Slunečný den3

17. března 2015 v 23:22 | LeS |  Slunečný den-love story
Následující dny strávila stejně jako dřív, než odjela studovat do města. Ale přitom všechno bylo jiné a i se jinak cítila. Jezdila na svém koni po známých místech, ale zdála se jí příliš tichá, neznámá, jiná. Divila se, jak mohla být dřív z těch míst nadšená. Zkoušela skákat přes překážky na cvičišti, ale nešlo jí to. Chyběl jí dřívější denní trénink. A její kůň, Princezna, jako by ji vůbec neposlouchal. Připadala si trapná, když se na ní ostatní dívali, a její kůň se před překážkou zastavil. Nakonec toho nechala. Začínala číst různé knížky z velké rodinné knihovny a opět je odkládala. Šklebila se na podobizny předků, kteří visely na stěnách a připadala si stejně jako oni - jen namalovaný obraz. Jako by všichni předpokládali, že se bude chovat nějakým způsobem, ale ona už byla jiná. Nerozuměla si s lidmi, kteří zde pracovali. Často myslela na život ve městě. Moc se těšila, až přijedou její spolužáci, a konečně se trochu pobaví.
Otce viděla jen na snídaních a při večeřích, ale téměř spolu nemluvili a když, tak pro Syndy o nezajímavých věcech. O koních, počasí…
Přišlo jí, že ji nic nemůže vytrhnout z nudy a nepochopení, které tady zažívala. Jako by měla v sobě energii, chuť k humoru, ale ostatním nevyhovovala taková, jaká byla. A oni zas nevyhovovali jí svými myšlenkami, svým přesvědčením o neměnnosti. Moc si chtěla promluvit s někým, kdo by jí rozuměl.
"Můžu vám pomoc?" přišla Syndy do kuchyně.
Dvě kuchařky připravovaly oběd. Usmály se. Znaly Syndy. U práce, a obzvlášť práce v kuchyni, nikdy dlouho nevydržela.
"Děláme pečenou husu. Můžeš nám pomoc udělat salát."
"Nu, já bych raději pomáhala s ochutnáváním,..."
"Tak to jsi tu brzy," smály se kuchařky.
"Ne, tak dobře. Můžu si vzít tenhle nůž?" pustila se Syndy do práce.
"Stýská se ti po městě, Syndy?" na tuhle otázku Syndy čekala.
"Hm..," usmála se. Konečně někomu může vyprávět o městě. Byla tak plná dojmů, které chtěla někomu vypovědět, ale kluci od koní se jí vždycky začali smát, když spustila o životě ve městě.
A i teď, než stihla začít vyprávět, ji předběhla druhá z kuchařek: "Já bych ve městě žít nemohla, a ty, Markéto?"
"Já také ne. Tolik lidí, kteří se vzájemně neznají, nezdraví se,... vše je tam cizí a všechno rychlejší. I tu zeleninu a husu kupují a neví od koho,..."
"Máš pravdu, Markéto. Nejlepší je, když si to člověk sám vypěstuje, zná lidi, od který nakupuje,…"
".... ale pohodlnější je přece si vše koupit a vybrat na jednom místě, koupit už naporcované maso, a vybrat si kousek, který potřebujete," vstoupila do rozhovoru dvou kuchařek Syndy.
"Od někoho neznámého? Copak vím, co mi prodá za maso? Jestli bude dobré? Jak je staré? Kdepak, není nad to, když nakupuji přímo od toho, koho znám."
Syndy nechápala kuchařky a ony zase jí.
"Přece záleží na zboží, které kupujete, a ne na tom, jestli dotyčného znáte. A že ve městě nikoho neznáte a s nikým se nezdravíte taky není pravda. Znáte sousedy, lidi ze školy, z práce,... Můžete jít kamkoliv do divadla, na koncerty, ... a tady? Dá se jen projet po louce, nebo si přečíst knížku."
Kuchařky se po sobě jen chápavě podívali - když má na to člověk čas.
"Ale koně ti tam přece jen chyběli, viď?"
Proč si všichni myslí, že jsem na těch koních tak závislá? Můj otec je. Já ne!
"Proč by mi tam měli chybět? Dostihy přece jsou kousek za městem. Vždyť je to blíž než od nás."
"Ale můžeš se tam na koních i projet?"
"Proč bych nemohla?"
"Syndy, pojď ochutnat zálivku... Máš na to ten správný jazýček." Snažila se rozhovor, který se vyostřoval, zachránit jedna z kuchařek.
Ale už bylo pozdě. Druhá kuchařka už těžko skrývala, že se jí nelíbí, jak je Syndy vychovávána a potichu pro sebe řekla: "Jistě, když to pan hrabě zaplatí." Ale Syndy slyšela, popadla ji zlost na všechny, kdo pracovali v tomto domě.
"Nic ochutnávat nebudu, nechci být tlustá. A nejsem už malé dítě!"
Ráno se jí smáli podkoní: Syndy, je vidět, že ti to tu svědčí. Proč? Kuchařky tě pěkně vykrmují. To není pravda. Nu, ale jestli přibereš, nebude z tebe moct být joker? Já žádným jokrem být nechci! Nu, ty chceš vlastně bydlet ve městě. A i kdyby? A Princeznu necháš tady? Já na ní jezdím, když tu nejsi a moc si rozumíme. Tak to si ji radši vezmu. A kam ji ve městě dáš? Přivážeš si ji před dům, nebo ji vezmeš do prvního patra?" Všichni se jí smáli. Hlupáci. A teď i kuchařky. Myslí si, že ničemu nerozumím, že všechno platí jen můj otec. Dokázala bych žít bez nich i bez otcovy pomoci!
"Abyste věděli, tak se nemůžu dočkat, až zas odjedu do města!"
Zlostně položila nůž a odešla z kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatrice Beatrice | Web | 18. března 2015 v 22:38 | Reagovat

Paráda, už tomu začínám víc rozumět. :) Líbí se mi pohled do nitra Syndy a popis jejích myšlenek a pocitů.

2 slunecnyden slunecnyden | 21. března 2015 v 16:27 | Reagovat

Děkuji Bea

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra