás naše kočka. S myší v tlamě. Normálně nám myši nenosí, to už spíš nacházíme peří v okolí, ale když jsme tentokrát chtěly myš... Dcera ječela, kočka nechápala a já se smála. Tak chceš tu myš nebo ne?
Ať mi nikdo neříká, že zvířata nejsou inteligentní. Jen jim rozumět :-)


Déšť na žížalu

29. března 2015 v 7:00 | LeS |  RŮŽOVÁ VÍLA
"Dobrá, máš to mít. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém," rozhodla se dešťová víla. "Deštíčku, dešti..." začala odříkávat svoji básničku, která přivede déšť.
"Počkej, zadrž," povídala růžová víla, "když začne pršet, ostatní víly se budou bát, že se něco zas stalo. Navíc jim při dešti zmoknou křídla. To jim přece nemůžeme udělat."
"Ale já vím," bránila se dešťová víla, ale ve skutečnosti zapomněla. A tak se opravila.
"Kapko, kapičko, kápni maličko" povídá dešťová víla a hodila maličko prášku do žížalí díry. Žížala byla v cukuletu venku.
"To je teda probuzení, to jsem myslela, že se v noci vypršelo."
"Žížalko, probudily jsme tě, protože potřebujeme radu," povídala mile růžová víla.
"Jo, tak to vy jste mě polily vodou? A radu? I kdybych věděla všechno, neřeknu nic. To je teda ale přivítání. Takhle se chodí na návštěvu? Polívat ostatní? To jste teda pěkné víly. Lumpové jste, lumpové," hartusila a zalezla zpátky do díry.
"Tak a máme to," povídala růžová víla.
"Já jsem vám říkal, že žížala neřekne nic, znám sousedku," pokyvoval hlavou vílák bouřky.
"A já přišla o trochu prášku. I ta troška mě mrzí," povídala víla zlatého deště.
"Tak teď nám nezbývá nic jiného, než hledat jinde."
"Anebo počkat, jestli se neobjeví něco, co by nám pomohlo, nebo někdo, kdo by poradil," povídá vílák deště.
Dohlasováno, vybrán odpočinek. Zapojit se můžeš v anketě u posledního pokračování.
Vyber jednu z možností. Odpočinek. Hledání rady jinde.

Vyznání

29. března 2015 v 0:08 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Ne shořet touhou,
taková touha není,
jen chvilku pouhou
strávit do rozednění.

Ne padnout tíhou,
ta se dál nepředává,
přicházet s vírou
ve dvou se líp vstává.

Ne přestat s láskou,
rozum ji neschovává,
neplatit částkou
ta zadarmo se dává.

Ne trpět vinou,
když někdy uhasíná,
a hledat jinou,
to pošetilé bývá.

Ne čekat žádnou,
to se nevyplácí,
srdce nám chladnou
vzpomínky vrací.

Ne vidět stálou,
to nejsměšnější bývá,
stáváš se skálou,
v níž ozvěna ti zpívá.

Ne říkat větou,
to občas někdo zívá,
však pupeny kvetou,
když ze srdcí se dívá.

Jak dlouho lze létat v oblacích?

28. března 2015 v 17:50 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Jak dlouho lze létat v oblacích?
Jak hluboko poté dá se padnout?
Nacházet život v zázracích,
rozkvetlé poupě vidět vadnout.

Jak často a jak mnoho může snést?
Když člověk je sám a srdce bolí?
Jak vybrat nejsprávnější ze všech cest
a nejsladčí ze všech těch vůní?

Když dosáhne na to, co mu patří,
když dostane to, co může mít,
když se světem se tiše sbratří,
má zastavit. Jen nemá jít.

Má zastavit a říci ano,
setmělým nocím, zářným dnům,
má počkat na pravdivé ráno...
Pokoru dát svým dalším snům.

A co dál? Nic?

