Kořínek lásky

1. srpna 2015 v 20:02 | LeS |  Pojď si hrát
Venkovní hra:
Minimálně jeden dospělý a jedno dítě (kolik dětí a dospělých seženete pro hru je jen na vás, je možné mít ve skupince i psa :-) - dále psáno skupinka.
Trasa vede po cestě, lesem i loukou (lze i něco vynechat) - z nějaké osady, vesnice, města, tábora, apod. a stejnou cestou zpět.
Čas pro hru asi dvě hodiny.
Lepší vybrat kratší trasu a více se věnovat hře.

K čemu je dobré:
Vybytí energie, cvičení rytmiky, uvědomění si lásky k blízkým, naučit se kontrolovat sám sebe (hlídat si dva lidi před sebou, a poslouchat hlas druhých a zároveň i svůj) "sladění se s druhými".

S sebou:
svačinu, nastříhané fáborky, zaujetí pro hru

Důležité:
Každý sleduje a hlídá si, aby viděl před sebou dva lidi (příp. člověka a psa). Je to důležité, abyste se vzájemně neztratili (když někoho zaujme v lese houba nebo borůvka) :-)

Začínáme:
Skupinka se vydává společně. Předem je řečeno, že v místě, odkud vycházíme se ztratila láska, a my ji musíme najít a donést zpět, že víme o kořínku lásky, který je někde ukrytý (pozor, nepřehnat s tím, že se děti začnou bát, jde jen o hru). Bereme do rukou nastříhané fáborky a vážeme je tak, aby byly vidět. Abychom se mohli podle nich vrátit zpět. To mohou samozřejmě dělat děti, dospělý jen kontroluje, jestli jsou uvázané správně a dá se po nich vrátit zpět. Kdo umí, váže mašli :-)

Pěšinka:
Pokud jdeme po cestě (pěšině), snažíme se jít jako vojáci za sebou - raz-dva, raz-dva, můžeme říkat do rytmu "raz-dva", kdo zvládá, tak tleská do rukou (raz-tlesknout, dva-jen potichu se dotknout rukama). Kdo zvládne a je to pro něj jednoduché, přidá i potlesk na stehna (raz-tlesknout rukou, dva-"tlesknout" do stehen). Každý může podle svého, ale všichni zachováváme stejný rytmus .-)

Pole:
Pokud jdete po cestě vedle pole, tak si můžete zkusit "mlátit obilí cepy" - všichni dají postupně levé ruce dlaněmi na sebe, pravou rukou tlesknete do poslední levé ruky, která je nahoře - postupně dokola, vystřídají se všichni několikrát. Mě se osvědčilo, když ta vrchní levá ruka byla moje a holky měly ruce pode mnou - mohla jsem tak opravovat, když někdo pravou rukou plácnul příliš silně nebo naopak málo. (Správné plácnutí nebolí, jen vydává zvuk) .-)

Louka:
Když jdeme po louce, kde jsme vidět ze všech stran, "kryjeme se". Ukrýt se můžeme tak, že si sedneme ve skupince do dřepu a jen šeptáme. Pokud jdeme, říkáme všichni rytmicky "trak-tor, trak-tor, trak-tor". Když se to naučíme, přidáme "val-ník". Můžeme pak střídat "trak-tor, val-ník", nebo jeden může říkat trak-tor, někdo jiný val-ník. Jak nás prostě napadne. Na louce si můžeme pořádně zavolat do rytmu s ostatními. Snažíme se o zachování rytmu - posloucháme se navzájem, abychom mluvili jednotně, i když někdo hlasitě říká trak-tor a jiný val-ník.

Les:
V lese se můžeme už schovávat za stromy a jsme více krytí. Na louce jsme mluvili hlasitě, v lese se jde co nejtiššeji, aby ani větévka nepraskla (praskne, ale snažit se o ticho a šeptání). V lese si "najdeme" místo, kde je ukrytý kořínek lásky. Měl by to být kořen nějakého stromu a okolo vyhrabáváme hlínu (zde se dostane i na psa a jeho hrabání). Klacíky se snažíme vyhrabat kořen, ale spíše zkypřit půdu kolem kořenu. Přitom můžeme i hudrovat, jak to nejde, nebo jak nám někdy někdo ublížil, abychom ze sebe dostali zlost, negaci, smutek. Když už jsme opět klidní, necháme kořínek kořínkem a zjistíme, že ten kořínek lásky si s sebou neseme stále - v srdci... Po tomto zjištění kořen stromu opět zahrabeme.

Svačina:
Když máme kořínek lásky (uvnitř v srdci), uvaříme si pokrm. "Rozděláme ohýnek" tím, že tiše šeptáme "ha-lóóóó" (jako přijďte se ostatní najíst), případně "pá-róóó" (stoupá pára z imaginárního kotlíku nad ohýnkem). Ruce přitom dáváme plynule zespoda nahoru, příp. je necháváme uvolněné před sebou, jako bychom se opravdu hřáli nad nějakým ohýnkem. Hrála jsem tuhle hru se dvěma holčinami a u mě to vyznělo tak, že dělám oheň, jedna holčina dělala páru a druhá pískala jako konvice. Proto netrváme na tom, aby bylo provedeno co nejlépe, ale snažíme se, aby ze hry měli všichni radost. Oheň se v lese nerozdělává!!! Jen si hrajeme, že ho máme! A když ho máme, tak se pořádně najíme, uděláme si piknik a zbaštíme svačinu.

Cesta k domovu:
To už se jde veseleji, postupně odvazujeme praporky, povídáme proč jsme je uvázali (abychom se dostali zpět) a můžeme si povídat o kořínku lásky, který neseme v srdci a o radosti, o hře. Reflexe.

Závěr:
Dokázali jsme, že máme kořínek v srdci, který nám nikdo nevezme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz