Slunečný den12

17. května 2015 v 23:14 | LeS |  Slunečný den-love story
Syndy stála před restaurací Slunečný den a rozhodovala se, zda vstoupit. Tolik lidí prošlo kolem a vyšlo zase ven, než zavřela oči, zhluboka se nadechla a překročila práh. Otevřela oči. Vypadalo to tu přesně tak, jak si představovala. Radost ze života, dobrá nálada. Překvapilo ji, že na tolik lidí je zde jen jedna servírka. Pěkná živá dívka nedávala na sobě znát ani únavu ani stres a na každého zákazníka se usmívala.
Po delší chvilce si všimla Syndy. "Vzadu je ještě jedno místo, zavedu vás tam," chtěla zase mrštně odběhnout a ukázat Syndy cestu, ale ta ji zastavila: "Hledám Williama." "Williho? Šéfa? Pojďte se mnou," Jindy by zjistila otázkami o ní všechno, ale dnes měla v hlavě jen saláty, ryby, nápoje a zákazníky.
Marry vběhla do kuchyně: "Jednoho tuňáka, dvakrát pizzu se sýrem. Willi, máš tu návštěvu a prosím potřebuji, abys šel kasírovat. Nestíhám. A Tomáši, musíš jít roznášet nápoje. Sakra, už aby byl konec." Vychrlila na ně salvu slov, vzala připravené talíře a vyběhla zase ven k hostům.
William si rozvazoval zástěru a sahal po peněžence. "Ahoj Syndy. Promiň, ale jak vidíš, máme tady spoustu lidí. Pár rukou navíc by se nám hodilo."
"Jasně. Právě proto jsem tady. Jen řekněte, co mám dělat."
"Supr. Tohle je náš kuchař Tomáš, Syndy a to je Syndy, naše nová posila, a šikovná servírka, sám jsem ji viděl a přebral konkurenci. Jsem rád, že jsi přišla." Představoval je.
"Ahoj Syndy. Jsi naše záchrana."
Usmála se.
"Syndy, pojď se mnou. Ukážu ti stoly. Mohla bys sebrat špinavé nádobí, prosím tě."
"Hej, Willi, vždyť není převlečená." Tomáš sahal do skříně s věcmi. "Jedny super šaty po Lucce. Snad ti budou Syndy."
"Převlékni se vzadu, Syndy. Hm. Tyto dveře." Podíval se na ni William s pohledem, který říkal pospěš si.
A Syndy pospíchala. Silónky, krátká tmavě modrá sukně, žluté tričko s vyšitým emblémem sluníčka a jménem Lucka na kapse. Ještě vlasy rychle splést do copu, nazula si boty a objevila se v kuchyni.
"Syndy, sluší ti to. Vážně." Musel ji pochválit Tomáš. "Perfektně ti sedí. Umíš pracovat s myčkou." Pro jistotu se sehnul, aby ukázal, jak nastavit čas. Syndy přisedla k němu. Ale najednou vlítla do dveří Marry a uviděla je s hlavami vedle sebe. Zastavila se před Syndy, která se zvedla. "Ahoj, já jsem Syndy." "Marry." Podívala se nejdřív na Syndy a pak na Tomáše žárlivým pohledem.
"Marry, tak se nezlob, pojď ke mně. Syndy je naše nová pracovní síla." Chlácholil ji polibky Tomáš. "Tak naše," provokovala ho Marry.
Willi se vracel se špinavými talíři: "Vás dva tady tak nechat o samotě. Tomáši, pojď na ty nápoje. A Marry…"
"Vždyť dělám, co můžu, šéfe."
"Už nic neříkám. Syndy, pojď, ukážu ti, jak to tady chodí."
"Deset stolů po čtyřech plus pět po dvou. Vzadu desítka, u nás jednička. U palmy pětka. Druhá řada - patnáct." Ukazoval na stoly a vysvětloval. "Jídelní lístky. Příbory jsou vzadu u dveří." "Hm. Všimla jsem si."
"Perfekt. Ne, že bych ti nevěřil, ale pro začátek bys mohla sbírat špinavé nádobí a umývat ho. Uvidíš, že za chvíli nebudeš vědět, kde ti hlava stojí. Jo, ještě ti ukážu, jak se dělá s myčkou."
"Dobrý. Už mi to ukázal Tomáš. Nic na tom není."
"Teda, Syndy." Obdivně řekl William. "Tak, hodně štěstí."
Syndy dělala, co mohla. Probíhala z jedněch dveří do druhých. Talíře nestačily ani oschnout a už na ně nandávala jídlo. Pomáhala roznášet pití. Hlava ji za chvíli bolela a nevěděla, kam dřív skočit, ale zároveň se stalo i něco jiného. Zamilovala si to tu. Zamilovala si tuto restauraci i tuto práci a věděla, že by ji moc mrzelo, kdyby zde musela skončit. Hlavním důvodem byli lidé kolem ní. Marry ji dávno odpustila, že ji viděla blízko Tomáše, a přenášela na Syndy energii, Tomáš se na ni usmíval a s čímkoliv hned pomohl, a William, ten jenom zářil.
Ani nevěděla, jak jí to uteklo. Byl večer. Marry nadávala na nohy, které ji bolely, Tomáš si prohlížel zásoby jídla na druhý den, Syndy myla vázičky, William umýval podlahu. Ale konečně jim zbyl čas na to, aby si povídaly.
"Syndy, jsi opravdu šikovná, Willi měl pravdu, kde jsi dělala předtím?" ptal se Tomáš.
"Už jsem řek, u konkurence," smál se Willi.
"Ano, ale neřekl jsi, že jsi za mě musel zaplatit, aby mě pustili…" usmála se Syndy. Ta dobrá nálada všech kolem byla nakažlivá.
"Máš pravdu, ale o těch sklenicích jim tu radši neřekneme, viď?" na to Willi.
"Ne," culila se Syndy.
Tomáš s Marry byli moc zvědaví, ale Willi se Syndy mlčeli a neřekli víc nic.
"Syndy, odkud vlastně jsi?" zajímalo Katku, když vzdala vyptávání se na sklenice.
"No, abych řekla pravdu, tak teď jsem bez domova."
"Doufám, Williame, že ji tady necháš přespat." Obrátila se na něj Marry. "Neboj se, kdyby ti ubližoval, řekni mi to, a já s ním pak zatočím."
Syndy se usmála.
"A jak dlouho tady zůstaneš, Syndy? Dneska jsi nám spadla akorát z nebe."
"Jak dlouho mě tady necháte a jak dlouho mě budete potřebovat."
"Tak to se odtud asi do smrti nedostaneš, Syndy."
"Náhodou se mi Syndy docela líbí," ozval se Tomáš. "Ty máš nejmíň co mluvit," naoko ho okřikla Marry. Pak si všimla, jak se William na Syndy dívá. "Beru všechno zpátky. Vlastně jsi, Syndy, docela fajn."
Smáli se, navzájem se popichovali, sdělovali si historky se zákazníky. Ale nakonec se Marry s Tomášem zvedli k odchodu: "Ahoj, uvidíme se zítra. Dobře se vyspi, Syndy."
William a Syndy zůstali sami.
"Potřebuješ ještě s něčím pomoc, Williame?"
"Ne. Ale téměř jsme se za celý den nenajedli. Dám ohřát jídlo."
"Díky."
Jedli tiše. William přemýšlel, jestli jí má znovu nabídnout, aby u něj přespala.
Syndy byla příjemně unavená. Tak unavená, že ani nevěděla, co jí, a že si ji William pozorně prohlíží.
Vlastně se jí ani nechtělo nikam jít. A počasí jako by ji slyšelo. Rozpršelo se a drobounké kapičky dopadaly na sklo. William vzal talíře a šel je umýt. Syndy poslouchala, jak padá déšť. Byla tak utahaná, šťastná a ospalá. .. Když se William vrátil, našel ji, jak spí opřená o opěradlo židle.
Nechtěl ji budit. Jemně ji vzal do náručí a zanesl do svého pokoje na postel. Vyzul boty. Pak váhal nad tričkem a sukní. Když jí v nich nechá spát, bude je mít ráno zmuchlané a moc se nevyspí. Když jí je svlíkne, bude dost překvapená ráno, až se probudí. Uměl si představit Syndinu reakci. A uměl si představit i svojí reakci, když jí svlékne oblečení.
"Jo, Syndy, nedá se nic dělat." Rozhodl se. Svlékl jí sukni. Otočila se, ale neprobudila. Chvíli hleděl na Syndy v kalhotkách a tričku, pak ji přikryl pokrývkou, vzal si ze skříně spacák a lehátko a šel si lehnout do kuchyně.
Lehl si, ale stále viděl před sebou Syndy. Vstal a šel si nalít sklenici. Došel zpět ke dveřím, které vedly k Syndy. Váhal. Pak se obrátil a vyšel ven, aby si zaběhal. Ještě stále padal drobný déšť.
Vrátil se unavený, mokrý od potu i deště. A s kyticí květin.
Osprchoval se a lehl si na lehátko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz