Schizofrenie

26. července 2017 v 17:12 | LeS |  Na zámku pod zámkem
Dali mi rozmázlé kaňky a měla jsem říkat, co v nich vidím. Byla jsem dutá jak bambus, a jediné, co jsem byla schopná vidět byly postavy a váza. Pak jsem vyplňovala test asi 500 otázek - a na výběr jsem měla jen souhlasím, nesouhlasím. Ještě dnes mě občas napadne, že jsem někde něco zaškrtla jinak než jak to ve skutečnosti je. Mezi otázkami bylo například jestli se bojím ohně, zda chci být novinářem, jestli někdy nenávidím svoji rodinu i když ji miluji...
Dělala jsem nejdůležitější test mého života a propadla z něj. Byla mi diagnostikována schizofrenie.
Nezasvěcenec schizofrenii chápe jako rozdvojení osobnosti. Něco ve smyslu hodného a zlého v jednom člověku. Někoho v nás, kdo nám říká, co máme dělat. Lépe se to dá popsat, že člověk vidí a slyší bludy a ani neví, že to bludy jsou. Nemocí je to, že si ve skutečnosti připadáte zdravý a nenormální věci, které cítíte, berete jako normální.
Viděla jsem schizofrenika, který se náramně bavil těmi bludy, které měl v hlavě. Chodil vysmátý a nedokázal mi odpovědět, co mu ti v hlavě říkají. Viděla jsem ale i schizofrenika, který byl nešťastný a zoufalý tím, co mu hlasy radí.
Viděla jsem i film Čistá duše. A říkala si, že já přece taková nejsem. Ve skutečnosti se i já schovám do jiné reality. Tam, kde jsou moje zákonitosti. Vše je tam jasnější. Když už mám pokrk světu, kde se lidé přou, pomlouvají, nepomáhají, uteču si do mého vlastního světa, kde můžu já vše změnit. A to je ta moje schizofrenie.
Přiznám se, že mi nevadí, že jsem to všechno prožila - ty moje úlety. Ale mrzí mě, že mi to nalinkovalo další život. Ještě na střední jsem četla všechny možné psychologické knížky - Freuda, Junga, mozek a jeho duše. Hodně mě tyhle věci zajímaly a pohrávala jsem si s myšlenkou být psychologem. Věděla jsem, že na psychologii berou 7lidí ze 100 a že nemám nicmoc znalosti z biologie, která byla součástí přijímacích zkoušek. Nepokusila jsem se o přijímačky.
A šla na jinou vysokou. Kde se poprvé ozvala moje nemoc. Dělala jsem v nemoci věci, za které se stydím. A skončil mi můj sen být psychologem. Blázen nemůže být psychologem. To prostě nejde. Další projev nemoci za pár let neustál manželství. Další projev nemoci mi vzal práci s dětmi. A ten můj poslední před pár měsíci znamenal, že jsem definitivně vzdala snad vše, co mi zbývalo a zas se z toho pomalu vyhrabávám. Mám to štěstí, že se jedná vždy jen o krátkou etapu, kdy se nemoc projeví. Během dvou týdnů si prožívám peklo, ale do dvou měsíců se dostanu do takového stavu, že relativně normálně funguji. Ale to, co se mi při epizodách děje, je tak strašidelné, depresivní, emotivní, nesmyslné a přitom na sebe navazující, že mě to totálně psychicky vysílí. Navíc se chovám jako blázen, a je pak těžké vracet se mezi lidi, kteří mé bláznovství zažili. Skutečně pomalu to rozdýchávám a snažím se fungovat co nejlépe - pod velkou dávkou prášků, které mají i negativní účinky.
Přála bych si být na té druhé straně v ordinaci doktora. Přála bych si být tím, kdo si s druhým povídá a zjišťuje možnosti, jak druhému ulevit. Byla bych dobrý psycholog. Byla bych citlivá. Uměla se vcítit do druhého. Věděla bych, že to nekončí tím, že odezní epizoda. Že je člověk citlivý a těžko se vrací do normálního života, v kterém selhal (najednou to jasně vidí). Vysvětlila bych mu, že se jedná o předpoklad, který mu byl dán do vínku, a že jen přišel nějaký spouštěč ve formě stresu. Vysvětlila bych mu, že lze nemoc pochopit. Jako něco, co člověka svazuje k větší péči o sebe sama. Nebrat si na sebe příliš stresu, a raději utéct ze stresové situace, než na sebe nechat vše působit. Vysvětlila bych, že je normální říci si o pomoc. I když ta druhá strana reaguje na naši žádost o pomoc nepřívětivě. Lepší nepřívětivé přijetí než spuštění nemoci. Vysvětlila bych, že se někdy můžeme zklamat v sobě nebo v okolí, že je lidské dělat chyby a že se nemusíme stále brát příliš vážně.
Vždycky jsem myslela, že život máme ve svých rukou. Teď si myslím, že jsou i věci, před kterými se musíme zastavit. Například nemoc. Nebo láska k bližnímu člověku, kterého nechceme zklamat. Všechny věci nejdou podle našich představ. Pořád ale věřím, že si můžeme rozhodnout postoj, který zaujmeme ke všemu, co se nám v životě stane. Proto nelituji toho, co už nezměním. Mé nesplněné sny jsem dostatečně obrečela. Omluvila jsem se, i když druhý omluvu nepřijal... víc se už nedá.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 26. července 2017 v 17:46 | Reagovat

