Můj první dobrovolnický den

10. prosince 2016 v 18:17 | LeS |  Normální den
Před vánoci se v některých z nás více projevuje lidství a máme chuť pomáhat druhým. Jsou dobročinné sbírky, do e-mailové schránky mi chodí spousta dopisů s prosbou o finanční dary, ale můžeme pomáhat nejen penězi, ale i darováním svého času.
Po rozchodu s přítelem jsem zjistila, že mám volné víkendy. A protože jsem v srdci měla pocit samoty a beznaděje, rozhodla jsem se, že životu zase dám nějaký smysl. Že si do života přinesu něco, co by mě uspokojovalo, co by mi přinášelo radost. A přišla jsem na to, že bych radost a pochopení chtěla dávat druhým.
Našla jsem si na internetu organizaci, která sdružuje lidi z okolí, kteří navštěvují nemocnice nebo domovy důchodců. Překvapilo mě, že jsem musela zaplatit poplatek 150 korun, ale možná proto, aby zjistili, že ti dobrovolníci to myslí opravdu vážně. Pracovnice mě ujistila, že jsou to poslední peníze, které ode mě chce a kdybych cokoliv kupovala - od křížovek přes pastelky po dortík v cukrárně pro klienty - vše mám nahlásit předem a bude mi proplaceno.
Klienti je hezké označení pro lidi, kteří jsou dlouhodobě v nemocnici nebo v domovech důchodců. Zjistila jsem, že nejhorší není nemoc a staroba, nejhorší je pocit osamělosti. Staří budeme všichni, pokud se toho dožijeme, a ne všichni budeme mít to štěstí být do posledních chvil samostatní a čilí v myšlení i ve fyzičce. Myslím, že takové stáří je spíše zázrakem. Také je zázrakem, pokud se nám povede, že budeme v kruhu milujících blízkých, kteří budou mít čas, peníze a psychiku takovou, aby se o nás dokázali postarat. A to i tehdy, že nás budou mít opravdu rádi.
Proto obdivuji zdravotní sestry, které dokáží - že to tak napíši "utírat zadky" a přitom se na člověka dívat stále jako na živou bytost, která skutečně potřebuje jejich pomoc. A nepropadnou ani beznaději, pokud ta jejich pomoc je jen chvilková, nebo se zdá ze strany klienta nepřijímaná.
Uvažovala jsem o spoustě věcech, než jsem se rozhodla, že budu navštěvovat lidi v nemocnicích. Připravovala jsem se v představách na lidi v různých fázích nemoci i případné setkání se smrtí. Byla jsem určitě rozpačitá, nejistá, občas zaskočená... ale kupodivu jsem si ty tři hodiny, které jsem strávila v nemocnici, neskutečně užila. Zasmála jsem se s klienty, někoho podržela za ruku, poslouchala příběhy i obavy, zjistila, že důležité není jen pochopení, ale i zachování lidské důstojnosti.
Nechci jít do podrobností, protože chci zachovat soukromí klientů, ale když jsem odcházela, měla jsem radostnou náladu i dobrý pocit. A k tomu mi pomohl i jeden pacient, který mi dělal překážku z berlí se slovy "my vás nepustíme".
Jen pro ty, kteří se s dobrovolníky v nemocnicích setkají - podmínkou je čistý trestní rejstřík. A stejnou podmínkou je i žádná duševní porucha. Já tohle riskla. Ale přijde mi to na druhou stranu smutné, že jsem jediný dobrovolník v našem městě v tomto roce. Přitom to člověka zas tolik nestojí - jen trochu času, psychické síly, a být otevřený tomu dávat i přijímat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 10. prosince 2016 v 18:32 | Reagovat

Je úžasné, že chodíš takto navštěvovat staré lidi do nemocnice. :)
Připomněla jsi mě tím víkendy, kdy chodím kreslit seniory do domova důchodců. Vždy si domluvím schůzku s jednou sociální pracovnicí, která mě během týdne vybere nějakého "modela", který na mé čeká ve tři hodiny odpoledne. Tato zkušenost je perfektní, s lidmi si celou dobu povídám a během toho kreslím jejich portrét.
(*na blogu se studie určitě brzy objeví :))

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. prosince 2016 v 19:10 | Reagovat

Myslím, že to jsou ty nejkrásnější dárky, které můžeš dát, nejenom o vánocích. Hezky napsané, s citem a úctou ke starým lidem, kteří nemají to štěstí být se svými blízkými :-)  :-)  :-)

3 mala-snoubenka mala-snoubenka | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 20:10 | Reagovat

Krásný článek, pravdivé myšlenky... :-)

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 23:17 | Reagovat

Jsi úžasná holka...!!!

5 tinka77 tinka77 | Web | 11. prosince 2016 v 14:07 | Reagovat

nech sa ti všetko dobré čo robíš vráti 8-)

6 beallara beallara | Web | 11. prosince 2016 v 20:55 | Reagovat

Skláním, skláním hluboko...

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 19:55 | Reagovat

Takových lidí, jako jsi ty moc není. Je to obdivuhodné, co dokážeš. :-)

8 slunecnyden slunecnyden | 17. prosince 2016 v 15:19 | Reagovat

[1]: Lori, to je dobře, že chodíš do domova důchodců. Pro tebe je to dobré cvičení v kreslení a modelům uděláš radost a zpříjemníš den. Těším se na portréty.

[2]: Děkuji, kéž u sebe všichni máme někoho milého nejen v nemoci.

[3]: [4]: Děkuji.

[5]: Tinko, vrací .-) Také dostávám :-)

[6]: Děkuji.

[7]: Asi se budu červenat :-) Ale znám i lidi, kteří dokáží mnohem víc než já :-) :-)

9 Pája:) Pája:) | 19. prosince 2016 v 19:34 | Reagovat

Je skvělé, že se ještě najdou lidi s tak dobrým srdcem. Také jsem chtěla pomoct, především opuštěným dětem, ale není to jednoduché, jelikož jsem stále nezletilá. Avšak později bych také chtěla něčím přispět a pomoct druhým!:)

10 zdenek zdenek | E-mail | 18. března 2020 v 11:06 | Reagovat

http://girlssnapshots.com - horke divky z vaseho okoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz