Září 2017

Odkud jsi? :-)

28. září 2017 v 17:46 | LeS |  Zamyšlení
Odkud jsi? Odpovídám hrdě. Z městečka. A vytahuji pohled, abych se pochlubila. Nosím ho stále s sebou, i když někdy jen v srdci.
Každé město je někdy šedé, jen ona uprostřed zeleně a modrých ok rybníku, rozkvetlých luk, uprostřed hnědých, žlutých i červených polí, pohádkových lesů, pod slunečným nebem. A když šedé, tak skály poseté barevnými květy. Zde jsem poznala, kolik odstínů má zeleň a modř, jak dokáže být příroda pestrá a jaká je to čarodějka.
Ráda se vracím. A padá ze mě únava. Vracím se. Toužím rozběhnout se do těch luk a lesů, zastavte autobus, zastavte čas. Vystupuji. Vracím se ve vzpomínkách.
Možná i ona má své chyby, ale láska je slepá a já zapomínám. Na zimu v blátě, chladná rána, mlhu a kyselý déšť.
Dýchám vzduch prosycený vůní květin, naslouchám tichu i zpěvu ptáků a jsem šťastná. Děkuji bohu, že ji mohu vnímat všemi smysly.
Vidím v údolí vílu s červenými prsty střech, věží kostela. Ona je taková. Patří k ní slunce a mlha, která se zvedá, aby odhalila její šíji, ramena,.. Patří k ní déšť, který ji očistí a dá vláhu. Ó, jak tady rostou houby. Patří k ní bělostný sníh, který zakryje duby, smrky, borovice a chrání před mrazem. A patří k ní i babí léto, s tolika barvami.
Opírám se o třešeň na polní cestě, ale i přesto se mi kolena podlamují dojetím.
Kolik mi toho můžeš dát, ptám se její náruče. A ona nastavuje svou tvář k polibku. Nabízím ti krásu. Šeptá svým hlasem a jako ozvěna zní dál v lese její slova, odráží se od skal, vítr je zanáší dál. A pak se roztříští o kopce, ale nezůstávají v údolí, spěchají nahoru, výš, naplňují prostor. Celého tě zahrnou. Krása, radost, láska a jejich synonymem je... můj domov.

Pohlazení

23. září 2017 v 15:00 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Nic těžkého to není,
dáti někomu tento dar,
je prosté a milé pohlazení,
uprostřed zim vůně jar.

Dejte ho sami sobě,
dejte ho každému z nás,
potěší v každičké době,
po dlouhý sladký čas.

Potěšte zkřehlou duši,
potěšte svého přítele,
řekněte, že mu to sluší,
probuďte city zemřelé.

Řekněte, že máte ho rádi,
že vám na něm záleží,
že cítíte se opět mladí,
když vchází do dveří.

A rádi vzpomínáte,
na jeho usměvavou tvář,
potěšte to malé uplakané dítě,
co ukrývá se v každém z nás.



Snář

11. září 2017 v 17:02 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Spletené vlasy na polštáři,
s touhou si hraješ na snění,
obrazy žijí ve tvém snáři,
které z nich nás dva rozdělí?

Rozevřels srdce, cizí bylo
Opět ho sešít - kde hledat nit?
Tak jsi šel dál - ach co ti zbylo?
Hledal jsi pravdu nebo svůj klid?

Možná jsi věřil, vše se změní,
v krajině vína i studna je
po noci přijde rozednění,
však z lásky pije, kdo miluje.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík