Srpen 2015

Pověst o trpaslících

31. srpna 2015 v 9:23 | LeS |  Pojď si hrát
My hráli venku, lze hrát i vevnitř:
Minimálně jeden dospělý a dvě děti (lze opět více)
Naše cesta vedla k jednomu stromu, který měl větve k zemi, ke kostelu (zvonici), k budově, která sloužila jako soud, a do cukrárny. (Pokud hrajete uvnitř, lze místa namalovat nebo vytvořit z jiných věcí).
Čas pro hru - asi jednu hodinu

K čemu je dobré:
Zamyšlení, obhajování svého názoru, k improvizaci, cvičení sluchu, k přijetí a naučení se cizí mluvy, a děti se dozvěděly pověst, kterou neznaly.

S sebou:
Svačinu (ta se nikdy neztratí), peníze (ty jsou potřeba, pokud plánujete hru zakončit někde v cukrárně jako my), velký šátek (plátno), malý zvoneček, případně pastelky a papír, dobrou náladu

Pověst:
Ten, kdo děti vede by měl znát pověst. Ostatní ne, je to pro ně překvapení a zároveň důležité pro přemýšlení...
Žili byli blízko naší vesnice trpaslíci (skřeti), prostě malí lidé. Ti uspávali děti. Bydleli v jeskyních kolem vesnice. Měli jinou mluvu než máme my. Byli citlivý na hluk, a proto když přišlo křesťanství a začali se stavět kostely se zvonicemi, začal jim vadit zvuk zvonu. Co s tím? Sešla se rada a ta přemýšlela, jestli se zbavit zvonu nebo těch podivných lidí. Zvon zůstal. A trpaslíci poprosili jednoho pána, aby je odvezl na žebřiňáku až do Krkonoš (prý to byl zajímavý pohled, když všichni seděli na žebřiňáku i se svými věcmi). Za to dostal od trpaslíku bohatství a nemusel do konce života pracovat.

Výchozí místo
Povídáme si o skřítkách. Představujeme si je, můžeme i nakreslit, pokud máme tužku a papír. Tito skřítci chodili uspávat děti lidem. Dokázali uspat i toho největšího neposedu. Vezmeme velký šátek nebo plátno, každý se ho chytí a zkoušíme rytmicky uspávat a zpívat ukolébavku, např. "Halí belí", "Spi děťátko, spi."

"Jeskyně" - mluva
Představíme si, že jsme skřítci, kteří tu kdysi žili. Bydleli v jeskyni. Jako jeskyně, místo schování může posloužit i strom, který má větve skloněné k zemi. Všichni vlezeme dovnitř. Dozvíme se, že jinak mluvili. A zkoušíme vymyslet vlastní příklady. Legrace, pokud to zkoušíme a nedaří se nám přesně povědět. Nakonec to ale zvládla většina dětí ve skupince.
"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji motyku půjčil-nepůjčil, abychom mohli kopati. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."
"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji káru půjčil-nepůjčil, abychom mohli převážeti. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."

Kostel se zvonicí
Jdeme k dalšímu místu, ale jen já vím cíl. Ostatní děti hádají. Něco začalo skřítkům vadit. Co to bylo? S čím to souviselo? Byli jiní, čím? Nakonec se děti doberou k tomu, že měli lepší sluch a vadil jim zvuk zvonu. To už jsme u zvonice. Mám malý zvoneček, který moc nezvoní. Vytáhneme svačinu, povídáme si o různých věcech, ale jakmile zazvoním na zvoneček (za sebou, aby děti neviděly, jen slyšely zvuk), děti dělají, jako by je bolely uši, a byl jim zvuk nepříjemný... Několikrát zopakovat.

Soud
U budovy soudu se rozdělíme na dvě skupinky. Jedni obhajují skřítky a chtějí zvon sundat, druzí jsou proti a chtějí, aby se skřítci odstěhovali (děti se rozdělily skoro na půl). Dospělý dělá soudce a pomáhá dětem, aby vymýšlely různé důvody. Nakonec je dohodnuto, že se skřítci odstěhují.

Malý obdélník
Na zemi je nakreslen nebo vyznačen malý obdélník, jako vůz, na kterém skřítci odjeli a děti se snaží do něj vměstnat, a vydržet např. než napočítám do deseti.

Cukrárna
Sladké zakončení. Trpaslíci dali poklad tomu, kdo jim pomohl odvést je i věci s sebou. Do cukrárny bereme i děti, kteří byly ve skupince těch, kdo chtěly trpaslíky vystěhovat!!!


Slza

28. srpna 2015 v 19:20 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Někdy i kapka padá vzhůru,
zažene strach a noční můru.
Někdy se kapka nevypláče,
uletí do snů jako ptáče.

Někdy se kapka uvnitř skrývá,
sladce i teskno někdy bývá.
Někdy si kapka hledá druha
a pro nás lidi svítí duha.

Už v tom jedu...

24. srpna 2015 v 15:17 | LeS |  Životní prostředí
Tak už mě to chytlo a nechce pustit. Přestávám používat papírové utěrky na utření rukou a nechávám ruce uschnout. Ostatní mě začínají podezřívat, že schválně papírové utěrky někam uklízím, protože se stávají nedostatkových zbožím (stejně jako například toaletní papír). Ale vážně v tom prsty já nemám.
Už při koupi se začínám dívat - půjde obal recyklovat, nebo nepůjde? A tak jsem přestala pít kafe. Co se skleněnými obaly od kafe? Kam dát víčko? A co teprve ty 3v1, tam je nerecyklovatelných obalů. A tak piji caro. Jednak je zdravější, bez kofeinu a dále jeho plechovku po vypití využijeme jako krabici na uschování drobných věcí (korálků, fima, výrobků, apod.)
I když se sama zbavuji některých věcí, přece jen okolí nepředělám. Nejvíc mě baví dětský jogurt. Ten učí už malé děti třídit a rozlišovat plast a papír. Uvnitř je plast, okolo papír. A pořádně vyškrábat, ať je kelímek pěkně čistý.
To je ode mě zatím vše. Další zprávičky o ŽP zas příště.

6.Den

23. srpna 2015 v 14:00 | LeS |  R 2112-román
Cítila jsem naději. Nevím, jak to bylo možné, ale bylo mi lépe než včera. Možná jsem si to jen vsugerovala. Plavala jsem. Cítila jsem se nadnášená vodou. Bála jsem se potopit, ale pocit nadlehčení vodou mi pomáhal k tomu, že mě nebolelo moje tělo a přitom jsem ho cítila.
"Klárko," byl tam. Nebo tedy u mě. Ale proč jsem jen slyšela jeho hlas? Proč se mi nikdy neukázal? Ani svoji ruku ani tvář. Napadlo mě, že možná nesedí u mé postele, že je to jen hlas, který ke mně mluví. Že mě pozoruje odněkud jinud. Reaguje na moje mrknutí. A někdy se mi i zdálo, že zná moje myšlenky. I když říkal, že to tak není. Ale možná mi lhal. Abych se nebála. Ale čeho bych se měla bát?
"Klárko, jde ti to skvěle. Dívám se na tvoje výsledky. Jsi trpělivá a to je správně. Nepřemýšlej nad tím, co bylo. Ani nad tím, co bude. Jsi právě teď. Nesmíš se ale přepínat. Budeme pokračovat zítra. Buď trpělivá. Tak jako dosud."
Jeho ruka na mém hrudníku (věřila jsem, že je to jeho ruka) a pak teplo, spánek. Jak kdybych byla nadnášena i ve spánku. Jak kdybych neležela na posteli, ale na nějaké madraci, koberci, který se nadnáší, a který neovládám. A nese mě do krásných snů.


Prázdniny na houby

20. srpna 2015 v 15:49 | LeS |  Zamyšlení
Prázdniny! Hurááá!!! To slovíčko má v sobě příchuť nových zážitků, nových objevů, nových kamarádů. Prázdniny znamenají sluníčko, koupání, spaní pod stanem, strávíme je u prarodičů nebo tet. Každopádně někde úplně jinde než kde jsme celý rok... Někdo jen sedí u počítače, někdo je na dovolené u moře, jiný chodí po památkách. A někdy patří k prázdninám i nuda, nicnedělání. Každopádně mají v sobě něco úplně nového, jiného, úžasného, než těch předchozích deset měsíců.
Prázdniny mají v sobě tolik různých a zajímavých chutí, a to i když už člověk není školou povinný. Někdo zná tu chuť borůvek (a otrokářského snažení se naplnit jimi hrnek), jiný třešní (a letních lásek), malin (a škrábanců z maliní), letních jablek (a babičiných štrůdlů). A všichni asi víme, jak výborný je buřt opečený na ohni.
Já mám prázdniny spojené s houbami. Jít do lesa s někým blízkým, dýchat vzduch nasycený vlhkostí a být oslepován paprsky slunce probleskující mezi tmavými větvemi. A tam někde v mechu nebo ve vlhkém listí naleznu - houbu (hříbek, křemenáč, bedlu, babku, ševčíka, klouzka, lišku, Kozáka, atd.). A tak mezi povídáním a tichostí, vnímání krásy a klidu, se pomalu zaplní košík.
Jenže tyto prázdniny zatím vedou v tom, že jsou úplně a zcela jiné, než jak jsem si naplánovala... Prázdniny nanic. Prázdniny na houby.
Ale kdo mě zná ví, že já to nevzdávám. Však já ještě na ty houby vyrazím... Věřím tomu, že na mě někde čeká. Ta radost z hříbku usazeného v mechu. I kdybych si ty prázdniny měla prodloužit do září.

Rarášek

4. srpna 2015 v 20:00 | LeS |  Zamyšlení
Znáte svého raráška? Ne? Tak se někdy zaposlouchejte do myšlenek. Třeba objevíte, jak vám našeptává:
Podívej, tenhle má víc než ty, jak to asi získal, to bude nějaký šmejd, možná když mu vezmeš, tak to ani nepozná... Nebo no koukni na něj, on tě předjel, jak si to mohl dovolit, koukej sešlápnout plyn, vrať mu to, no dělej... Nebo ty jsi ale ošklivá, a jaká jsi tlustá, jak se na sebe můžeš dívat do zrcadla, no fuj, a to nemyslíš vážně dát si ještě tenhle kousek čokolády... Nebo to budou zas problémy, to nestihneš včas, nikdy nic nestihneš včas, no já ti to říkal, a další problém, no vidíš, to nikdy nevyřešíš, proč jsi se do toho vůbec pouštěl... Nebo ty máš úplně hloupé děti a neposlušné a tvrdohlavé, no po kom asi jsou, po tobě ne, to je jasné, tak po jejich tátovi (mámě), a to je tou výchovou, tvojí ne, tak toho druhého, no to je katastrofa, měl bys jí něco říct,...
V každém z nás je tak trochu raráška, toho špatného, zlého, posměvačného... Ale můžeme ho zkrotit. Je to náš rarášek. Každého z nás a tak ho můžeme zkrotit. Jednou zas mi rarášek začal radit, tak jsem mu řekla, a to je jako co? A on se jen nesměle ozval, myslel jsem, že jsi to chtěla slyšet. Tak jsem mu řekla, že teda nechtěla, a ať zase někam zaleze a on šel.
S raráškami (s našimi myšlenkami) je to tak jednoduché. Prostě si říci, ale já vás nechci, já to tak nechci. Děkuji za připomínky, ale já se vydám svojí cestou a nebudu raráška poslouchat, děkuji a nashledanou. A co vy? Jak "vycházíte" se svými rarášky? Posloucháte je na slovo nebo si jdete svojí cestou?

Vztah k rodičům

3. srpna 2015 v 9:00 | LeS |  Citáty a vešblebty
Z knihy Místo v srdci od Joyce a Barry Vissellovi. Knihu, kterou mi darovala kamarádka, mám ráda:

"V našem vztahu k rodičům neodvratně přijde okamžik, kdy se musíme přestat snažit o to, aby nás rodiče uznávali, a začít uznávat my je."


Vrchol osamění

2. srpna 2015 v 9:03 | LeS |  Citáty a vešblebty
Víte, co je vrcholem osamění?
Když vám přestanou chodit už i spamy.
(Vaud)

Kořínek lásky

1. srpna 2015 v 20:02 | LeS |  Pojď si hrát
Venkovní hra:
Minimálně jeden dospělý a jedno dítě (kolik dětí a dospělých seženete pro hru je jen na vás, je možné mít ve skupince i psa :-) - dále psáno skupinka.
Trasa vede po cestě, lesem i loukou (lze i něco vynechat) - z nějaké osady, vesnice, města, tábora, apod. a stejnou cestou zpět.
Čas pro hru asi dvě hodiny.
Lepší vybrat kratší trasu a více se věnovat hře.

K čemu je dobré:
Vybytí energie, cvičení rytmiky, uvědomění si lásky k blízkým, naučit se kontrolovat sám sebe (hlídat si dva lidi před sebou, a poslouchat hlas druhých a zároveň i svůj) "sladění se s druhými".

S sebou:
svačinu, nastříhané fáborky, zaujetí pro hru

Důležité:
Každý sleduje a hlídá si, aby viděl před sebou dva lidi (příp. člověka a psa). Je to důležité, abyste se vzájemně neztratili (když někoho zaujme v lese houba nebo borůvka) :-)

Začínáme:
Skupinka se vydává společně. Předem je řečeno, že v místě, odkud vycházíme se ztratila láska, a my ji musíme najít a donést zpět, že víme o kořínku lásky, který je někde ukrytý (pozor, nepřehnat s tím, že se děti začnou bát, jde jen o hru). Bereme do rukou nastříhané fáborky a vážeme je tak, aby byly vidět. Abychom se mohli podle nich vrátit zpět. To mohou samozřejmě dělat děti, dospělý jen kontroluje, jestli jsou uvázané správně a dá se po nich vrátit zpět. Kdo umí, váže mašli :-)

Pěšinka:
Pokud jdeme po cestě (pěšině), snažíme se jít jako vojáci za sebou - raz-dva, raz-dva, můžeme říkat do rytmu "raz-dva", kdo zvládá, tak tleská do rukou (raz-tlesknout, dva-jen potichu se dotknout rukama). Kdo zvládne a je to pro něj jednoduché, přidá i potlesk na stehna (raz-tlesknout rukou, dva-"tlesknout" do stehen). Každý může podle svého, ale všichni zachováváme stejný rytmus .-)

Pole:
Pokud jdete po cestě vedle pole, tak si můžete zkusit "mlátit obilí cepy" - všichni dají postupně levé ruce dlaněmi na sebe, pravou rukou tlesknete do poslední levé ruky, která je nahoře - postupně dokola, vystřídají se všichni několikrát. Mě se osvědčilo, když ta vrchní levá ruka byla moje a holky měly ruce pode mnou - mohla jsem tak opravovat, když někdo pravou rukou plácnul příliš silně nebo naopak málo. (Správné plácnutí nebolí, jen vydává zvuk) .-)

Louka:
Když jdeme po louce, kde jsme vidět ze všech stran, "kryjeme se". Ukrýt se můžeme tak, že si sedneme ve skupince do dřepu a jen šeptáme. Pokud jdeme, říkáme všichni rytmicky "trak-tor, trak-tor, trak-tor". Když se to naučíme, přidáme "val-ník". Můžeme pak střídat "trak-tor, val-ník", nebo jeden může říkat trak-tor, někdo jiný val-ník. Jak nás prostě napadne. Na louce si můžeme pořádně zavolat do rytmu s ostatními. Snažíme se o zachování rytmu - posloucháme se navzájem, abychom mluvili jednotně, i když někdo hlasitě říká trak-tor a jiný val-ník.

Les:
V lese se můžeme už schovávat za stromy a jsme více krytí. Na louce jsme mluvili hlasitě, v lese se jde co nejtiššeji, aby ani větévka nepraskla (praskne, ale snažit se o ticho a šeptání). V lese si "najdeme" místo, kde je ukrytý kořínek lásky. Měl by to být kořen nějakého stromu a okolo vyhrabáváme hlínu (zde se dostane i na psa a jeho hrabání). Klacíky se snažíme vyhrabat kořen, ale spíše zkypřit půdu kolem kořenu. Přitom můžeme i hudrovat, jak to nejde, nebo jak nám někdy někdo ublížil, abychom ze sebe dostali zlost, negaci, smutek. Když už jsme opět klidní, necháme kořínek kořínkem a zjistíme, že ten kořínek lásky si s sebou neseme stále - v srdci... Po tomto zjištění kořen stromu opět zahrabeme.

Svačina:
Když máme kořínek lásky (uvnitř v srdci), uvaříme si pokrm. "Rozděláme ohýnek" tím, že tiše šeptáme "ha-lóóóó" (jako přijďte se ostatní najíst), případně "pá-róóó" (stoupá pára z imaginárního kotlíku nad ohýnkem). Ruce přitom dáváme plynule zespoda nahoru, příp. je necháváme uvolněné před sebou, jako bychom se opravdu hřáli nad nějakým ohýnkem. Hrála jsem tuhle hru se dvěma holčinami a u mě to vyznělo tak, že dělám oheň, jedna holčina dělala páru a druhá pískala jako konvice. Proto netrváme na tom, aby bylo provedeno co nejlépe, ale snažíme se, aby ze hry měli všichni radost. Oheň se v lese nerozdělává!!! Jen si hrajeme, že ho máme! A když ho máme, tak se pořádně najíme, uděláme si piknik a zbaštíme svačinu.

Cesta k domovu:
To už se jde veseleji, postupně odvazujeme praporky, povídáme proč jsme je uvázali (abychom se dostali zpět) a můžeme si povídat o kořínku lásky, který neseme v srdci a o radosti, o hře. Reflexe.

Závěr:
Dokázali jsme, že máme kořínek v srdci, který nám nikdo nevezme.

Pokračujte rubrikami

1. srpna 2015 v 19:50 | LeS |  Pro děti
V kategorii pro děti lze vybírat z rubrik:
Říkanky (poezie a říkanky) http://slunecnyden.blog.cz/rubrika/rikanky
Růžová víla (pohádkový příběh na pokračování) http://slunecnyden.blog.cz/rubrika/ruzova-vila
Pojď si hrát (tipy na hraní nejen s dětmi) http://slunecnyden.blog.cz/rubrika/pojd-si-hrat
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/