Prosinec 2016

Nový rok

31. prosince 2016 v 16:44 | LeS |  Zamyšlení
Přejeme si, ať je ten nový rok lepší než ten minulý.
Vzpomínám, jak jsem si takto před deseti lety přiťukávala s rodiči. Měli proslov: "Tenhle rok byl příšerný, hlavně ať se neopakuje a ať je ten příští rok lepší než ten, co byl." Měli důvod. Moje mamka ten rok prodělala boj s rakovinou. Ale mě se ten samý rok narodila dcera...
Často si přejeme zdraví. I já jsem si dlouho říkala, když je zdraví, člověk zvládne všechno. Už si to nemyslím. Myslím, že když je přátelství, zázemí, domov - je jedno, jak to nazveme - když máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi, kteří dokáží vyjádřit pochopení, pak zvládnete i to pochroumané zdraví. Lépe se vám snáší i nemoc, než když jste na vše sami.
Také si myslím, že ne vždy dokážem přesně určit to nejdůležitější z minulého roku. Probíráme se zážitky starého roku jako fotografiemi. Tohle vymaž, tam se sám sobě nelíbím, tohle bylo špatné, to mi nepřipomínej, tady jsem byl šťastný a tam se stalo něco ohromného. Ale často se stane, že zážitek, který sotva zaznamenáme, dovednost, kterou se naučíme, osoba, kterou potkáme, se ukáže v dalších letech jako důležité.
Dívám se na minulý rok jako na sled událostí a myslím, že i v negativním zážitku se skrývá kousek toho záblesku. Někoho osvítí, někdo si neuvědomí. I moje mamka před deseti lety procházela těžkou nemocí. Ale mohla přitom objevit, kolik má přátel i známých, kteří se o ni zajímali, kteří se na ni ptali, kteří chtěli pomoci a kteří se za ni upřímně "modlili", aby se uzdravila. Myslím, že i to je dar. Pochopit, že jsou tu lidé, kteří mě mají rádi. A pak se někdy stane zázrak... A já jsem v tomto roce měla vedle sebe i mé rodiče, i mou dceru :-)
Nebudu vám psát tedy štěstí, zdraví, lepší nový rok a přátele. Chci vám popřát zázračný rok. Ať nacházíte zázraky kolem sebe. Ať se vám zázračně vyřeší situace, která vás trápí. Nebo ať jako zázrakem vidíte v tom špatném i to dobré. Ať každý najde zázrak tam, kde ho bude chtít najít.

Vánoční přání

23. prosince 2016 v 18:31 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Krajina usíná
a z polí čiší chlad,
doba je nevlídná,
však můžem se radovat.

Někdo se usmívá,
chce ze srdce vám přát
přátele uvítá,
není kam se hnát.

Děti už hledají
na nebi jednu z hvězd.
Rodiče potají
tu tvoří malou lest.

Tomu kdo uvěří
na lásku uvniř nás
starost je pápěří
v ten vánoční čas.
Všem krásné prožití vánočních svátků a pro ty, kterým k pravým vánocům chybí sníh, trochu posílám :-)

Příprava na vánoce

17. prosince 2016 v 20:26 | LeS |  Pojď si hrát
Prosinec beru jako jeden z měsíců, kdy na člověka může nejvíce dolehnout špatná nálada. Je brzy tma, zima, bílého sněhu pomálu a slunečního světla také. Člověk se snaží stihnout co nejvíce věcí při přípravě na vánoce - uklidit, nakoupit dárky, upéct cukroví... a o vánocích místo rozjímání může přijít smutek, že vánoce nejsou takové, jaké bychom si je představovali. Ať už se týká lidí, s kterými bychom chtěli trávit vánoce, nebo jen prosté nedokonalosti a rozdíly proti našim snům.
Já se rozhodla, že tyto vánoce budou hezké :-) I když zrovna prosinec patří mezi měsíce, který je náročný i v práci. Když jsem pak přišla unavená a ještě pekla cukroví, povedlo se mi rozsypat krabici a zatímco jsem cukroví sbírala, tak jsem spálila další várku v troubě. Jen jsem se nad tím zasmála. Hezké vánoce přece neznamenají, že bude vše perfektní, ale to co se pokazilo, si nebudu ještě víc kazit špatnou náladou.

Něco se podařilo zachránit, ale práce moje a mojí dcery jsou jen ty linecký, pro nás slepovaný, zbytek dělala babička. :-)
Letos jsme nestihly udělat ani adventní věnec, ani svícen. Dcera ale chtěla ozdobit svíčky. A tak máme svíčky ve svícínkách, které vyrobila loni na keramice. I tak si můžeme vytvořit vánoční atmosféru.
Ještě jsme měly s dcerou jeden úkol. Vyrobit něco na vánoční jarmark do školy. Nakonec jsme zkusily chaloupku z perníku, kterou jsme předtím nikdy nedělaly. Když ji dcera pak prodávala, vyprávěla, že si jí koupila její kamarádka a celou chaloupku i se sněhulákem snědla. Dceři prý krvácelo srdce :-) Ale asi byla dobrá :-)



Vzala jsem si hoblinky ze stromečku, že jimi dozdobím věnec z jehličí. Ale protože jsme letos neudělaly, vymyslela jsem to jinak.


To, co jsme ale stihly, byla návštěva muzea, kde jsme nakoupily pravé poklady. Například mandle v čokoládě nebo krajkovou ozdobu na stomeček. A v muzeu měli takovýto jednoduchý ale krásný betlém.
Všem co nejpříjemnější prožití vánočních svátků.

Můj první dobrovolnický den

10. prosince 2016 v 18:17 | LeS |  Normální den
Před vánoci se v některých z nás více projevuje lidství a máme chuť pomáhat druhým. Jsou dobročinné sbírky, do e-mailové schránky mi chodí spousta dopisů s prosbou o finanční dary, ale můžeme pomáhat nejen penězi, ale i darováním svého času.
Po rozchodu s přítelem jsem zjistila, že mám volné víkendy. A protože jsem v srdci měla pocit samoty a beznaděje, rozhodla jsem se, že životu zase dám nějaký smysl. Že si do života přinesu něco, co by mě uspokojovalo, co by mi přinášelo radost. A přišla jsem na to, že bych radost a pochopení chtěla dávat druhým.
Našla jsem si na internetu organizaci, která sdružuje lidi z okolí, kteří navštěvují nemocnice nebo domovy důchodců. Překvapilo mě, že jsem musela zaplatit poplatek 150 korun, ale možná proto, aby zjistili, že ti dobrovolníci to myslí opravdu vážně. Pracovnice mě ujistila, že jsou to poslední peníze, které ode mě chce a kdybych cokoliv kupovala - od křížovek přes pastelky po dortík v cukrárně pro klienty - vše mám nahlásit předem a bude mi proplaceno.
Klienti je hezké označení pro lidi, kteří jsou dlouhodobě v nemocnici nebo v domovech důchodců. Zjistila jsem, že nejhorší není nemoc a staroba, nejhorší je pocit osamělosti. Staří budeme všichni, pokud se toho dožijeme, a ne všichni budeme mít to štěstí být do posledních chvil samostatní a čilí v myšlení i ve fyzičce. Myslím, že takové stáří je spíše zázrakem. Také je zázrakem, pokud se nám povede, že budeme v kruhu milujících blízkých, kteří budou mít čas, peníze a psychiku takovou, aby se o nás dokázali postarat. A to i tehdy, že nás budou mít opravdu rádi.
Proto obdivuji zdravotní sestry, které dokáží - že to tak napíši "utírat zadky" a přitom se na člověka dívat stále jako na živou bytost, která skutečně potřebuje jejich pomoc. A nepropadnou ani beznaději, pokud ta jejich pomoc je jen chvilková, nebo se zdá ze strany klienta nepřijímaná.
Uvažovala jsem o spoustě věcech, než jsem se rozhodla, že budu navštěvovat lidi v nemocnicích. Připravovala jsem se v představách na lidi v různých fázích nemoci i případné setkání se smrtí. Byla jsem určitě rozpačitá, nejistá, občas zaskočená... ale kupodivu jsem si ty tři hodiny, které jsem strávila v nemocnici, neskutečně užila. Zasmála jsem se s klienty, někoho podržela za ruku, poslouchala příběhy i obavy, zjistila, že důležité není jen pochopení, ale i zachování lidské důstojnosti.
Nechci jít do podrobností, protože chci zachovat soukromí klientů, ale když jsem odcházela, měla jsem radostnou náladu i dobrý pocit. A k tomu mi pomohl i jeden pacient, který mi dělal překážku z berlí se slovy "my vás nepustíme".
Jen pro ty, kteří se s dobrovolníky v nemocnicích setkají - podmínkou je čistý trestní rejstřík. A stejnou podmínkou je i žádná duševní porucha. Já tohle riskla. Ale přijde mi to na druhou stranu smutné, že jsem jediný dobrovolník v našem městě v tomto roce. Přitom to člověka zas tolik nestojí - jen trochu času, psychické síly, a být otevřený tomu dávat i přijímat.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/