Člověk míni,život mnění.Všechno dobrý a at to zvládáte.Jste úžasná. :-)Dana

2 beallara beallara | Web | 26. července 2017 v 17:53 | Reagovat

Silný článek.
Abstinující feťák rozumí jinému, abstinující alkoholik ví, co stojí sil neotočit znova skleničku, máš skutečně pravdu, vcítit se , vědět, předvídat, ano, to dokáže pouze prožitá skutečnost.
Prožila jsi mnoho, nebudeš psychologem, ale nezatracuj své snahy, můžeš pomoci mnoha lidem, kteří neví, kudy kam nebo jak na to, máš potenciál být prospěšná a to se cení.

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. července 2017 v 18:24 | Reagovat

Hodně upřímná výpověď tvých nelehkých problémů, přesto z článku cítím sílu se kterou s tím bojuješ i chuť pomoci těm, kteří prožívají podobné problémy. Cesta to určitě není lehká, ale věřím, že se s tím dokážeš porvat a budu držet všechny palce :-)

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 26. července 2017 v 18:41 | Reagovat

Víš, jsem moc ráda za tenhle článek. To, že blízké okolí je často nechápe je zas nepochopitelné pro mě. I když jsou ti lidé v remisi, blízké okolí se na ně kouká pořád jako na blázna. Vím od pacientů, že tenhle postoj dokáže dost ubližovat...

Přeji ti proto od okolí tu nejlepší oporu, jako si lze představit. :-)

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 26. července 2017 v 19:23 | Reagovat

[1]: Děkuji za povzbuzení.

[2]: To, co jsi napsala, je pravda. Snad platí, co tě nezabije, to tě posílí .-) Děkuji ti.

[3]: Děkuji za pochopení a podporu.

[4]: Děkuji. Máš pravdu v tom, co píšeš. Je těžké chovat se přirozeně k někomu, o kom víš, že je nemocný.

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 26. července 2017 v 19:54 | Reagovat

Občas různé organizace hledají peer poradce/kooterapeuta atp. se zkušeností s duševním onemocněním..Tak se třeba někdy na druhé straně ocitneš:)

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. července 2017 v 21:13 | Reagovat

Souhlasím s Bloudičkou, že uplatnění určitě časem najdeš. I ta dobrovolnická práce, kterou jsi dělala byla hodně přínosná... :-) Drž se...!

8 Eliss Eliss | Web | 26. července 2017 v 21:54 | Reagovat

Přeji ti co nejlepší zvládnutí nemoci, doufám že je lépe! ♥

9 dinosaurss dinosaurss | Web | 26. července 2017 v 22:29 | Reagovat

Velmi upřímné vyprávění.. Někdy v životě nejdou věci podle plánu, avšak nesmí nás to zastavit. Tohle je opravdu nelehlé v životě, protože se stává, že onen člověk zůstává v mnoha ohledech dosti nepochopený, i když za to nemůže.. Přeji ti hodně štěstí a hlavně podpory. 💕

10 slunecnyden slunecnyden | Web | 27. července 2017 v 18:43 | Reagovat

[6]: Děkuji za pozitivní zprávu.

[7]: Děkuji. Dobrovolničení mě bavilo, ale kvůli nemoci si na to teď netroufnu.

[8]: Je lépe, děkuji.

[9]: Děkuji, mám kolem sebe dobré lidičky .-)

11 tinka77 tinka77 | Web | 28. července 2017 v 10:34 | Reagovat

krásne si to popísala, ale pán doktor to asi vie - inak by nemohol liečiť ;-) Ja sama by som v takom prostredí nedokázala pracovať - bála by som sa že ma to vtiahne...

12 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. července 2017 v 18:19 | Reagovat

Jsem na tebe pyšná, je neuvěřitelné, čím vším jsi si musela projít. Také mě vždy zajímala psychologie /ale vzhledem k tomu, že se léčím se sociální fobií, bych druhým vážně pomoct nemohla/. Myslím si, že tyto věci mají vždy nějaký důvod - a tím důvodem je nějaký spouštěč, který rozjede všechno to peklo...
Někde jsem slyšela, že nejlepší psycholog/psychiatr je vyléčenej alkoholik nebo feťák. Ono na to něco bude...

13 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. července 2017 v 18:19 | Reagovat

*tom

14 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 13:13 | Reagovat

Gratuluju k titulce...jsi tam správně... :-)

15 Jana Jana | Web | 4. srpna 2017 v 19:20 | Reagovat

[1]: Souhlasím :-( a připojuju se k přání :-) .

16 Matýsek Matýsek | Web | 5. srpna 2017 v 12:13 | Reagovat

Kdyby se každý uměl vžít do situace druhých, byl by svět krásným :)

17 Petr Minařík Petr Minařík | Web | 6. srpna 2017 v 5:59 | Reagovat

:-!

18 Petr Minařík Petr Minařík | Web | 6. srpna 2017 v 6:09 | Reagovat

Křeček by to líp nenaspal. Králík? Králík ano? Králík taky ne, tak kdo?

19 jk-art jk-art | Web | 6. srpna 2017 v 12:43 | Reagovat

Z článku cítím všechny ty emoce a myslím, že kdo s něčím takovým dokáže bojovat, je skutečně velmi silný člověk.

20 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 6. srpna 2017 v 13:04 | Reagovat

Opravdu zajímavě a poutavě napsané. Jen nevím, jestli je dobře, že se takhle odkrýváš. Držím palce, ať se tvůj stav co nejdřív upraví, a hlavně ať se nevrací. :-)

21 slunecnyden slunecnyden | Web | 6. srpna 2017 v 13:49 | Reagovat

[13]: Myslím, že každý máme nějaké to strašidlo ve skříni, a když se s tím dokážeme poprat, zesílíme. Ty jsi neuvěřitelně talentovaná.

[14]: No, děkuji. Jsem z toho trochu v rozpacích :-) :-)

[15]: Děkuji.

[16]: Ale můžem se o to alespoň někdy a u našich blízkých snažit.

[19]: Děkuji. Mnohem víc síly ukázali moji blízcí. Nikdo si neuvědomuje, jak těžké to pro ně je...

[20]: Děkuji ti. Odkrývám se. Třeba to ale někomu trochu změní pohled na tuto nemoc.

22 Eva Eva | Web | 6. srpna 2017 v 16:08 | Reagovat

Zvládáte to skvěle :)
Jak už tady někdo zmínil toho peer konzultanta- i to je možnost, jak se úplně nevzdat svého snu. Myslím, že by jste v tom byla opravdu dobrá :)
Studuji sociální práci a někdy si říkám, že tohle přece dělat nemůžu- kecat lidem d toho, co mají dělat, když nevím, jaké to je a jak se cítí. Zbývá mi jen věřit si a své empatii.

23 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 23:17 | Reagovat

No, tohle dokáže pěkně podělat život, když si to člověk připustí, resp. když neni naivní. Nejhorší na tom je, že člověk za to nemůže, vždyť člověk ani nemůže za to, že se nějaký dvě random persony rozhodly ho přivést na svět. Na druhou stranu nenaivní člověk si taky dokáže připustit, že dneska už naštěstí existujou cesty, jak si pomoct. Viz. třeba to zaměstnání, už to tady psal někdo přede mnou. Uplatnění člověk najde.

24 slunecnyden slunecnyden | Web | 7. srpna 2017 v 17:24 | Reagovat

[22]: Myslím, že lidé ocení přívětivý a rozhodný přístup. Už jen tím, že o sobě pochybuješ, budeš dobrá, dáváš si šanci zlepšovat se. Práce s lidmi je těžká, ale na druhé straně pozitivní odveta člověka nabíjí a uspokojuje. Možná se do dobrovolničení i já po čase zas pustím .-)

[23]: Neřekla bych těžké, je není to snadné :-) Jak píšeš, když se člověk stabilizuje a nemoc je "schovaná", může hledat i zaměstnání, které by vyhovovalo jemu a mohl ho dělat i s touto nemocí.

25 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 18:04 | Reagovat

[24]: Co dodat, snad jen hodně štěstí pro tebe. Věřim, že ho najdeš.

26 slunecnyden slunecnyden | Web | 11. srpna 2017 v 19:21 | Reagovat

[25]: Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz