Slunečný den13

14. června 2015 v 17:34 | LeS |  Slunečný den-love story
Syndy probudilo sluníčko. Zaposlouchala se do zvuků z kuchyně. Měla stále stejně dobrou náladu jako včera. Protáhla se. Bylo příjemné zase jednou spát v posteli a tak zůstávala ještě ležet a naslouchala cinkotu sklenic.
A najednou si nemohla vzpomenout, jak se dostala sem do postele, do tohoto pokoje, kde se včera - snad to bylo včera - převlékala. Věděla jen, že jedla výborné jídlo a pak poslouchala, jak kapky dopadají na okno. William šel umýt talíře… William. Ten! Polil jí vztek a stud. Jak mi to mohl udělat? Vzala si na sebe své tričko a rifle a vpadla do kuchyně.
William přepočítával láhve a dělal si poznámky do bloku, co bude nutné obstarat. "Williame!" Otočil se. Zlobila se. Moc se zlobila. A i přesto připadala Williamovi tak krásná. Stála před ním štíhlá, ruce v bok, prsa se jí vzdouvala. Hořela jako plamen. A William si pomyslně zapsal její další reakci: k pláči a strachu přibyl hněv. Mohl si gratulovat, že v ní probudil city.
Vzal kytici, kterou včera natrhal a posvátně ji podal Syndy. "Za včerejšek."
Syndy se zarazila: "Co to má znamenat?"
"Pro tebe."
"Co mezi námi včera bylo?"
"Co myslíš?"
"Řekni mi rovnou, jestli…"
"Jestli co?"
"Williame," byla na rozpacích.
Chtěl ji ještě trochu potrápit. "Mimochodem, už sis rozmyslela odpověď na mou otázku?"
"Jakou?" nevěděla Syndy.
"Mohla bys mě milovat?"
Syndy mlčela. Jak se může tak ptát? A teď?
Díval se do jejích téměř černých očí, a pak se od ní vrátil k počítání lahví a ke svému sešitu. Jen proto, aby ji nevzal do náručí a celou nezlíbal. S hlavou skloněnou v číslech řekl: "Vidíš, ještě jsi mi neodpověděla. Než si to rozmyslíš, držím své slovo a chovám se k tobě jako tvůj bratr. Rozumíš, Syndy?" Ale dlouho to nevydržím, Syndy, myslel si pro sebe.
Syndy stála ve dveřích, ale už se nezlobila. Měla v tváři údiv a nevěděla, co mu na to říct.
Uslyšeli hlasitý smích a hlasy a za chvíli se objevila Marry s Tomášem.
"Ahoj, všichni vespolek. Jak jste se měli?" zdravil Tomáš.
"Ahoj Syndy. Jak ses vyspala. Nezlobil tě William?" mrkla Marry na Syndy.
Syndy se podívala na Wiliama a zavrtěla hlavou.
"To jsem ráda. Syndy, ty nejsi ještě převlečená? To se hodí. Na kapse úboru je vyšité jméno Lucky. Přinesla jsem bavlnku. Přešijeme to."
Odcházeli do pokoje, když si Lucka všimla kytky, kterou Syndy držela v ruce. "Od Williama?" Syndy zase jen mlčky kývla. Marry neřekla ani slovo, ale umínila si, že zjistí, co mezi Syndy a jejím šéfem je.
Seděli s nohama zkříženými, Marry přešívala jméno a Syndy se na ní dívala.
"Jaká byla Lucka?" zeptala se Syndy.
"Perfektní kamarádka. Ale když s někým děláš na place, musíte být přátelé. Pokud se nenávidíte, je to hned znát. Pak ani ta práce nejde od ruky. Ale před pár dny se Lucka vdala. A právě den předtím než jsi přišla ty, odešla… Je to náhoda, že ses tady takhle objevila, ale Willi má na tyhle záchrany na poslední chvíli prostě štěstí. Nebo se znáte už dýl?"
"Ne, taky pár dní. Ale co ty a Tomáš, neplánujete svatbu?"
"Vždycky jsme si s Luckou říkali, že si půjdeme na svatbu navzájem za svědka. Já jsem jí šla, ale ona… Odstěhovala se… A kdoví, kdy já budu mít svatbu…" Poprvé Syndy viděla, jak má Marry zakaboněné čelo.
"Ne, Tomáš tě má rád, viděla jsem…"
Marry jí skočila do řeči: "Tomáš? Jo, má mě rád. Ale ten než se rozhoupe. Chce mít pořád svou svobodu. Téměř každé ráno mu naznačuji, že bychom se také mohli vzít, když už jsme spolu tak dlouho, ale to on ne. Vyhovuje mu to tak, jak to je, prý. A co bych chtěla já, to ho nezajímá."
Syndy se musela smát. Takové starosti, kdyby měla.
"Syndy, možná se ty vdáš dřív než já. Ne, vážně, nesměj se. Náhodou se Williamovi líbíš... Možná to nevidíš, ale to poznám. Na mě ani na Lucku se takhle nedíval," smála se Marry, ale pak se zarazila: "Co je, Syndy, něco jsem řekla?"
Syndy přemýšlela, jestli má Marry říct, o čem vůbec nevěděla, zda je pravda. Marry byla tak přátelská, že nakonec se Syndy svěřila: "Včera v noci jsem usnula na židli a probudila jsem se ráno v posteli. Měla jsem svlečené šaty…"
"A?" Marry to nějak nestačilo a Syndy neměla co víc říct.
Marry se k ní naklonila: "Jako že by ti William něco nasypal do pití a pak…?" Marry ta představa rozesmála, ale když viděla Syndiin vážný výraz rychle dodala: "To by William nikdy neudělal. Víš, on sice dělá, že je frajer a velký lump, ale ve skutečnosti je to hlavně velký dobrák. Můžeš ho dráždit, jak chceš, ale on dojde jen k určité hranici. Jako by přesně věděl, kde končí legrace. A na smích má snad nějaký tajný smysl. Téměř stále je samá legrace a vymýšlí různé hlouposti, ale věř mi, takovou věc by nikdy neudělal. Za to by mu žádná žena nestála…" Marry ve svém monologu pokračovala dál, ale už se vrátila zase k vyšívání: "Vlastně když Lucka odjela, byl hodně smutný, zamlklý,… je dobře, že ses tu objevila. Je to zas ten starý pohodář. A určitě by nechtěl, abys zas odešla, už jen že dvě ruce navíc tu mít nebo nemít, to je znát." Ukousla nit zubama.
"Marry, ty jsi šikovná. Ukaž." Syndy si obdivně prohlížela své jméno na tričku a Marry se pod její chválou čepýřila.
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Holky, za chvíli budeme otevírat," upozorňoval Tomáš.
"Už jdeme," zvedla se Marry.
Syndy si oblékla své tričko se jménem, sukni. Pohlédla do zrcadla a zahřálo ji u srdce, když viděla své jméno obrácené v zrcadle. Možná, že to tu bude přece jen na delší dobu. Usmála se a vyšla také ven.

"Tak se tu mějte pěkně. A Willi, nezlob Syndy, nebo nám zase uteče," mrkla Marry nejdřív na Williama a pak na Syndy: "A ty se nedej."
"Marry, neměla by ses starat o svoje?" řekl William.
"Měla, a protože vy oba jste moji, tak se o vás starám."
"Tak se koukej starat o Tomáše, nebo ti uteče, a nás tu nech, my si to vyříkáme mezi sebou, viď, Syndy."
Tomáš už byl opravdu na odchodu, a tak Marry za ním rychle utíkala. Ale než William zamkl, ještě ho chytla za ruku a zašeptala: "Ne že se ráno dozvím, že jsi zlobil."
"Jdi už," smál se William.
Syndy připravovala mlčky jídlo pro sebe a Williama. Divila se, jak rychle ten den utekl. Cítila se unavená, ale ne vyčerpaná. Uvnitř byla šťastná. I když nevěděla, co jí příští den přinese. Byla na tom líp než kdysi. Měla práci. U lidí, s kterými si rozuměla a kteří byli přátelští. Ale i tak si nemohla být ničím jista. Ani dobou trvání práce, ani Williamem. Marry jí sice přesvědčovala, jaký je to báječný muž, a že by nikdy nikomu neublížil, ale mohla tomu věřit? Jak dobře ho Marry mohla znát?
"Williame, ty květiny ráno…?" zeptala se Syndy, když dojedli.
"Byli pro tebe."
"Za co?"
"Nechceš se jít projít, Syndy?"
Vyšli do tiché noci. Nebe bylo plné hvězd.
"Ty květiny byly za to, jak nám tady pomáháš. Za to, žes přišla, zůstala a opravdu makáš."
"Vlastně ti to dlužím. Uhradil jsi za mě peníze té dámě, které jsem vylila víno na šaty."
"A škodu restauraci."
"Ano… jak dlouho ti to budu splácet?"
Mám pocit, že mi to již splácíš… svými úsměvy, myslel si William, ale nahlas mlčel.
"Zachraňuješ ženy takto často?" zeptala se Syndy.
William se na oko zamyslel. "Nu, ve skutečnosti jsi prohlédla mé tajemství. Mám to jako druhé zaměstnání. Neplacené."
"Já vím, spíš ještě ty platíš," smála se Syndy.
"Ale ty jsi mi za to stála." Zastavili se. Pohlédl jí do očí.
"Já vím, dokud dřu," usmála se. "A nic nerozbiji," dodala.
"Ano," bezmyšlenkovitě dodal William. Jak můžu vedle ní pracovat? Jak se můžu vedle ní soustředit?
Odvrátil oči k obloze. "Podívej, Syndy, těch hvězd." Syndy vzhlédla. Nebe bylo poseto hvězdami. Vanul mírný vítr a hrál si s jejími vlasy. Bylo jí lehko a cítila se volná.
"Posadíme se na chvíli?"
Sedla si vedle něj na kámen a sledovali spolu oblohu.
Syndy myslela na něj. Jak toužila, aby ho ještě jednou uviděla… A teď je jejím šéfem. Pracuje vedle něj. Ale záhadu jeho očí ještě neobjevila. Chtěla se do nich podívat. Díval se na ní. Sledoval jí. Ztrácel se v ní. Byl jí tak zaujat. Každým jejím pohybem. Každou nepatrnou vráskou, která se tvořila v její tváři, když se usmála, přimhouřila oči, když… Sledoval její rty. Naklonil se k ní… Syndy dávno zapomněla na tajemství v jeho očích, které chtěla objevit. Chtěla cítit jeho rty. Jen kousek. Zavřela oči…
"Syndy, promiň." William vstával.
"Co se stalo?" měla v očích Syndy otázku.
"Nevydržel bych to. Nedokázal bych si vzít jeden polibek, aniž bych si vzal vše. Nedokázal bych se k tobě chovat jako tvůj bratr. Jsi až příliš krásná. A já tě až příliš chci." Odpovídal jí bez řeči.
A ona mu rozuměla. Nerozuměla však sama sobě. Nevěděla, co chce. Teď se cítila tak uvolněná a šťastná. Stačil jen kousek, stačilo, aby se jejich rty dotkly a ona by ho sama začala líbat, sama by ho objala. Co se to se mnou děje? Ptala se. Proč je mi poslední dny tak lehce? Proč se cítím tak volná? Bála se. Bála se, že se vše zas změní, ale nedokázala si zakázat, aby nedoufala v lásku. Tak dlouho byla sama. Tak dlouho nikomu nevěřila. Cítila, že sama už žít nedokáže.
"Vrátíme se." Šli vedle sebe, ale byli od sebe, co nejdál to šlo, aby to přesto vypadalo, že jdou spolu. Mlčky došli až do restaurace. Syndy spala opět v pokojíku. William v kuchyni. Dlouho nemohla usnout. Převalovala se. Ráno měla vedle sebe na polštáři květiny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 16. června 2015 v 8:02 | Reagovat

Pěkné, hezky se to vyvíjí a dobře čte. :-)

2 slunecnyden slunecnyden | 16. června 2015 v 17:30 | Reagovat

Děkuji .-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra