Bláznivý den

23. května 2017 v 12:29 | LeS |  Na zámku pod zámkem
Ten, kdo tím neprošel, tak neví, jak těžký je návrat do "normálního" života, když se člověk "zblázní". Jenže to bych nebyla já od jisté doby, abych si nepoplakala a zas se nesmála. Zrušila jsem dobrovolničení a rozloučila se s lidmi, za kterými jsem chodila,... když jsem ten blázen. Bohužel.
Bydlím furt tam, kde bydlím, a asi to už nezměním... ale zaměřila jsem se na zahradu. Je tam toooolik práce. A na dceru. Ta tak ryyyychle roste. Na přátele - jsou tak úúúžasní. A jak si někdo možná všiml, tak na blog. Pomáhá mi v těchto dnech psát.
První dny v blázinci jsem si psala na papír takový deník. Pak jsem na tom byla už tak psychicky bídně a soustředěná na jedinou myšlenku "chci za dcerou", že jsem i psát přestala.
Od té doby jsem si ty listy nečetla. Jestli budou ke čtení, tak vám je tu předložím.
Odjela jsem do blázince jen s pyžamem a županem. Na vše ostatní jsem zapomněla. Jela jsem tam s tím, že nemůžu spát, tam se vyspím a půjdu domů. Byla jsem tam měsíc a půl. A to, že jsem zapomněla na hygienické potřeby je asi normální. Jiná paní si vzala jen letní oblečení. Byl zrovna ledový duben, na zimní bundu, a ona měla chudák jen kraťasy :-) Ale měli jsme nárok dělat blbosti. Jsme blázni :-)
Kdo si chce přečíst, jak to chodí v blázince:
http://slunecnyden.blog.cz/1702/konec-cesty-blazinec
a kdo o pocitech první den, může pokračovat. .-)

Den první
A jsem tady. Co se stalo? A jak se to mohlo stát? Ptám se sama sebe. Nelíbí se mi tu. Jak by se mi tu také mohlo líbit. Není to domov.
Je to něco cizího, nepřátelského, strašidelného. Bojím se. Bojím se sama sebe i lidí kolem mně. Co také čekat od blázna. Nevím, co se může stát.
Co dělat? Věřit. Věřit, že tu jsem, abych se uzdravila. Věřit, že se brzy vrátím domů. Ono je to někdy těžké. Je beznaděj a smutek. Je bolest. Pláč. Hodně pláče. Ale...
Jsem tu. Už se stalo. A co dál? Uzdravit se. Srovnat se. Dát se do pohody.
První den. Začátek.
Jsem k sobě milá. Jsem k sobě něžná. Netrápím se kvůli chybám. Vše je v pořádku.
Vše je tak, jak má být.
Odpouštím si. Odpouštím si, že tu jsem. Odpouštím si, že jsem zklamala. Sebe i lidi kolem. Že jsem se sem opět dostala.
Žiji. Dala jsem si šanci. Šanci uzdravit se.
A tak to má být.
Tak je to správné.
Tak to je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. května 2017 v 14:53 | Reagovat

Začátek zní moc optimisticky :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. května 2017 v 16:48 | Reagovat

Důležité je, že máš chuť do života, máš energii, svoje zájmy a hlavně milovanou dceru, která Tě potřebuje, tak jako každé dítě svojí mamku. Držím palce, ať se daří, zdravím :-)  :-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. května 2017 v 18:39 | Reagovat

Třeba se k dobrovolničení zase vrátíš, připadalo mi to smysluplné a moc jsem Tě obdivovala.
To, že píšeš zase blog, je dobrá terapie a nejen pro Tebe... ;-) Je to dobře a zase bude dobře.

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 23. května 2017 v 19:06 | Reagovat

No na to dobrovolničení jsem se zrovna chtěla zeptat, taky mě napadlo, že bude lepší to nechat. Máš svých problémů dost a možná jsi do sebe natáhla nevědomky i trápení těch druhých lidí. Musím se přiznat, že já bych na to asi neměla.

A k tomu psaní, když mi bylo nejhůř, psala jsem si doma deník, popsala jsem stohy školních, těch silnějších sešitů. Všechno trápení tam je schované a já se bojím ten prvná sešit, kdy to všechno začalo otevřát, prostě jsem srab. No a musím i napsat, že sama sebe mít ráda neumám, jednoduše mi to nejde, všechno ostatní je přednější a já jsem někde až úplně na konci....

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 23. května 2017 v 20:18 | Reagovat

K tomu dobrovolničení se plánuji vrátit. Je to něco, co mě naplňovalo. Jako když klaun vyleze na jeviště a zapomene na svoje problémy. A radostí, kterou předá druhým, dostává i svojí kupu radost. Rozhodily mě jiné věci - ale snad bude zas vše v pořádku.

6 beallara beallara | Web | 23. května 2017 v 21:36 | Reagovat

Tak ...vím, o čem píšeš.
Sice jsem nebyla hospitalizovaná, ale léčení se mi nevyhnulo.
Nepiš o sobě s despektem, nepiš.
Jsi velice hodnotný, kvalitní, citlivý člověk, nezasloužíš si, aby jsi o sobě takto psala.
Psychické problémy nutně
nemusí znamenat bláznovství.
Držím palce a věř, jednou půjdeš úplně rovně, neohnutá, budeš sama sebou !!

7 slunecnyden slunecnyden | Web | 24. května 2017 v 13:30 | Reagovat

[1]: Zkušenostmi jsem zjistila, že všechno přebolí .-)

[2]: Děkuji.

[3]: Jsou věci, které nejsou ještě úplně "zahojené", ale postupně bolet přestávají .-)

[4]: Vopičko, a to mě na tobě mrzí. Jsi báječná ženská .-) A já jsem moc ráda, že jsem tě poznala. S těmi vzpomínkami se nedivím.

[6]: Děkuji za povzbuzení. Zvlášť tu poslední větu čtu několikrát .-)

8 Natálie Natálie | Web | 25. května 2017 v 11:49 | Reagovat

tak budu držet palce.. :)
odpověď na tvůj komentář:  já to dopředu oznámila.. a řekla že to bude tak a tak a když jsem mu to říkala, námitky neměl.. ale den na to na to asi zapomněl.. a v té době už měl on nové auto.. a já měla to staré.. proto jsem si ho pak brala častěji..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz