Červen 2016

Kouzelný klíč

13. června 2016 v 18:59 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Kouzelný klíč je název literární soutěže a následně vydaného sborníku z příspěvků. Obsahuje všechno možné z tvůrčího psaní - rýmovačky, básničky, krásnou i odpudivou poezii, pohádky, povídky, ukázky románů... Naleznete různé žánry od různých autorů. Takovou všemožnou všehochuť, kterou můžete potkat i na blogu.cz.
Pokud už se těšíte, že přispějete, má to jeden háček. Musíte být pacienti (současní nebo minulí) některého z psychiatrických zařízení, případně zaměstnanci v těchto zařízeních. A když nad tím tak přemýšlím, jediný způsob, jak si Kouzelný klíč (každý rok se vydává jeden - už jedenáct let) přečíst, je navštívit některé z psychiatrických zařízení :-)
No není to k zbláznění? :-)
Já jsem přispěla těmito krátkými básničkami:

Někdy se zdá, že nevíme jak,
proletět mlhou jak ten pták,
nenajdem vlastní směr žití
a není nikdo, kdo za ruku chytí.
Kormidlo lodi je bez kapitána
posádka mizí, jen já jsem sama.
Přízraky volají, přístav není,
marně tu čekáš na rozednění...
Loď mysli pluje bílou tmou,
však hvězdy-přátelé pomohou.

B rzy už domů pojedu
L áska mi hřeje ruce
Á le je všechno složité
Z ima mi chladí srdce
I když je dlouhá chvilička
N eztrácím nikdy naději
E skymák žije na pólu
C elý je v iglů chráněný


Nejlepší škola pro dítě

7. června 2016 v 20:37 | LeS |  Normální den
Blíží se konec školního roku a my řešíme školu víc než kdy jindy. Kladu si otázku, kam od září s dítětem? Mám několik možností a vybírat můžu z vesnických škol i z těch městských. Připadám si jak návštěvník supermarketu, který kouká na plechovky s rybičkami, žádnou z nich neokusil, a neví, která by byla nejlepší.
Také můžu sledovat jen obal. Byli jsme se s dcerou podívat na dnu otevřených dveří v několika z nich, dívala jsem se na internetové stránky každé školy. Porovnávali jsme první dojem. Některé školy byly téměř historické, s velkými dveřmi a mohutnou klikou, která se sotva dala otevřít, s vysokými stropy a majestátními sloupy. Jiné školy byly nové nebo rekonstruované, světlé a prostorné. V některých školách byly na chodbách výtvory dětí, jiné se chlubily diplomy a cenami z turnajů a soutěží.
Kde se nám líbilo nejvíc? Každá škola měla nějaké osobité kouzlo a hlavně žáky, kteří se zdáli spokojení, usměvaví. A ti z vyšších ročníků pomohli s orientací ve škole i se dali s námi do řeči o škole, kroužkách, osobních úspěších.
Internetové stránky mi připadají podobné jako vejce vejci. Všude ty stejné informace a nejsnažší by bylo asi vybrat školu podle jídelníčku na internetu.
Dál jsem poslouchala názory lidí. Těch, jejichž děti chodí do školy, děti, které vyšly, i samotných dětí ve škole. Názory byly nejednotné. Někdo školu chválil a někdo jiný úplně stejnou školu pomlouval. Nedalo se vypozorovat, že by některá škola na tom byla nejhůř a některá nejlíp. Stejné to bylo s učiteli. Jsou dobří i špatní, ale třeba právě ten přísný učitel, který naučí, může být brán jako špatný. A učitel, s kterým se v hodinách děti neučí, jako ten dobrý.
Vybrat školu podle kamarádů, kteří by přecházeli s mojí dcerou není jednoduché. Není jisté, jestli by ten kamarád, s kterým by přešla do stejné školy, byl ve stejné třídě.
Vyčerpala jsem všechny možnosti, jak získat informace o škole, a rozhodla se. A jakou školu jsme tedy vybrali? Školu, která je veliká, ale dcera už také není malá. Školu, kam chodila dcera na kroužek, a tak měla možnost to tam alespoň trochu poznat. Školu, která má všechno na jednom místě, včetně klubu pro starší děti. Školu, která má určité jméno, a děti se z ní dostávají na dobré střední školy. Školu, kde bude muset zabrat, ale bude se jí tam líbit. Alespoň v to doufám. Jak to skutečně bude, to se uvidí už za tři-dva měsíce.

Roste jako z vody

4. června 2016 v 14:42 | LeS |  Zahrada
Slavím první pěstitelské úspěchy. Konečně zapršelo a konečně mi vyrostla tráva. Je tedy taková slabounká, větřík by jí odfoukl a víc vody vyplavilo, ale chodím se na ní dívat a povytahuji ji očima. Hurá, hurá, zadařilo se.
Jak zapršelo, všechno začalo růst bleskovou rychlostí. A samozřejmě nejlíp se daří plevelu. Včera jsem vytrhávala lebedu. Tu poznám. Je to jak kdybych ji nasázela na celý pozemek a pěkně hustě vedle sebe. Pak jsem objevila ještě jeden plevel, a pěkně narostlý. Tak jsem zarvala a dole objevila hlízy, které jsem zasadila na začátku jara. Promiň, jiřinko. Honem jsem zahrabala zpátky a doufám, že to přežije.
Jenže jsem měla za chvíli nohy jak jožin z bažin, obalené od hlíny, a protože jsem si nechtěla všechnu hlínu z pozemku odnést na botách, tak jsem vytrhávání plevele nechala na příště.
Zasadila jsem slunečnici, kterou jsme dostali loni v planetáriu v Brně. V zimě jsem ji nenasypala ptákům do krmítka, tak teď putovala do země a ptáčci se můžou těšit na úrodu. Taky jsem nakoupila nějaká semínka, která můžu zasázet ještě v červnu - ředkvičky, salát, kedlubnu.
Neodolala jsem japonské myrtě, i když nesnáší mrazy, levanduli, hortenzii a máme tam ještě vanilku. Tu dostala moje dcera. Pak prodavač byl z dcery nadšený a ptal se, co jí dávám do pití, že je tak natěšená na kytičky. Pane prodavači nic, to je jen zděděná láska k zahradě. :-)
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík