Malé zázraky II

21. června 2015 v 16:00 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Knížka Malé zázraky II obsahuje příběhy ztravotních klaunů. Psána s klaunovským veselím, nadhledem, legrací, a přesto citlivě, něžně a mile. Zve nás na návštěvu nemocnice, do dětských pokojů, a přesto se budete usmívat, a na některých místech knížky i řehtat. Určitě doporučuji jako čtivo kamkoliv. A obzvlášť na taková smutná místa jako jsou nemocniční pokoje. Pokud vás nenavštíví ti opravdoví zdravotní klauni .-)
Dávám citaci, a doufám, že vás tím navnadím k přečtení knížky nebo poslání penízků, anebo možná k nalezení vašeho životního poslání .-)


Součástí vizity v kyjovské nemocnici je i návštěva tzv. dětského centra. Místa, které bylo dříve známé pod názvem kojenecký ústav. Asi desetičlenná skupinka dětí ve věku okolo tří let nás pravidelně očekává ve své útulné herničce
....
Když v tom jeden chlapeček omylem kopl do vedle sedícího chlapce. A nastal pláč. A pláč, jak víme, se ve skupině dětí často šíří světelnou rychlostí. Hra byla ve vteřině zapomenuta a vypadalo to na sborový nářek. Bohunka instinktivně přiskočila k Edovi a začala emotivně vyprávět:
"To se nám stalo dneska ráno, viď, Edi. Děcka, já jsem mu šlápla na nohu. Ale vůbec jsem nechtěla! Edi, promiiiň."
A přitom mu s lítostí foukala na nohu, hladila ho po rameni a dala mu pusinku na tvář. Děti zbystřily. Bohunka s Edou zbystřili. Dotkli se něčeho důležitého. Tak to Bohunka rozjela a začala se omlouvat ve velkém:
"Edovo nožičko, promiiiň. Taky jsem Edovi tuhle skřípla ruku. Edovo ručičko, promiiiň."
Velké omlouvání přináší velké emoce, takže při něm Bohunka omylem různě otloukala různé části Eduardova těla. Omluvy tudíž nebraly konce, nabývaly na absurditě a děti se začaly pomalu usmívat.
"Edův klobouku, promiiiň. Edovo očičko, promiiiň. Edovy kalhoty, promiiiň."
Najednou se zvedl původně brečící chlapec a nastrčil před Bohunku svou omylem nakopnutou nohu.
"Nožičko, promiiiň."
Chlapec se pousmál. A ukázal na svou ruku.
"Ručičko, promiiiň."
Na bačkůrku.
"Bačkůrko, promiiiň."
Najednou se něco stalo. Skoro všechny děti si stouply vedle sebe a bez hnutí čekaly na Bohunčino a Edovo promiiiň. Pak si jen ukazovaly na místa, kterým je potřeba se omluvit. Někdy to byla hlavička, někdy ouška, někdy kolínko. Nejzvláštnější byl ten klid. Blažený klid, který z nich sálal, když se nechaly jako proudem vody omývat omluvami a malými pusinkami...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz