39. Pláč

5. března 2018 v 17:05 | LeS |  Dřepovací rádce
W: Dnes jsem se rozplakala.
X: Na tom není nic špatného. Pláč nám pomáhá smýt to špatné a bolestivé.
W: Přišlo mi toho na mě už moc. Jak kdyby přicházely od života jen samé naschvály a podrazy. Už jsem to neunesla.
X: Jak jste plakala? Jak jste se přitom cítila? Někteří lidé si nedovolí zaplakat, i když k tomu mají důvod a i když by se jim ulevilo.
W: Nejdříve potichu, jen pro sebe, snažila jsem se zadržet pláč, pak jsem se ale rozplakala naplno. Kníkala jsem a zalykala se pláčem.
X: Jak jste se cítila potom?
W: Ulevilo se mi. Jak kdybych zas viděla cestu, jak dál. Jako bych vždy v tom největším smutku a beznaději, našla něco, co mi dá sílu jít dál. Už mi pak věci nepřipadaly tak hrozivé a strašné. Nevím, kde se to v tom pláči a smutku bere, že najdu po pláči kousek radosti a odvahy.
X: To je dobře se k tomu takto postavit. Pláč může být očistný. Zpracováváte jím situace, které jsou bolestivé. Uvolníte se, a dáte průchod smutku. Pak si můžete utřít slzy a vidět naději.
W: Nejdřív nadávám na věci kolem, lituji se, rozpláču se, a najednou vidím, že to není tak strašné. Že to nějak zas zvládnu. Že jsem na tom byla i hůř a dostala jsem se z toho. Že se najdou lidé, kteří mi pomůžou. A situace, do kterých jsem se dostala, se dají zvládnout.
X: Někdy se pláč nedá zastavit a někdy pláčeme i z radosti. Pokud člověk cítí silné emoce, nemusí se pláči bránit. Zvlášť, když se člověk vypláče z toho bolestivého a dokáže pak zvládnout situace, které přináší život. Někdy v sobě pláč zadržujeme, nedovolíme si zaplakat, protože to například odmítá společnost a bere to jako slabost. Ale bolest se v nás nahromadí a my pak třeba až po letech se vypláčeme z toho, co nás zasáhlo, a teprve pak si dovolíme jít dál.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FoxFirer FoxFirer | E-mail | Web | 5. března 2018 v 17:23 | Reagovat

Hmm, já spíš pociťuji nervozitu místo pláče. Prostě jak je toho pro mě moc, tak jsem z toho nervózní a řeším to vodní dýmkou. Uvolním se po ní a cítím se pak takový více lhostejný k problémům co mám. ;-)

2 Marcela Marcela | Web | 5. března 2018 v 18:03 | Reagovat

Vzpomněla jsem si na jeden moment z mého života. Byla jsem v lese, jen tak, něco mne k tomu donutilo. Procházela jsem se mezi stromy a došla jsem ke spadlému stromu. Chvilku jsem si ho prohlížela a potom jsem z ničeho nic začala plakat.
Nemohla jsem ten pláč zastavit. Až jsem si sedla, utřela slzy, přišla jakási úleva.
V té době mně nic netrápilo, byla jsem v pohodě.
Hezká kresba :-)
Cítím v tom obrázku rovnováhu :-)

3 Eliss Eliss | Web | 5. března 2018 v 18:34 | Reagovat

Pláč může někdy opravdu poskytnout obrovskou úlevu :-)

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. března 2018 v 19:30 | Reagovat

Chtělo se mi brečet minulý týden, hodně...přemohla jsem to, ale myslím, že až to znovu přijde, bude to velký... :-)
Nechtěla jsem brečet, nechtěla jsem ukázat slabost...přitom jsem byla doma s dětma...

5 stuprum stuprum | Web | 6. března 2018 v 4:45 | Reagovat

Pláč je volání o pomoc. :)

6 tinka77 tinka77 | Web | 6. března 2018 v 13:42 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=lssP7ye6Ycg každá trampota má svou mez a nekdo může být na tom ješte hůr 8-)

7 slunecnyden slunecnyden | Web | 9. března 2018 v 16:36 | Reagovat

[1]: Tak sport by byl asi lepší, ale hlavně, že víš, jak ze sebe stres dostat .-)

[2]: Děkuji. Je to zvláštní, že to někdy tak na člověka padne, viď? A přitom při klidné procházce v lese. Možná nějaká zvláštní asociace se spadlým stromem.

[3]: Někdy člověk potřebuje vyplavit ze sebe všechno špatné.

[4]: Někdy člověk ten pláč musí v sobě zadržet, aby se neztrapnil. Tak snad se ti podaří vybuchnout ve správné chvíli :-)

[5]: Také může někdy být. Někdy si to člověk chce vyřešit v sobě sám, ale někdy může skutečně potřebovat druhého.

[6]: Děkuji za hezkou vzpomínkovou píseň. Asi se vždy najde někdo, kdo je na tom ještě hůř.

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 9. března 2018 v 20:40 | Reagovat

Tvůj článek mě přivolal vzpomínku, jak jsem se snažila zachránit potkana, co se nažral jedu. Pes ho našel u nás na zahradě chudáka. Nepovedlo, se do rána pošel. A já stála, dívala se na něj a najednou slzy. Brečela jsem dobře hodinu. Ona, smrt potkana mi pomohla odplavit slzami svoje vlastní bolesti, které potřebovali ven. Byla to pro mě velká úleva :-)
Máš tu krásné obrázky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík