Září 2015

Porozhlédneme se po domě

28. září 2015 v 13:35 | LeS |  RŮŽOVÁ VÍLA
"Tak honem," povídal vílák netřesku, "jdeme najít muškátovou vílu a rychle odtud. Za chvíli se můžou vrátit lidé. Ale opatrně. Já půjdu s růžovou vílou do dveří vpravo, vílák bouřky s dešťovou vílou do dveří vlevo. Setkáme se tu za chvilku a povíme si."
Víly se za chvíli vrátily na dohodnuté místo. Nikde nic neviděly. Vílák bouřky si prohlížel svůj prstýnek. Nakonec se rozhodl.
Příště vílák bouřky jde za orchidejí

Slunečný den19

27. září 2015 v 18:40 | LeS |  Slunečný den-love story
"Tak jak bylo včera?" Marry s Tomášem se ptali.
"Fajn."
"Dobrý."
Odpovídala Syndy a William a šli si po svojí práci.
"To je všechno?" divil se Tomáš.
Marry si jen pro sebe řekla: "Ti dva spolu konečně něco mají."
"Jak to myslíš?"
"Nu, však uvidíš. Ale Williamovi to přeji, a Syndy je docela prima holka." Nechala Tomáše nechápavě stát a šla se převléct.
Syndy vyměňovala denní nabídku v jídelních lístcích. V jednom jídelním lístku našla ale ještě jeden list. Překvapeně ho vyndala.
Byla na něm napsaná jediná věta.
Rozklepaly se jí ruce. Snažila se zastavit jejich pohyb. Otočila list.
Prázdný, čistý papír.
Už ho neotáčela zpátky. Zmuchlala ho.
Chtěla ho vyhodit a zapomenout na slova, která na něm byla napsaná.
Pak ho znovu roztáhla a znova četla tu jedinou větu a podpis.
"Syndy Derolová, čekám tě v restauraci U Hroznu. Manžel."
Přečetla ji znova. Teď nebyla schopná vnímat a přemýšlet.
Našel ji. Nezbaví se ho. Našel ji.
Marry přišla k Syndy: "Co to je?"
"Nic," odpověděla Syndy a rychle papír zmuchlala a strčila do kapsy.
Práce jí nešla.
"Promiňte, já..." omlouvala se Syndy, zas už něco popletla.
"Dáme to do pořádku," přiskočila s úsměvem k zákazníkovi Marry. V očích otázku k Syndy. Tohle se jí nestávalo. Že by byla Syndy tak zamilovaná do Williama?
"Syndy, nechceš raději do kuchyně," zeptala se Marry.
"Ne, to je dobrý," odpověděla Syndy.
"Já taky nemám někdy svůj den," usmála se přívětivě Marry.
Syndy už tu nedokázala dál být. Myslela, že ještě jeden den, ještě chvilku... Ale nedokázala se soustředit.
Šla za Williamem: "Prosím tě,..." zašeptala mu.
"Syndy, včera to bylo krásné, ale dnes je tu moc lidí," šeptal William. Měl moc práce.
"Prosím, potřebuji s tebou mluvit," prosila Syndy.
"Dobře, za chvíli v pokoji," slíbil William.
Když William vešel do pokoje, Syndy se převlékala. William ji začal líbat a ona ho nedokázala zadržet: "Willi," nechala se hýčkat polibky a doteky. A nechtělo se jí do nepříjemnného. Tak dlouho to odkládala, až pak jen řekla: "Willi, potřebuji na dnešek volno."
"Já také," odpověděl jí.
"Musím si něco zařídit," musela ho trochu odstrčit, aby ji začal vnímat.
"Dobře," nerad, ale přece ji pustil z objetí.
Syndy si dopřevlékla do svých riflí a trička. William odešel, ale za chvíli se vrátil. Podával jí malou krabičku: "Syndy, to je pro tebe."
Dívala se s otazníky v očích.
"Překvapení", usmál se. "To jen, aby ses nezapomněla vrátit a věděla kam," žertoval.
Položila na jeho tváře své dlaně. Chtěla ho políbit, ale nedokázala to. Jen se mu upřeně dívala do očí.
"Děkuji ti," upřímně děkovala za všechno, co pro ni udělal, za všechny bezstarostné dny, které tu strávila. Krabičku si dala do kapsy u kalhot. Nevěděla, co v ní je, ale věděla, že je to to nejcennější, co má.
"Musím si skočit něco zařídit," říkala omluvně Marry a Tomovi. "Jasně, Syndy, ahoj," nikdo se na víc neptal. Všichni měli spoustu práce.

Každou hodinu bez Syndy byl William nervoznější.
Večer zamkli za posledními hosty a Syndy se stále nevracela.
"Kam šla Syndy?" zeptala se Marry.
"Nevím," odpověděl zamyšleně.
"Ty ses jí neptal?" bylo to Marry divné.
"Ne."
"To jste vy chlapi," rozzlobila se Marry.
"Jak my?" bránil se Tomáš.
Marry to nechala být a obrátila se znova na Williama.
"Co bylo na tom lístku?"
"Jakém lístku?" ptal se nechápavě William.
"No, na tom lístku, co jsi jí dal ráno," vysvětlovala Marry, "Syndy si ho tu četla a byla jako ty, když jsem se jí zeptala. Nic to není a nic nevím."
"Já jí žádný lístek nedal," odpověděl William, "co to bylo za lístek?"
Marry jen zavrtěla hlavou. Ti chlapi jsou tak nechápaví, kdybych to věděla, tak se neptám, myslela si.
"Syndy si ho dala do kapsy, tak by mohl být..." a už hledala v oblečení, které Syndy nechala v pokoji.
"Je tu,"volala vítězně. Rozložila ho. Přečetla.
"Syndy Derolová, čekám tě v restaruaci U Hroznu. Manžel."
"Co to je?" ptala se ostatních.
William si lístek od ní vzal a znova přečetl.
"Syndy je přece Whytová," řekl nechápavě Tomáš.
William zlostně lístek zmuchlal a zahodil.
"Williame, ty jsi to věděl?" zeptala se Marry, ale nemusela se ani ptát, aby znala odpověď.
"Neřekla mi, že je vdaná, lhala mi, že nemá nic společného s těmi lidmi v restauraci, a já hlupák jí ještě pomáhal...já blbec..." neměl slova pro to, jak se cítil podvedený.
Marry ani Tomáš nikdy neviděli Williama tak rozzuřeného.
"Ať se tady ještě někdy objeví, já jí povím, co si o ní myslím... já jí..."
Přesto se Marry snažila Syndy zastat: "Syndy není špatná."
"Lhala. Všem lhala. Neřekla ani svoje pravé jméno."
"Asi pro to měla důvod," hájila Syndy dál Marry.
Nelíbilo se jí, jak se William choval. Chystala se k odchodu: "Měl jsi jí rád, a teď se na ní jednoduše vykašleš? Kvůli nějakému lístku? Něčemu, čemu nerozumíme nikdo tady? A Syndy se nemůže bránit a vysvětlit nám... Kdo ví, kde teď je... My jdeme domů, pojď, Tome, a ty kdybys byl co k čemu, tak ji jdeš hledat a necháš si to od ní vysvětlit."
"Proč já? Proč sakra já?"
"Protože jsi chlap," řekla Marry a zabouchla dveře. Tomáš se jen podíval na Williama a šel za Marry.
William byl naštvaný. Otevřel si flašku.
"Hrála se mnou divadýlko... vdaná... Derolová... Derol, no jasně, tomu patří restaurace a nejen to... o co jí ksakru šlo? Já si myslel, že potřebuje pomoct, a zatím mě využila..." zlostně odhodil nedopitou láhev.
"Všechno zničila, všechno,..."

Narozeniny

25. září 2015 v 18:04 | LeS |  Záhady a zázraky
Tak jsem oslavila narozeniny. Stálo mě to teda dost. A dokonce celé tři roky. Ale nejúžasnější byly ty dětské úsměvy. A krásná poděkování od druhých lidí. Už mám v ruce certifikát, který to všechno dokládá. Tři roky, kdy jsem občas váhala, jestli mám nebo ne, a každý měsíc jsem se rozhodla, že teda ju. Že na tom nejsem tak špatně, abych druhým nemohla udělat lépe. Hurá, hurá... Pořádně jsem vyrostla a narostla mi křídla. Tři roky jsem Dobrým andělem.


Cuketa s rajčaty

25. září 2015 v 16:55 | LeS |  Záhady a zázraky
Musím se pochlubit s jedním receptem. Fakt mě zarazilo, že nejenom že se to dá jíst, ale je to i výborné.
Nakrájet cuketu na kolečka, obalit v mouce, dát na olivový olej trochu osmažit. Pak vyndat, přidat olej a na něm osmažit cibulku, přidat nakrájený česnek, nakrájenou mátu a petrželku, rajčata (já měla naložená rajčata - to jsou zas upečené v troubě s česnekem a naložené do olivového oleje s větvičkami rozmarýny - vydržela mi přes měsíc ve sklenici). Trochu povařit. (Já ještě dala do směsy žampiony, protože jsem je měla otevřené a kousek slaniny, protože na mě vypadla z lednice :-) ) Pak směs nalít do zapékací misky, na ni dát připravenou cuketu, posypat strouhaným sýrem (dala jsem normální cihlu) a trochu strouhanky (tu jsem nedala). Dát do trouby asi na 200 na 20 minut.
Podáváme posypané petrželkou (ta na fotce chybí) :-)

Omalovánky

24. září 2015 v 17:13 | LeS |  Pojď si hrát
Kreslíte si rádi? Nebo to berete jen jako zábavu pro děti? A už jste někdy něco obkreslovali? Já jsem kreslila podle pexesa pohádkové předlohy pro dceru.

Ale omalovánky jsou i pro dospělé. Rozšířené jsou mandaly. Už jste nějakou vybarvovali? Já si vybarvila jednoho motýla hned třikrát. Pokaždé s jinými barvami, pokaždé jsem myslela na něco jiného.

A tyto obrázky jsem si kreslila jentak. Nevybarvené.

Myslím, že barvit a kreslit si je dobrý způsob, jak ze sebe dostat nahromaděný stres.

Rozchod

22. září 2015 v 15:18 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Čím člověk je, když pro druhého nic neznamená?
Kde hledat pravdu a na čí straně je ta vina?
Jak vrátit se zpět a zapomenout,
přiznat si lež a nechat čas volně plynout...
a na konci toho všeho najít odpověď.
Že člověk může žít i ve vzpomínkách,
že i na své sny se může těšit,
ale minulosti nesmí dávat křídla.
První dny stačí přežít,
a pak stále víc se smát,
radovat se z maličkostí,
a nemá cenu snažit se mermomocí někoho milovat.
Ta láska, která přijde sama,
ta co sotva dosedne na víčka,
ta co lehounce vstoupí do tvého srdce,
té které se nestačíš bránit,
protože pomalu přijde a prudce tě spálí touhou,
tu lásku, kterou jsi nečekal,
i když jsi dával kolem sebe inzeráty,
taková láska je možná jen jednou v životě.
Možná sis jí sotva stačil vychutnat,
možná že nyní hodně mrzí tě,
že přestala tě milovat.
Ta bolest k rozloučení patří - bohužel.
To zranění a zrada, kterou cítíš.
Vždyť ten jeden je prý v lásce pán,
ten, který byl tolik milován,
a ten druhý jeho otrok,
který nechce vymanit se z pout.
Ale víš, i pána mrzí ztráta otroka,
i otrok je rád za rozseknutí okovů..
Já vím - chce to čas.
Nebo spíš spoustu času.
Abys pochopil, že ta chyba nebyla v tobě
- ta že byla v nás.
Nic se již nevrátí,
i vzpomínky blednou,
ty se neobjevíš za vraty,
a já snad jednou...
na tebe zapomenu.
Ne úplně, to se ani nedá,
ale nebudu hledat,
na čí straně byla chyba,
zda vina byla v nás.
Nebudu mít chuť vrátit čas,
a ohlédnu-li se,...
uvidím jen tu krásu, lásku, touhu
...
Moc bych si přála aby i ty.

Podzimní tvoření

21. září 2015 v 18:50 | LeS |  Pojď si hrát
Za pár dnů je první podzimní den. My jsme už na podzim připraveni. Tedy, co se týká výzdoby :-)

Na větvičku jsme nalepili pomalovaný papír, a na něj vyzdobili žaludy a jeřabinami (nápad přinesla dcera ze školy). Pak stačí jen někam zapíchnout.
Jako další jsme polepili ruličku toaletního papíru. Až později mi došlo, že by bylo zajímavé ji nabarvit a udělat oči, pusu, nos jako panďulákovi.
Tak snad příště .-)

Zoopark Chomutov+Bonus

20. září 2015 v 17:50 | LeS |  Výlety
Kdybych měla krátce charakterizovat zoopark Chomutov, řekla bych, že se jedná o menší zoologickou zahradu s prolézačkami pro děti od 2-11let. Slony a žirafy tu nenajdete, ale spousta jiných zvířat je od vás jen přes trávu. A po zaplacení 10 nebo 5 korun získáte granule na krmení zvířat. Například k ovečkám můžou děti vlézt a krmit je z dlaně a pohladit si je.
My jsme krmili nebezpečnější zvířata i listy na větvi.
Pak jsme pozorovali jednu hádku mezi opicemi. Pořádně cvakali zuby, a když si to vyříkali, tak šla každá po svém. Škoda, že my lidé jsme to od nich neokoukali :-)
A fotka jak z venkovského rybníku:
Mláďat je v zooparku spoustu, například želvičky, buvoly, i velbloudě.
Pro děti za 55 korun na den velká prolézačka. Je tu spoustu menších prolézaček, ale tahle je fakt supr.
A koho nebolí nohy může ještě zavítat do Nové vsi. V Nové vsi je vystaveno několik domků, které jsou zcela přístupné a uvnitř zařízené jako za starých časů. Novou vsí a zooparkem projíždí i vůz s průvodcem. Bohužel jezdí jen jednou za hodinu - od jedné do čtyř. Pro nás už nebylo místo, takže jsme šlapali po svých, zato jsme si mohli prohlédnout vnitřní zařízení.


A ještě adresa, kdyby někdo chtěl vědět víc:

Slunečný den18

19. září 2015 v 8:45 | LeS |  Slunečný den-love story
"Williame, tak jak?" Syndy se naklonila nad sedícího Williama. Ten ji vzal za ruce a hladil po pažích.
"Nevypadá to špatně."
William večer počítal tržbu, a psal si kolik vydělal, komu zaplatit z peněz jako prvnímu. Kdo mu ještě dá na dluh, ale kde už musí dluh uhradit. Syndy nezajímala přesná čísla. Jen chtěla vědět, jak na tom jsou. A William byl rád, že má někoho, komu může věřit. Komu může říct, dneska nic moc, nebo dneska se to povedlo.
Čím dál víc jí říkal o finančních problémech, a Syndy většinou jen mlčky poslouchala. A obdivovala ho. Byl na to sám. Měl velké starosti, a přesto když vyšel mezi zákazníky, usmíval se na ně, vtipkoval…
Přála si, aby věděl, že ho má ráda, a že s ním zůstane…. Měli pro sebe jen tyto krátké večery. Než William spočítal tržbu, ona douklízela, co bylo potřeba, a pak utahaní z celodenní dřiny šli spát. Syndy spala, William nedokázal usnout a přemýšlel. A ráno vstal dřív než Syndy. Byl jejich volný den. Tedy měl být. Ale restaurace nemohla zůstat zavřená.

Nové ráno.
Syndy vešla do restaurace. Ještě nepřevlečená, jen v tričku na spaní.
"Tak jak se cítíš, Syndy?"
Na polici s jídelními lístky stála láhev a v ní květiny. Syndy šla k ní.
"Nevypadají tak pěkně jako ve váze. Ale jsou pro tebe. Už jsem dlouho žádné nepřinesl. Dal jsem je do restaurace, ale jestli chceš… "
Syndy vzala květy jemně do dlaní a přičichla k nim.
"Děkuji, Williame. Jsou moc hezké. Je to stylové. A necháme je tu. Restaurace úplně prokoukla."
Usmál se.
"Jdu se převléct. Budeš chtít s něčím pomoct?"
"Se vším. Marry s Tomášem dneska nepřijdou."
"Vím."
"Nevím, jestli dělám dobře. Možná by mělo zůstat zavřeno."
"Určitě ne. Moc lidí to neví, že máš otevřeno. A tak to zvládnem i ve dvou. A každý, kdo přijde si něco dá a nám přibudou penízky."
Usmál se na ní.
"Jsem rád, že tě mám."
Syndy měla pravdu. Moc lidí nepřišlo, a tak byli i chvíle, kdy jen tak seděli a odpočívali a povídali si, nebo jen mlčeli.
Ten den utekl zas tak rychle. Už upozorňovali zákazníky, že se blíží konec zavírací doby, ale pořád ještě jim přinášeli pití. Nechtěli je vyhazovat. Byli rádi za každého hosta.
Do restaurace dopadaly poslední paprsky slunce. William stál vedle dveří do kuchyně. Sledoval Syndy, jak prochází s tácem. Slunce se jí odráželo ve vlasech i ve tváři. Přemýšlel nad tím, co se stane, až úplně zapadne, a bude tma.
Myslel na setkání na pláži, když jí schoval šaty.
Když šla kolem něj neudržel se a políbil ji jemně a dlouze na krk pod vlasy.
Syndy v tom polibku ucítila vroucnost i vášeň. Probudil všechny její smysly. "Williame!" vzdychla.
"Chci tě." "Teď to nejde. Jsou tu hosté."
"Kdo je šéf?" nedal se odradit.
"Ty. Ale parádně nezodpovědný." Otočila se od něj. Přejel jí prsty po ruce.
Sotva se ovládala: "Dobře. Skasíruj a zavřeme."
Druhou ruku jí položil na břicho. "Ale to nevydržím, Syndy." Viděla, že mluví pravdu. Musela položit tác se sklenicemi k nejbližšímu stolu. Stejně si už nepamatovala, komu patří.
To, co hosté říkali už ani jeden neslyšel. William vzal Syndy do náručí a odnášel do pokoje.
Zastřeným hlasem se zeptal: "Miluješ mě, Syndy?" S napětím očekával její odpověď. Hlavně neříkej ne, Syndy. Nedokázal bych se od tebe už odpoutat. "Miluji tě," zašeptala se zbytky sil Syndy. "Miluji tě, Syndy," byla odpověď, kterou ještě slyšela. Pak přestala vnímat všechno kromě něho. Jeho rukou, jeho úst. Něho v ní. Byla jeho součástí a on byl její. Vzájemně propletení spěchali k vyvrcholení.

Syndy ležela na Williamovi a odpočívala. Naslouchala tepu jeho srdce, který se zvolna uklidňoval. Hledala v duchu slova pro to, co se mezi nimi před chvilkou stalo. Ale nenacházela je. Bylo to tak krásné, jedinečné, vzrušující, prostě nepopsatelné.
Pak se zarazila, vzpomněla si na lidi v restauraci. "Williame?"
"Ano, drahoušku."
Snažila se rychle vstát a obléct. Restaurace byla prázdná a na stole ležely peníze.
Syndy bylo do breku z toho, že pořád jsou ještě lidé, kteří nejen ničí srdce a restaurace, ale i lidé, kteří nezištně dávají a poctivě platí.

Posbírala peníze, a šla je ukázat Williamovi. Ležel v posteli a odpočíval. Otevřel jí s údivem dlaň.
"Třeba se nám přece jen začne dařit," podíval se na ní, "jsi krásná."
Usmála se.
"Nebudeš už nikdy mít tu svou kamennou tvář, viď?"
Zavrtěla hlavou.
"A nebudeš už ani nikdy plakat nebo se mračit."
Usmála se.
"Tak pojď ještě ke mně."
A vzal ji pod přikrývku.

Podzimní milování

18. září 2015 v 16:32 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Nezoufej, když za krk kape,
když ti cizej hnusnej chlápek
nabízí za deštník povídání,
když pak do bot teče
a čas se hrozně vleče
při sklenkách vína,
co ti hrdlo svlaží,...

Zuj si boty, projdi louží,
dej se k těm, co hloupě touží
milovat a nenávidět,
láskou žít a v duchu vidět
toho, co kapky vody nosí,
schovává svou tvář za rákosí
a miluje se s vlažnou rybou.

Zuj si boty a buď vílou,
která mezi kapky vody
nachází své skryté vlohy
třeba v milování.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík