Strach

13. srpna 2017 v 16:59 | LeS |  Zamyšlení
Mám strach, že se nemůžu ani hnout. Že jsem úplně ochromen. Mám strašně velký strach.
Maminko, já mám strach. Já mám v pokoji strašidlo. Maminko, já mám strach jít do školy. Maminko a tatínku, já mám strach, že mi umřete. Mám strach, že přijdu o práci. Strach, že nesplatím hypotéku. Strach, že se něco stane mým dětem. Mám strach, že se jednou neovládnu. Mám strach, že se mi ostatní budou smát. Mám strach, že zklamu. Mám strach z budoucnosti. Mám strach.
Strach nejsou obavy. Nejde ho myšlenkově uchopit a vysvětlit. Strach vám stojí za zády. O strachu se bojíme často i mluvit. Strach, strach, strach.
Když jsem byla malá, měla jsem jednu knížku od Boženy Němcové. Byl v ní obrázek jedné princezny, která roztrhala každého, kdo se ji pokusil v noci uhlídat. Byla strašně strašidelná. Když jsem se chtěla bát, otevřela jsem si to na té stránce a rychle zavřela. Pomalu jsem se učila se nebát. Vždycky jen chvilku a zavřela. Dnes se na ní dokážu dívat stále. Nepřijde mi strašidelná.
Díváme se na horory a rádi se bojíme. Jsme rádi, že v tom našem světě nemáme takové hrůzy. Máme strašný strach, ale zároveň si vždy můžeme říci, že je to jen film. A tak si prožíváme strach a uvolnění, že ty hrůzy tak nejsou.
Vzpomínám na pohádku o nebojsovi. Jak byl zklamaný, že se neumí bát. Nevěděl, o co přichází. Do všeho se pustil a ze všeho vyvázl. Nezažil ani strach, ani uvolnění.
Myslím, že se máme učit se strachem žít. Když mám velký strach, představím si, že ho mám jako psa na provázku. Že ho mohu ovládat. Nechci, aby mi strach znemožnil se rozvíjet a radovat. Vždy když máme strach, můžeme si říci, to už bylo. Náš strach se týká minulosti. Ale budoucnost neznáme.
Strach je emoce, která má sílu. A pokud se stane to, čeho se bojíme, možná si i řekneme, vždyť to vlastně nebylo zas až tak hrozné. Anebo se bojíme, že se nám to stane příště znova. A ono se to zas stane... Dokud se nenaučíme jednat, dokud se nenaučíme změnit náš strach v akci.
Bojíme se, a bojíme se přiznat strach. Strachem se můžou ovládat lidé. Proto se asi i učíme nebát se. Abychom jednou, až to budeme potřebovat, nebyli ochromeni strachem. Ale dokázali jsme postavit se a jednat. Maminko, strašidlo tam je, ale já jsem mu vyhuboval a už se ho nebojím. A ono se začalo usmívat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. srpna 2017 v 17:30 | Reagovat

Krásně napsáno, především samotný konec mě velmi zaujal. :) Strach sice ve svém životě odmítáme a snažíme se ho zbavit, přitom je to právě on, jehož podstatu na druhé straně nevědomky vyhledáváme...ať už prostřednictvím filmů, hororových knížek nebo třeba vypravení se s přáteli do nějaké opuštěné budovy.

2 Eliss Eliss | Web | 13. srpna 2017 v 18:18 | Reagovat

Někdy je strach i velmi užitečný společník, ale nemá se to s ním přehánět :-)

3 beallara beallara | Web | 14. srpna 2017 v 7:47 | Reagovat

Pokud mohu porovnat své žití, se strachy se člověk musí naučit žít.
To mu umožní až roky života, zkušeností, získá nadhled a umí je lépe zpracovat.
Ale je to důležitá emoce, do života nám rozhodně patří.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 12:29 | Reagovat

Bez určité formy strachu se ani nedá žít. Pokud by vymizel, nebyli by lidé opatrní, bylo by ještě víc úrazů, bylo by víc i krádeží, kriminálních činů. Nikdo nemůže tvrdit, že strach nezažil- o blízkého člověka se vlastně bojíte stále, ba i o přátele, známé, prostě musíte si říci, nebudu to přivolávat a raději odpoutat mysl, začít se něčím zabývat.

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 14. srpna 2017 v 19:14 | Reagovat

[1]: Děkuji. Občas se rádi bojíme. Ale důležité je i to uvolnění a radost, že se vlastně nicmoc nestalo a o nic nejde. Když strach přeroste určitou mez, je to špatné. Může způsobit hodně problémů.

[2]: Máš pravdu.

[3]: S tím, že věkem člověk získá nadhled souhlasím. Některé strachy jsou opravdu strašidelné a některé i opodstatněné.

[4]: Souhlasím. Jen nás ten strach nesmí úplně svázat. Máš pravdu, že je pak lepší zabývat se něčím jiným, abychom se ze svého strachu nesložili.

6 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 15. srpna 2017 v 18:28 | Reagovat

Já mám teď nějak často strach, asi to souvisí s přibývajícím věkem. Mám strach o vnoučata, o jejich budoucnost, když vidím co se dnes a denně děje, myslím i na ty běžence, že už jich tady je jak naseto. Mám strach o manžela, mám prostě strach a aby toho nebylo málo, straší nás média. Pamatuji na pozitivní zprávy před revolucí, kdy nám říkali co všechno se povedlo a dnes? Informují nás kde co se zase rozkradlo, co se zdraží, kdo koho zavraždil, kolik lidí spáchalo sebevraždu, kde útočili teroristi, rozpitvává se kdo zemřel, i když je to stařec, tak o každém zemřelém píší několik dnů, i týdnů. Každá nemoc se hodí, hrůza hrůz a i když zprávy cíleně nesleduju, přece jen se to ke mně nějakým způsobem dostane.  :-x
S tím se já prostě nemůžu naučit žít. :-|

7 slunecnyden slunecnyden | Web | 15. srpna 2017 v 19:09 | Reagovat

[6]: Vopičko, také mám tu zkušenost, že na zprávy se nedívám, ale co se stalo, to vím. Opakují to tolikrát ze všech různých stran... Strach chápu.

8 tinka77 tinka77 | Web | 17. srpna 2017 v 17:28 | Reagovat

strach občas prichádza a je nepríjemný. Ale asi aj potrebný. Nepáčia sa mi horory -filmy plné strachu- akoby nás chceli opäť sotiť do doby temna a bosoriek. Nepozerám sa na to. Dnešný deň má dosť svojho trápenia. Uvolnenie hľadám pri svojich bábikách- tam za mňou nič nemôže ísť- ani ten strach ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz