Stopy zvířat

29. dubna 2018 v 18:14 | LeS |  Zamyšlení
Za tento článek může beallara se svou výzvou. I když jsem se snažila, nevymyslela jsem žádnou básničku ani báchorku, zato jsem si celý týden všímala zvířat. A to, co jsem zjistila pozorným zkoumáním vám předkládám.
Jak jinak začít, než jízdou vlakem. Člověk nenuceně kouká z okna a za sklem se odvíjí krajina, domy, lesy, louky, pole... a spoustu těch obrázků doprovází zvířata. Děti by byly nadšené. Nejdříve se objeví bílé kozy s malými kůzlátky, pak huňaté ovečky s jehňátky, a nakonec dva koníci. A za vesnicí zajíci, bažanti, srnky a tento týden z houštiny u trati vylezla i liška. To že na nádraží vítají vtíraví holubi ani nezmiňuji.
Jsem zahrádkář. Sice začínající, zato se těším z každého překvapení, které mi zahrada přichystá. A ne vždy jsou to jen kytičky. Tento týden se mi ukázali dva slepýši - asi máma s dítětem (řekla by dcera) a přiběhla zrzavá veverka obhlídnout, jestli nemám na zahradě nějaké oříšky. Nemám.
Jako každý zahrádkář, bojuji i já s plevelem. I když někdy tím plevelem jsou třeba zářivě žlutá sluníčka - pampelišky. Jednu z pampelišek si oblíbila včelka. Nic divného, kdyby to nebyla zrovna pampeliška, kterou jsem se chystala vyrýpnout. Dobrá, naber si pyl, já počkám, říkala jsem si. Jenže včelka si lebedila v pampelišce a nehodlala ulétnout. Tak dlouho, až jsem to vzdala. Téhle pampelišce prodloužila včelka život.
Když jsem sázela gladioly, tak se z hlíny začala soukat žížala. Být rybář, tak na tuhle žížalu chytím velrybu. A po rybářsku, byl to macek, měřila snad metr. Pořád se soukala ven a nebrala konce. Až jsem ji podezírala, jestli není náhodou kanadskou žížalou, jak víte, v Kanadě mají větší zimu, borůvky i žížaly...
Pak jsem šla se psem na procházku. Smutně kňučeli dva psi sousedů. Pročpak asi? Že by jim chyběla taky procházka? Vyndala jsem pamlsky, které jsem měla připravené pro našeho psa a ty dva jsem řádně podělila (našemu jsem samozřejmě také něco nechala).
Na rybníce je také živo. Spousta kačen, lysek i labutí. Viděla jsem přistávat jednu labuť, a že to bylo dlouhé přistání, kdy nohama za letu čeřila vodu. Pak jsem uviděla druhou labuť u hráze. První labuť načechrala peří, křídla od sebe a chystala se na druhou labuť. Druhá labuť nečekala a vyšla na hráz do sucha. Buď to bylo namlouvání labutí a jejich "dá mi nedá mi", nebo sok, kterého chtěla druhá labuť vypudit z rybníka. Jindy na rybníku člověk napočítá téměř dvacet labutí, které si nevadí a žijí spolu. Teď jedna labuť nebyla vítaná. Jak se to vyvíjelo nevím, bála jsem se kousnutí, první labuť byla dost nabroušená a pes byl bez vodítka. Šli jsme dál, ale když jsme se vraceli, byla na rybníce už jen jedna labuť. Ale snad se najde druhá do páru a podaří se mi stejná fotografie jako loni v létě.
Když tu píši o zvířatech, nesmím zapomenout na ptáky, kteří mi zpříjemňují den svým zpěvem. A přitom ani nevědí, že mě potěší, když nejspíše chtějí zaujmout své partnerky. Je jaro.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. dubna 2018 v 19:48 | Reagovat

Rozená pozorovatelka zvěřeny!
Labutě mají elegantní tělíčka. Nechápu, že se masakrují. :)

2 Růža Růža | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 19:53 | Reagovat

Byl to krásný týden se zvířátky. :-) Moc se mi vaše vyprávění líbilo. :-)

3 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 29. dubna 2018 v 20:02 | Reagovat

Hezké vyprávění. Přeji hezký večer.

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 20:07 | Reagovat

Beallara vyhecovala plno lidí k psaní pěkných článků...Tobě se taky povedl... :-)

5 beallara beallara | Web | 29. dubna 2018 v 21:32 | Reagovat

Nádhera, kouzelné !
Čekala jsem pohádku !!, čekala jsem nějaké vílí povídání, ale tohle se ti taáááák povedlo.
Jsi holka vnímavá a já mám takové moc ráda, chodíš s otevřenýma očima a jsi tím nesmírně bohatá.
Jako zahradníka jsi mne maličko pozlobila, mám zahradu u lesa a čtyři roky čekám, kdy se potkám s prvním hadem, děsím se a ještě dva najednou, kalamita.
DĚKUJI, tvůj článeček, kouzelný jdu hned zařadit do výběru, má tam své místo. :-)  :-)  :-)  :-)

6 Marcela Marcela | E-mail | 30. dubna 2018 v 11:53 | Reagovat

Pěkný článek plný souznění s přírodou. :-)
Ta labutí rodinka je skvělá :-)
O zahrádce sním taky. Snad se mi poštěstí :-|

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 30. dubna 2018 v 18:01 | Reagovat

Mockrát Ti děkuji za tento článek - tak přenádherné popsání přírody kolem, mě již dlouho u nikoho tak neuchvátilo. Nádhera! :)

8 slunecnyden slunecnyden | Web | 1. května 2018 v 16:36 | Reagovat

[1]: Baví mě se dívat :-) Už jsem párkrát viděla, jak brání mladé, ale aby jedna labuť útočila na druhou, to jsem ještě neviděla. To by se hodilo do těch tvých drastických povídek :-)

[2]: Děkuji. Člověk si někdy nevšímá, i když má přímo na očích :-)

[4]: Souhlasím. Také jsem některé články četla. A děkuji.

[5]: Děkuji ti, měla jsi skvělý nápad s tímto tématem. A já se nejvíc bojím užovky - že ji nerozpoznám od zmije :-)

[6]: Také jsem ráda, že se mi labutě podařilo tak zachytit. Drží se dál od lidí, když mají rodinku. Děkuji ti. A zahrádka se určitě poštěstí - já o ní snila také dlouho než jsem ji získala .-)

[7]: Děkuji Leri. Ty umíš také barvitě popisovat, obdivuju tvá přirovnání.

9 tinka77 tinka77 | 1. května 2018 v 19:46 | Reagovat

bez zvieratiek by to nebolo v prírode ono 8-)

10 slunecnyden slunecnyden | Web | 2. května 2018 v 16:15 | Reagovat

[9]: To nebylo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/