28. března 2015 v 12:22 | LeS |  Zamyšlení
"S depresemi vůbec neměl létat," myslím, že názor většiny lidí. Váš sen, smysl života je létat, víte, že už létat nebudete moci. Kritizujete podmínky ve společnosti, ale máte pocit, že vás nikdo neposlouchá... Rozešla se s vámi přítelkyně, nevíte, jak dál... Co uděláte, když se dostanete do letadla? Chcete dát o sobě vědět. Nemáte, co ztratit... Ale zmaříte další lidské životy. Za to, že vás neposlouchali? Že něco neudělali? Vztek, smutek, beznaděj, všechno se zamíchá v jediný čin.
Nesouhlasím s tím, co udělal! Jen dokážu pochopit. Že na otázku a co dál? Co bude dál? Neviděl nic pozitivního. Všem pozůstalým přeji, aby se s tou otázkou Co bude dál? dokázali vyrovnat. Zažívají beznaděj, smutek, vztek. Prosím, ať není šířená dál. Vezměme si z toho ponaučení.
V kokpitu letadla dva lidé, nelétat s depresemi... ale i naslouchat druhým, snažit se jim pomoci, ale netolerovat ničení, zabíjení... Situace se mají řešit. A pokud to nejde jedním způsobem, možná by to šlo jinak. Mohl psát dopisy, na internet, stávkovat... Člověk se bojí, že něco ztratí. Že ztratí svůj sen. Ale čím víc se bojí, tím spíš to vše přivolá. Tím spíš udělá věci, které ty sny zmaří.
Také jsem přišla o své životní sny. A také to se mnou zamávalo. Beznaděj, smutek, bez vidiny čehokoliv jiného. (I když to jiné je tu vždy). Dělala jsem hlouposti, které by člověk jinak nedělal. Na život sobě nebo druhým bych ale nešáhla. Nevěřím, že se tím vyřeší jakýkoliv problém. A vždy jsem našla něco nového. Nějaký nový smysl života. Vím, co to znamená "zhroutil se mi svět", ale vím, že je to jen pocit. A ten odezní, když tomu dáme šanci. Chce to jen v tom pocitu neudělat nějakou další hloupost, která nás uvede do ještě větší beznaděje.
Mohla bych dát příklady lidí, kteří dokázali znova najít smysl života, i když zažili něco strašného. Ale jsou to osobní příběhy a nemám svolení od nich je tu publikovat. Končím tedy bez příkladů.
A jestli se ptáte a co dál? Tak já doufám ve společnost, která netoleruje špatnosti, ale rozumí tomu, proč se dějí. A ne stroje, ale člověk je tím, kdo může vykonat hodně špatného i dobrého.

Opětovné usazování viklanu, který vyvrátili vandalové.

Pátrání po krádeži bouřky

27. března 2015 v 7:00 | LeS |  RŮŽOVÁ VÍLA
"Když člověk neví, jak dál, měl by se zeptat kamarádů," napadlo najednou růžovou vílu.
Ostatní víly na ni nechápavě koukaly.
Víla se sehnula k jedné škvíře: "Žížaličko, žížaličko, polez rychle na sluníčko, pošimrá tě, zahřeje tě, dnes je krásně jako v létě."
Ale z díry ani ň. Nic se v ní nehnulo. "Tak nevím, zdálo se mi, jako by tam byla žížala."
"Byla? Je tam žížala," ušklíbl se vílák bouřky. "Ale tu z domku nedostaneš. V noci určitě musela vylézt ven, protože déšť jí zaplavil domeček, tak teď vyspává."
"Tak vyspává, a zrovna byla venku a mohla by vědět, co se tu dělo, však já jí dám," říká si dešťová víla. Však já jí ukážu!
"Pošlu kapičku na tvoji hlavičku, jestli nevylezeš ihned ven," zlobila se dešťová víla, ale z díry se neozvalo nic. Ani ocásek nevykoukl ven.
Má dešťová víla použít prášek na trochu deště? Nebo mají kamarádi hledat někoho jiného, kdo jim poradí?
Hlasuj v anketě pro jednu z možností. Déšť na žížalu. Hledání rady jinde. Dohlasováno. Vybrán déšť na žížalu. Zapojit se do ankety můžeš v posledním pokračování.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/