Červenec 2017

Schizofrenie

26. července 2017 v 17:12 | LeS |  Na zámku pod zámkem
Dali mi rozmázlé kaňky a měla jsem říkat, co v nich vidím. Byla jsem dutá jak bambus, a jediné, co jsem byla schopná vidět byly postavy a váza. Pak jsem vyplňovala test asi 500 otázek - a na výběr jsem měla jen souhlasím, nesouhlasím. Ještě dnes mě občas napadne, že jsem někde něco zaškrtla jinak než jak to ve skutečnosti je. Mezi otázkami bylo například jestli se bojím ohně, zda chci být novinářem, jestli někdy nenávidím svoji rodinu i když ji miluji...
Dělala jsem nejdůležitější test mého života a propadla z něj. Byla mi diagnostikována schizofrenie.
Nezasvěcenec schizofrenii chápe jako rozdvojení osobnosti. Něco ve smyslu hodného a zlého v jednom člověku. Někoho v nás, kdo nám říká, co máme dělat. Lépe se to dá popsat, že člověk vidí a slyší bludy a ani neví, že to bludy jsou. Nemocí je to, že si ve skutečnosti připadáte zdravý a nenormální věci, které cítíte, berete jako normální.
Viděla jsem schizofrenika, který se náramně bavil těmi bludy, které měl v hlavě. Chodil vysmátý a nedokázal mi odpovědět, co mu ti v hlavě říkají. Viděla jsem ale i schizofrenika, který byl nešťastný a zoufalý tím, co mu hlasy radí.
Viděla jsem i film Čistá duše. A říkala si, že já přece taková nejsem. Ve skutečnosti se i já schovám do jiné reality. Tam, kde jsou moje zákonitosti. Vše je tam jasnější. Když už mám pokrk světu, kde se lidé přou, pomlouvají, nepomáhají, uteču si do mého vlastního světa, kde můžu já vše změnit. A to je ta moje schizofrenie.
Přiznám se, že mi nevadí, že jsem to všechno prožila - ty moje úlety. Ale mrzí mě, že mi to nalinkovalo další život. Ještě na střední jsem četla všechny možné psychologické knížky - Freuda, Junga, mozek a jeho duše. Hodně mě tyhle věci zajímaly a pohrávala jsem si s myšlenkou být psychologem. Věděla jsem, že na psychologii berou 7lidí ze 100 a že nemám nicmoc znalosti z biologie, která byla součástí přijímacích zkoušek. Nepokusila jsem se o přijímačky.
A šla na jinou vysokou. Kde se poprvé ozvala moje nemoc. Dělala jsem v nemoci věci, za které se stydím. A skončil mi můj sen být psychologem. Blázen nemůže být psychologem. To prostě nejde. Další projev nemoci za pár let neustál manželství. Další projev nemoci mi vzal práci s dětmi. A ten můj poslední před pár měsíci znamenal, že jsem definitivně vzdala snad vše, co mi zbývalo a zas se z toho pomalu vyhrabávám. Mám to štěstí, že se jedná vždy jen o krátkou etapu, kdy se nemoc projeví. Během dvou týdnů si prožívám peklo, ale do dvou měsíců se dostanu do takového stavu, že relativně normálně funguji. Ale to, co se mi při epizodách děje, je tak strašidelné, depresivní, emotivní, nesmyslné a přitom na sebe navazující, že mě to totálně psychicky vysílí. Navíc se chovám jako blázen, a je pak těžké vracet se mezi lidi, kteří mé bláznovství zažili. Skutečně pomalu to rozdýchávám a snažím se fungovat co nejlépe - pod velkou dávkou prášků, které mají i negativní účinky.
Přála bych si být na té druhé straně v ordinaci doktora. Přála bych si být tím, kdo si s druhým povídá a zjišťuje možnosti, jak druhému ulevit. Byla bych dobrý psycholog. Byla bych citlivá. Uměla se vcítit do druhého. Věděla bych, že to nekončí tím, že odezní epizoda. Že je člověk citlivý a těžko se vrací do normálního života, v kterém selhal (najednou to jasně vidí). Vysvětlila bych mu, že se jedná o předpoklad, který mu byl dán do vínku, a že jen přišel nějaký spouštěč ve formě stresu. Vysvětlila bych mu, že lze nemoc pochopit. Jako něco, co člověka svazuje k větší péči o sebe sama. Nebrat si na sebe příliš stresu, a raději utéct ze stresové situace, než na sebe nechat vše působit. Vysvětlila bych, že je normální říci si o pomoc. I když ta druhá strana reaguje na naši žádost o pomoc nepřívětivě. Lepší nepřívětivé přijetí než spuštění nemoci. Vysvětlila bych, že se někdy můžeme zklamat v sobě nebo v okolí, že je lidské dělat chyby a že se nemusíme stále brát příliš vážně.
Vždycky jsem myslela, že život máme ve svých rukou. Teď si myslím, že jsou i věci, před kterými se musíme zastavit. Například nemoc. Nebo láska k bližnímu člověku, kterého nechceme zklamat. Všechny věci nejdou podle našich představ. Pořád ale věřím, že si můžeme rozhodnout postoj, který zaujmeme ke všemu, co se nám v životě stane. Proto nelituji toho, co už nezměním. Mé nesplněné sny jsem dostatečně obrečela. Omluvila jsem se, i když druhý omluvu nepřijal... víc se už nedá.

Sen-problémy ve vztazích

21. července 2017 v 18:02 | LeS |  Sen-dveře do duše
Zdál se mi sen. Byla jsem ve škole a dostala jsem slohovou úlohu. Název byl Problémy ve vztazích. Dostali jsme jen malý kousek papíru a měli psát hned načisto. Popsala jsem během chvíle obě strany papíru a vyžadovala další... Moje kamarádka, která má za muže kluka, kterého zná od dětství a vždy si přála s ním být, dvě zdravé děti, hezký vztah s mamkou, nevěděla, co má psát. Napsala velký nadpis, pak sotva popsala stránku z notýsku. Já jsem na to chvíli koukala, pak jsem zahodila popsaný papír, vzala jiný a napsala dětskou básničku:
Na kopečku domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku vázička,
v té vázičce kytička.
Kolem stolu židličky,
na nich sedí lidičky,
a i když se hádají,
moc rádi se vždy mají :-)

Mám tě ráda jako...

15. července 2017 v 18:33 | LeS |  Pro Tebe-básničky
dceři...

Heliem plněný balónek
letí vzhůru ke hvězdám.
Vyrosla jsi ze plenek,
znáš už slůvko "znám".

V pěsti svírám tajemství,
můžeš hádat jak a proč,
prstýnek ty získáš z ní,
houpačku i kolotoč.

Duhová bublina na slunci,
foukáš z plných plic,
tváře plněné jak pulci,
lásku - tu mám bez hranic.

Krakovec

6. července 2017 v 20:13 | LeS |  Výlety
Dnes jsme navštívili hrad Krakovec. Zajímavé je, že když se k hradu jde, vypadá jako schovaný v údolí. Podobně jako Křivoklát. Pak se sejde kopec, aby člověk znova vyšel jiný kopec a dostal se k hradu.
Nechybí mu most nad hradním příkopem, který bohužel není sklápěcí, ale vypadá opravdu velkolepě. Dokončen byl v roce 2005.
Co jsem ale neobjevila, je střecha, kterou udělali skřítkové tesaři na válcové věži ve filmu Ať žijí duchové.
Hlavním důvodem, proč jsme se sem vypravili byl festiválek pod hradem. A důležité datum, kdy si vzpomínáme Mistra Jana Husa. Právě zde pobýval a kázal před cestou do Kostnice.
Tento hrad byl postaven ve 14 století a je hodně zachovalý. Pamatuji, že jsme si dřív kupovali cvočky, abychom je zatloukli a přispěli symbolicky nákupem na opravu tohoto gotického hradu. Dnes je zde možná komentované prohlídka.
Poslední rozlučková fotografie, ať máte hrad i z druhé strany z podhradí. Základní vstupné je 80,- Kč, pokud jsem někoho nalákala na zhlédnutí tohoto gorického hradu.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík