Jak najít toho pravého?

14. dubna 2015 v 20:05 | LeS |  Zamyšlení
O tomto tématu bych mohla napsat román. Ale budu se snažit být stručná... Připadám si jako hledač pokladu bez detektoru. Nejlépe detektoru lži. I když detektor kovu by se mi také hodil, protože ono je to často o hledání jehly v kupce sena.
Internetové seznamky. Pohodlné seznamování z domova. Nebo také rozvračeč šťastných manželství. Jen si to představte. Zažijete nějakou nepříjemnou hádku s partnerem. Normálně byste šli to hospody, postěžovali si kamarádce, a druhý den o ničem už nevěděli. Takto sednete k počítači, a už se rozjede to kolečko facebook, takže celý svět ví o tom, že jste se pohádali, a není to tak jednoduché vzít zpět... Nebo kliknete na seznamování. A někdo vás zaujme, fajn se vám s ním píše,... a opět se vám nechce do nějaké omluvy současnému partnerovi. Proč také, když je snadné najít někoho jiného, kdo by teoreticky mohl být i lepší. A on se zpočátku opravdu zdá. Zpočátku. Po čase si možná řeknete, že ten, kdo se zdál tak skvělý, má i své chyby. A možná ten předtím byl lepší. Jenže předchozí vztah je už rozvrácený.
Vzdálenost. Další oříšek. Vzdálenost je a není. Všechno se sbližuje. A tak partnera můžeme potkat kdekoliv. Na obchodním jednání, na dovolené v zahraničí, a nic nám nebrání vztah dál rozvíjet. S druhým můžeme být v kontaktu neustále. Přes mobil, skype, i ten facebook, posílat fotografie, videa - jak moc jsme si ale skutečně blízcí? Řešíme spolu problémy? Říkáme si věci, které bychom řekli právě jen tomu partnerovi nebo blízkému příteli? Někomu se daří udržovat a rozvíjet i vztah na dálku. Někdo si není blízký ani s člověkem, s kterým žije pod jednou střechou.
Nejsnažší je zamilovat se do někoho, koho vídáme denně. Denně ho potkáváme, denně pozorujeme, postupně si na něj zvykáme, prohodíme pár slov, a ze sympatie je přátelství, láska... jenže kolik je takto nezadaných, které lze potkat?
A tak to zkoušíme přes kamarády, firemní večírky, kluby,... Klapne, neklapne, povede se?
Vybírat srdcem? Vybírat rozumem? Když se člověk zamiluje, tak je stejně úplně mimo. A na nějaké rady - rozumu nebo přátel stejně nedá. A být sám? Jsem šťastnější sám. Myslím, že tato věta není pravdivá. Myslím, že člověku bude vždycky něco nebo někdo chybět. A když člověk najde toho pravého, je mu lépe. Ony ženy často dělají hrdinky v tom, že všechno zvládnou sami. A muži se zas tváří, že je jim takhle vlastně lépe. Že je to nejlepší nezávazně. Jenže myslím, že je to jen maska, která je nasazená před okolím. Prostě proto, že se nedaří najít. Nebo udržet. Prostě proto, že jsme lidé chybující. A hledáme dokonalost. Jenže on ten pravý ve skutečnosti vůbec nemusí být dokonalý. On ten pravý je často ten úplně obyčejný. Ten, s kterým je vám prostě fajn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz