A můžu začít...

21. března 2016 v 18:44 | LeS |  Zahrada
Od mala jsem si přála nějaký vlastní kus země. Jednou jsem si zryla zahradu mých rodičů. Mezi stromy a plánovala malou bylinkovou zahrádku. Dostala jsem vynadáno, že jsem se nezeptala, což měli pravdu. Domnívala jsem se, že nebude vadit. Škoda, vzalo mi to na dlouhou dobu chuť cokoliv na zahrádce rodičů dělat a tak jsem jen občas vytrhala plevel, nebo něco skopala. Ale ten můj sen na zasazení něčeho vlastního - ten zůstal.
Kupovala jsem si knížky o kytičkách, četla navrhování zahrad. Dívala se do cizích zahrádek a obdivovala krásu a pracovitost některých lidí. Ale stále jsem nic nevlastnila. Bála jsem se hypoték a vydávání peněz za větší investice. A tak jsem poctivě pracovala, zbytečně neutrácela a šetřila jsem na něco. Na co? Přece na ten můj sen. Ale to jsem pochopila až dnes.
Šla jsem se projít po kousku země. Podívala se na pár starých jabloní, zhodnotila trávník prorostlý mechem a plný suchých zbytků květin, dotkla se jehličí mladých smrčků a pocítila ten slastný pocit "tohle je moje království".
Před časem jsem se začala rozhlížet po pozemcích. Jeden mi zamítli k prodeji, a ten další byl tak úžasný, že jsem chodila okolo a říkala si, tenhle já chci. To by bylo nádherné, kdyby se zrovna mě podařilo získat tenhle pozemek. Ten je prostě bomba. Ani jsem nedýchala nadšením, a nakonec jsem se dozvěděla, je to skutečně vaše. Do dražby jste se přihlásil jako jediný zájemce. Hurá.
Jenže radost vystřídalo naštvání, zloba, nechuť. Lidé, kteří na tomto pozemku sekali trávu ho brali jako svůj pozemek. A nechtěli se tohoto svého domnělého práva na pozemek vzdát. A tak znepříjemňovali život anonymy a nadávkami. Dnes zmizelo z pozemku oplocení. Beru to jako vítězství. Konečně uznali, že pozemek není jejich a vzali si to, co na pozemek dali. Doufám, že to tak skutečně je.
Jaké mám s pozemkem plány? Tak samozřejmě spoustu a nejraději bych se do všeho pustila hned. Ale zároveň mám strach něco nepokazit. Vždyť tam, kam vysadím stromy, tam po dlouhá léta už zůstanou. Tam kde si dám práci s malým jezírkem, tam se bude zas pracně něco zahrnovat. A jak vměstnat to všechno co chci na pozemek. A jak tomu dát nějaký jednotný styl. A jak se přitom všem neudřít.
Nevím, ale věřím. Věřím, že mě pozemek sám povede. Že mi sám řekne, kde budou nejlepší květiny a kde ta milovaná bylinková zahrádka. A kam vysadit zlatý déšt a kam vrbu... Zatím jsou to jen sny. Ale základ se mi už splnil. Pozemek už mám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra