Slunečný den20

9. října 2015 v 17:18 | LeS |  Slunečný den-love story
Syndy došla na nábřeží.
Nevěděla, co dělat. Nemohla být s Williamem. A nechtěla jít do restaurace U Hroznu. Vidět se opět s mužem, kterého vidět nikdy víc nechtěla. Kvůli kterému sem utekla.
Zastavila se u malé bárky. Jim. Měla z něho trochu strach, ale byl to přítel Williama. A Williamovi věřila.
"Jime," volala do kajuty.
"Aaaa, sirény mě volají," ozval se hlas.
"To jsem já, Syndy," nutila se do příjemného hlasu.
"Vždyť já vím," Jim se vysoukal ven.
"A kde máš Williama?"
Pokrčila rameny.
"Takže to dnes bude asi bez lahvinky, tak pojď dovnitř."
Syndy se posadila na tvrdou lavici.
"Jime, potřebuji pomoct. Potřebuji loď."
Jim se na ní zadíval. "Na co?"
"Jsem v průšvihu a...," chtěla mu vysvětlit Syndy.
"Syndy, na co loď a jak rychle?" přešel k věci Jim. Poznal, když o něco šlo.
"Potřebuji se dostat rychle odtud. Jedno kam. Nejlépe na východ," vysvětlila Syndy.
"Dobře, zůstaň tady, zařídím to a vrátím se," odpověděl Jim. Odešel z kajuty.
Syndy se dívala na lana, sítě, přístroje, tvrdou lavici, na které byla deka. Nedokázala si představit, jak tu někdo může trávit celé dny. Na chvíli snad. I ona spala na pláži, když nemohla jinak. Ale jak ráda byla v posteli v pokoji u Williama...
"Syndy, zařízeno. Mám to na lístku," podával jí lístek k přečtení.
Syndy kývla. Znala to město.
"Zítra odplouvají. Něco mi dluží. Nemusíš se bát, na ně se dá spolehnout. Měla jsi štěstí. Odvedu tě ráno na palubu."
"Jime, děkuji ti."
"Syndy, neutíkala bys od Williama, kdyby to nebylo nutné. To mi stačí. Pomohl bych jemu, pomůžu i tobě." Jim dal dvě ryby na gril.
"Povídej," vyzval Syndy, "teď je čas."
"Nevím, kde začít, je toho moc, a..." Jim na ni nepospíchal. A ona postupně řekla, co věděla. To málo, co si pamatovala. Řekla mu i o svých obavách. Nesmál se. Nic neříkal. Jen poslouchal. Když se zastavila a nevěděla, jak dál, počkal. Nechal ji vybrečet, dal jí rybu s chlebem... ona povídala. Někdy zmateně, sama v tom měla zmatek.
A on si z toho, co slyšel, poskládal svůj vlastní obrázek. Fakta, domněnky, pocity, intuice. Moře ho naučilo, aby se nenechal ničím zaskočit. Někdy je třeba bojovat, někdy nechat vše volně plynout. Někdy člověk vidí nebezpečí i tam, kde není. Ale intuice...
Rozuměl Syndy. Nevěděl, co udělá s tím, co se dozvěděl. Ale věděl, že Syndy je v nebezpečí. I když už ona usnula, hlídal. Celou noc. Ráno ji zavedl na palubu lodi, která ji odveze do města na pevnině.
"Neřekneš to Williamovi?" loučila se s ním.
Kývl: "Dávej na sebe pozor."
"Děkuji Ti," Syndy ho objala. Jak se v něm mýlila, když ho hodnotila jen podle té vousaté tváře a námořnického trička.
"Viděli jste," volal rozšafně na ostatní námořníky na palubě: "Ať jí nezkřivíte ani vlas na hlavě. Múza, siréna... a objímá mě.... a to se dám těžko obejmout."
Syndy se na něj usmála.
Vystoupil z lodi a Syndy se smutně dívala na provaz, který vytahoval kotvu z vody. Nebylo teď cesty zpátky. Město, kam plula loď, nebylo daleko od místa, kde bydlela. Tedy kde bydlela jako dítě. Kde byl její domov.
Domov. Má ho tam ještě vůbec? Co její otec? Přijme ji? Nebude se na ní zlobit? A co Karla a paní hostinská? Mísily se v ní pocity těšení, ale hlavně obav a strachu. Hlavně, že William bude nyní už v bezpečí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra