Listopad 2016

Co potřebuje stát?

29. listopadu 2016 v 21:54 | LeS |  Zamyšlení
Dnes jsem zkoušela dceru z první republiky. Představovala jsem si tu dobu. Nadšení lidí, že je po válce. Nadšení lidí, že vybojovali svůj vlastní demokratický stát. Že si zvolili svého prezidenta. Svého, ne nějakého dosazeného panovníka. Dařilo se i v technice. Stroje začaly lidem ulehčovat práci, začaly život dělat příjemnějším. Lidé cítili, že se před nimi otevírá nová doba a doufali v to nejlepší.
Povídali jsme si s dcerou o tom, co následovalo, když byla vyhlášena republika a zvolen prezident. Abych ji navedla na to, že byla vyhlášena Ústava, zeptala jsem se "A co potřebuje stát, aby fungoval?" Bezprostředně odpověděla: "Komunismus."
Pochybuji, že ví, co to slovo znamená. Ale připomnělo mi to, že je jí tolik, kolik bylo mě v době sametové revoluce. A jestli já si něco z té doby pamatuji, tak že ti lidé na ulici zvonili klíčemi kvůli svobodě. Možná to celé bylo jinak, možná nahrané z vyšších míst, možná ti lidé podlehli davovému šílenství, možná...
Ale ve mně to zanechalo dojem, že svoboda je něco neuvěřitelně důležitého.
Žiji v této době a se spoustou věcí nesouhlasím. Peníze a majetek mají v rukou někteří lidé, kterých si já osobně nemůžu vážit, protože toho nedosáhli usilovnou poctivou prací. Podniky vlastní zahraniční firmy. Práce se přesouvá do Číny nebo do Indie a není to kvůli tomu, že by tady chyběli schopní lidé. Učitelé nemají takové postavení, které by ukazovalo to, že spoluvychovávají budoucí generaci. Peníze jsme nadřadily mezilidským vztahům.
Nedokáži říci, jak to bylo dřív. Ale představuji si, že v myšlení lidí se toho mnoho nezměnilo. Například chodím do práce, kde tu moc mají nadřízení. Můžeme reptat potichu mezi sebou, ale nemůžeme nadřízenému říci, tohle se mi nelíbí. Protože nadřízený má člověka v moci tím, že ho může kdykoliv vyhodit. Pravda, pokud má člověk dobré vyjednávací schopnosti a dokáže přednést svůj návrh jako návrh nadřízeného, pak má naději na úspěch. A nehrozí mu poprava, ale jen vyhazov.
Chci napsat, že lidé, kteří mají moc, ji mají jako drogu. A tak moc se bojí, aby ji neztratili, tak moc po ní touží, že jsou ochotní kvůli tomu udělat cokoliv. A za mocnými jdou davy. Nejdou za těmi utiskovanými a slabými. Za těmi jde hrstka lidí, kteří chtějí pomoci.
Za komunistů jsme se nechali řídit a ovládat. Ale když jsme dostali svobodu, vůbec jsme netušili, co to znamená. Vůbec nám nedocházelo, že moc získají silní a draví. Byli jsme připraveni na ten úžasný svět, který nám komunisté předkládali, a když jsme zjistili, že to jsou lži, mysleli jsme si, že jsou i lži o světě "tam venku". Tak nás překvapila kriminalita, chudoba, bezohlednost - a spoustu dalších věcí.
Myslím, že každý má svoje cíle. Ale pokud cílem většiny lidí bude hromadění majetku nebo touha po moci, pokud tím nebude zdraví, školství, úcta k hodnotám a tradicím, respekt k sobě navzájem, radost z práce, ochrana přírody... pak ta společnost nemůže dlouho fungovat.
A co potřebuje stát? Myslím, že potřebuje myslitele. Nemyslím lidi, kteří vymyslí nějaký nový -ismus. Myslím lidi, kteří budou přemýšlet. Kteří nepůjdou bezhlavě za někým, u koho se jim líbí jedna myšlenka. Lidi, kteří se nenechají zblbnout. Ale lidi, kteří si budou vybírat. Je to skutečně to dobré? Vidím to jinde, vidím, jak jinde se žije, jak se s tímto problémem potýkali jinde, jak to lze vyřešit zde? Lidi, kteří budou vděční za možnosti a příležitosti. Lidi, kteří budou chránit historii a budou otevřeni novému vnímání.
Lidi, kteří budou hájit svobodu. Protože budou vědět, že ji dokážou obhájit. Že dokážou uhájit svoje hranice a svoje přesvědčení.

Podzim

20. listopadu 2016 v 17:19 | LeS |  Výlety
Přišla jsem po cestě do krajiny ticha. Stromy ztrácely listí a zůstaly stát obnažený. Větve vztyčené k nebi. Navzájem propletené v němém úžase a odhalujícím i ty nejmenší větývky. Člověk musel zaklonit hlavu, aby viděl do jejich smutných korun. Bílé nebe. Kapky, které občas dopadly do louží. Je tu podzim.


Ráda žiju :-)

11. listopadu 2016 v 18:29 | LeS |  Zamyšlení
Šla jsem do práce, po dlouhé době vysvitlo sluníčko, a já měla chuť vzít svačinu a vyrazit do přírody. Když jsem seděla už v práci zas se zatáhlo, ale stejně ve mě zůstala myšlenka, že tu žiji ráda. A tak jsem rekapitulovala, že se mi splnilo spoustu věcí, které jsem tu chtěla zažít.
Zažila jsem hezké dětství a měla jsem možnost učit se ve škole. Přečetla jsem spoustu knížek a prožila si spoustu příběhů. Zažila jsem zajímavé, poučné, praštěné, milé, rozpustilé, naivní i úžasné vztahy. Vychutnávala jsem si kafe, bombony, čokoládu i sex. O drogy, alkohol a cigarety jsem zájem neměla a nemám.
Zažila jsem svatbu i rozvod. Zažila jsem, jaké to je, mít dítě. Zkusila jsem si řídit auto, bydlet sama, podnikání i zaměstnání. Řídit druhé lidi mě neláká, protože si myslím, že každý by měl řídit hlavně sám sebe.
Zažila jsem pár krásných přátelství. A zjistila, že spoustu věcí, které jsem brala jako obecně platné a stoprocentně pravdivé, jsou jen mými subjektivními názory.
Zkusila jsem si i soukromý boj za spravedlnost. A zjistila, že i když člověk bojem vyhraje, vždy zůstane na druhé straně poražený. A tak si další boje rozmýšlím.
Mohla jsem obdivovat nádhernou přírodu a věci, které vytvořil člověk. Mohla jsem obdivovat myšlenky druhých. A obdivovala jsem i lásku a nezištnou pomoc.
Naplňuje mě vděčností, že jsem si to všechno mohla zkusit. Že se mi plnily mé sny. A pokud můžu mít ještě nějaké, je to výchova dcery, pomoc druhým a ochrana přírody. Protože si myslím, že je to to nejcennější, co máme. Vzájemná úcta a místo, kde žijeme.

Nekradu :-)

7. listopadu 2016 v 22:30 | LeS |  Finance s.r.o.
Snažím se žít poctivě. Jak ale pochopíte z mého článku, není to vždy zas až tak snadné. Mám jen tři příklady.
Jsem zaměstnaná, ale občas si přivydělám. Když se to rozpočítá, je to jen pár korun za měsíc. Hlásím všechno, živnostenský list mám, účtenky dávám - pořádek přece dělá přátele. Ale naštvala mě EET (to není ET - to je elektronická evidence tržeb). Jako by stát vůbec nepředpokládal, že jsou lidé, kteří jsou poctiví, a rozhodl se všechny vychovávat. Nemám proti tomu v jádru věci nic. Vydělají si firmy, které tyto EET budou prodávat a poskytovat do nich software. My všichni budeme na straně "bonzáků" a můžeme ohlásit, pokud nedostaneme účtenku. Vymyšleno dobře. Ale proč se to proboha týká i drobných živnostníků? Vydělají si pár korun, musí se učit předpisy, které souvisí s jejich výkonem činnosti, musí mít určitou odbornost, musí dávat zpracovávat někomu evidenci, protože s finančním přiznáním si sami neporadí,... proč je ještě zatěžovat dalšími výdaji a starostmi? U těchto lidí myslím stačí, že nejsou nahlášení na pracáku, snaží se nějakým způsobem podnikat a něco si vydělat, platí si zdravotní a sociální pojištění. Nemocenskou podle svého rozhodnutí. Proč tedy EET neudělat až od nějakého obratu? Protože na těchto lidech si stejně finančák toho moc nevezme - myslím, že se jim nezvýší tržby zas tak závratnou částkou (navíc, když se odečtou výdaje na nákup a provoz EET). Nemyslím, že by tito lidé uzavírali podnikání. Prostě si EET koupí. Ale mezi námi, ti nepoctiví si vždycky najdou možnost, jak systém obejít. Četla jsem, že na pokladnách je i tlačítko, kterým můžete vypnout odesílání účtenek do elektronické evidence tržeb... Já jsem podnikání ale přerušila. EET si kupovat nebudu. Možná obnovím, až opravdu půjde odeslat účtenku SMSkou... ale to ukáže ještě čas.
Dalším problémem je, když dostanete od podniku něco zadarmo. Pokud vezmete například obchodního partnera na večeři, nebo na pivo, musíte si platit to svoje vypité pivo a sněděnou večeři sami. Pokud by vám to proplatil podnik, kde pracujete, musí vám to přidanit ke mzdě. Tohle se týká i třeba kafe, které vypijete na pracovišti, které kupuje zaměstnavatel. Ony jsou to asi obrovské částky, které by udělaly díru do našeho státního rozpočtu. Kdo neví, tak podnik si stejně tyto částky nemůže odečíst od svých nákladů, jsou daňově neuznatelné. Takže je to jakýsi bonus nebo dárek, který by vám hodný podnik poskytl. No, nejde to, nejde, aniž by se to pak nepřidanilo k výplatě. Jediným řešením je, nechat se pozvat od někoho z jiné firmy na oběd nebo na to kafe... Takže jsme se veřejně dohodli, že ten kávovar v podniku používat budeme, když už tam je pro ty návštěvy, ale že si kafe, mlíko a cukr budeme kupovat ze svého. S poctivostí nejdál dojdeš .-) Jen doufám, že nám i ten kávovar nebudou chtít pak po částech přidanit :-)
A dalším mým problémem jsou různé bezplatné servery, kde si můžu "něco" stáhnout nebo poslechnout. Třeba takový youtube. Já vím, občas se tam dostane film nebo hudba, která by se dostat neměla. Kde jsou nějaká autorská práva, která byla porušena umístěním na takové stránky? A co autorská práva lidí, kteří tam dávají svoje nahrávky? Ale co s tím, když to fakt chci vidět? Jdu na to šalamounsky. Neposílám peníze tam, kam patří, ale nenechávám si je. Stanovím si sazbu - třeba za hodinu - a pak sama sebe skásnu a pošlu peníze na nějaký dobročinný projekt (a že je těch projektů na výběr spoustu). Tak si můžu říci, že jsme všichni udělali dobrou věc a někomu pomohli...
Ať se vám poctivost vždycky jen vyplácí .-)

Zlodějka knih

5. listopadu 2016 v 17:14 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Nedívám se na filmy z druhé světové války. Nechci si připomínat hrůzy, které se děly. Ale v tomto filmu je i smrt vykreslena citlivě, a hlavně se jedná o film, kde je ukázáno lidství. Hodnoty, jako lidská pomoc, snaha dodržet slib, touha po vzdělání, a to vše v době, která prověřovala lidské charaktery. Kdy pomoc druhému znamenala ohrozit sám sebe a svoji rodinu.
Hlavní hrdinkou je Lizl (nevím, jak se píše). Bude vám jí od první chvíle filmu líto. Ale tohle děvčátko o lítost nestojí, a dokáže se odvážně postarat o sebe i o druhé. Možná to nejsou přímo hrdinské činy (měřeno dnešní dobou) a děvčátko se chová přiměřeně svému věku, ale v době války byla všudypřítomná smrt. Navíc tato dívenka má skutečně srdce na svém místě.
Seznámíte se s dalšími lidmi, kteří tvořili její "rodinu". Někdo vám bude od začátku sympatický, jiný si vás teprve získá. Asi i zjistíte, že ne všichni jsou takoví, jak se na první pohled zdají. A za tvrdou slupkou se skrývá dobrá duše. A jak bude přibývat dalších scén filmu, budete doufat, že vše dobře dopadne. Že i válka brzy skončí. Ale čas se strašně vleče.
Zajímá vás, jestli dopadne film dobře? Dopadne tak, jak dopadnout má. Přejeme si dlouhý a spokojený život, ale dokážeme ho naplnit tak, abychom přinesly - i třeba jen krátkou - radost druhým?
Myslím, že stojí za to si film pustit.

Děkuji všem, co povzbudili :-)

3. listopadu 2016 v 19:18 | LeS
Vždycky jsem se při psaní snažila přijít na něco pozitivního, najít nadhled... takže jsem zjistila, že je zle, když ani v psaní jsem nenašla radost, ale přineslo mi alespoň úlevu. A musím poděkovat těm, kteří na moji soukromou depku zareagovali a povzbudili. Děkuji moc.
Už zas beru život z té lepší stránky. Nenadávám na kopřivy na zahrádce, ale říkám si, aspoň bude na jarní čaj. Kedlubny, které jsem nestihla vyndat, promrzly a jsou krásně slaďounké. Hubaté dceři jsem zakázala televizi, takže se zavřela do pokoje a já měla chvíli klidu.
Přijít o práci jsem začala brát jako novou příležitost. Novou zkušenost, ať už bude jakákoliv. A zjistila, že třeba do Amazonu jezdí i z našeho města autobusy :-)
A došlo i na tu seznamku, kdy mě pár mužů odpovědělo, že děkují i za negativní odpověď, že se jim to často nestává a alespoň ví, na čem jsou. S nepříjemným nápadníkem jsem si také poradila... a někoho příjemného jsem také našla. Už vím, že nemůžu dát na první dojem a že to chce i druhý pohled... ale zatím to neřeším.
Také jsem se už vzdala myšlenek na zpackaný život. Myslím, že takové myšlenky může mít narkoman, nebo člověk, který někoho zabil. Střízlivým uvažováním jsem tedy zjistila, že ani jedno nejsem, a začala se opět usmívat.
Jo, a ještě jsem přišla na to, že delší podzimní noc je dobrá na delší spánek a na jaře se určitě probudím odpočatá a plná energie. Jarní únavy se nebojím, mám přece kopřivy.
Všem co nejpříjemnější dny...a i když je v tom listopadu statisticky nejméně slunečných dnů, tak ať vždycky najdete, jak si život prosvětlit a u koho se zahřát .-)

Ať si zuří plískanice,
ať si třeba sněží,
nepodlehni depce více,
zůstaň vždycky svěží.

Stačí rychlá koulovačka,
nalézt cestu v mlze,
vydělaná jedna kačka,
a cítíš se blaze. :-)
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík