Květen 2018

Pevnost Dobrošov-Náchod

28. května 2018 v 16:36 | LeS |  Výlety
Přemýšlela jsem, jestli se mám vůbec do tohoto výletu pouštět. Tedy ne v realitě, chtěla jsem vidět bunkr, zajímalo mě, jak asi vevnitř může vypadat. Ale jestli mám o něm na blogu psát. Dva důvody. Jeden je, že je možné, že sem napíši nějaké nepřesnosti, nezajímám se o vojenství. A druhý důvod, že se bunkr v brzké době bude zavírat (možná červenec). Ale i přesto se pokusím zprostředkovat návštěvu pevnosti Dobrošov.
Bunkr kam se podíváš... Šli jsme zezadu od Náchoda a cestou viděli několik bunkrů. Ten, ke kterému jsme směřovali, ve vesnici Dobrošov, nebyl příliš dobře z našeho směru značený a tak jsme ho minuli. Na další fotografii pochopíte proč.
Je opravdu ukrytý. Proč je kolem Náchoda tolik bunkrů? Protože právě tudy nás v minulosti napadali nepřátelé. Abychom se jim ubránili, vystavělo se zde několik bunkrů. Ten, který lze navštívit, vybetonovali za 14 dní (tedy tu viditelnou část), podzemí trvalo mnohem déle.
Bunkr nebyl nikdy dokončen. Například v něm chybí "dohladit" podlahy (vybetonované jsou, ale je potřeba je uhladit). Nebo v něm chybí výtah. Výtahová šachta je také hotová. Nebo zde nikdy nebyly zbraně. Byly zadané ve výrobě ve Škodovce, ale než se stihly vyrobit, přišel Protektorát a bunkr tak byl nuceně opuštěn. Tato zbraň je replikou. Byla použita ve filmu (myslím, že režiséra Vávry).

Žumpa pro prázdné nábojnice. Nábojnice měly být znova plněné.
Na druhém obrázku je schodiště. Přes 100 schodů vedlo dolů. A mnohem víc nahoru. (Logicky to moc možné není, ale pochopíte na konci :-)
Postele by byly ve spodním patře bunkru. Bylo naplánováno, že jich tu bude polovina ze všech vojáků. Polovina brání, polovina spí. Zásoby tu měli být na 14 dní obléhání.
V bunkru byly tématicky laděné výstavy. Když jsme se dostatečně poučili, zamířili jsme podzemní chodbou. Musím říci, že mi přišlo, že jdeme hodně daleko, ale když jsme vylezli napovrch (do dalšího bunkru), viděla jsem, že cesta byla krátká.
A to už je pohled z druhého bunkru.
Jak jsem napsala, pevnost Dobrošov bude uzavřena, aby se v ní dodělali nějaké úpravy, takže s návštěvou neváhejte. Na druhou stranu, pokud si počkáte, možná nebudete muset jít po schodech, ale svezete se už výtahem pro VIP hosty :-)

Adršpach-Teplické skály

20. května 2018 v 16:23 | LeS |  Výlety
Pokud máte rádi skály, pokud rádi slézáte, máte představivost a máte rádi rodinné výlety, tak doporučuji Teplické skály a Adršpach. V těchto skalách je možné strávit několik hodin, neboť existují různé cesty.
My jsme si vybrali tu nejkratší, abychom viděli něco z Teplických skal i kousek z Adršpachu, a i tak to bylo na jednodenní výlet. Je ale pravda, že jsme se všude zastavovali a kochali :-)
Vstupenka, kterou jsme zakoupili na začátku v Teplicích nad Metujích nám platila i v Adršpachu. A zpátky jsme se vraceli vlakem, který staví kousek od vstupu do Adršpachu a vstupu do Teplických skal.
Můžete jít po schůdkách, cestou plnou kořenů, ale existuje i část cesty, kterou projedete s kočárkem.
Zvu vás na krátkou prohlídku. Bylo pod mrakem, ale naštěstí nám nepršelo.
Je obdivuhodné, kde všude rostou stromy. Jsou vidět obrovské skalní bloky. Tento se odlomil.
Schodů je na trase nepočítaně.
Někde skály tvořily úzkou uličku.
Všechny branky byly otevřené.
Všude kolem rostlo borůvčí.
Tady v kamenech je vidět hlava slona. Na to jsem nepřišla sama, ale podle ukazatele (a podobných ukazatelů bylo na cestě několik).
Tady je cesta už z Teplických skal do Adršpachu.
Rašeliniště ve Vlčí rokli.
Opět schody a schůdky. Jednou nahoru, pak zas dolů...
Tak obrovské byly skály.
A na konci (nebo na začátku, když se jde z druhé strany) nás čekalo úžasné jezero. I kolem tohoto jezera se dá projít dokola.
Cesta se všem líbila, i školním dětem. Určitě doporučuji. A nejlépe před sezonou, kdy potkáte jen pár osamělých turistů a školní výlety. Teplické skály jsou stejně úchvatné jako Adršpach, ale turistů je v nich o poznání méně. Ještě bych mohla prozradit, že je důležité si vzít s sebou bundu. Určitě ji v části cesty využijete. V Teplických skalách žijí bezobratlí živočichové, kteří žijí třeba v tundře. Opravdu, na teploměru bylo 5 stupňů a na zemi byl sníh a led.
Hezké cestování, ať se vydáte kamkoliv :-)
https://adrspach.cz/

Pětilístek

8. května 2018 v 13:12 | LeS |  Zahrada
Zahradu mám dva roky. Ale zatím se pořád nějak okoukáváme. Je to zamilovanost, kdy já jsem z ní nadšená a ona mě překvapuje. Zároveň i hledám, co by jí sedlo. Kterým rostlinám by se tam nejlépe dařilo. Zatím tam mám "louku" a kousek na zeleninu. Protože nejlépe chutná to, co si člověk vypěstuje. Co musí zalévat (škoda toho sucha, co je nyní), plít a pak sklízet.
Moje představa byla, že na většině plochy budu mít louku. S lučními kytičkami, tak, aby se sekalo tak dvakrát do roka. Tedy málo práce a hodně krásy. Koupila jsem si odpovídající směs a nasela. Kvetla - opravdu krásně - ale jen první rok. (http://slunecnyden.blog.cz/1608/rozkvetle-leto) A to jsem běhala s rýčem a plevel se snažila vyrývat. Kytičky se vysemenili jen na některých místech a loni už moc nekvetly. Letos to vypadá, že zvítězí jetelíček a tráva. A sekat se musí častěji, protože vysokou trávu sekačka nevezme a sekat strunovkou, to je příšerná práce.
Na jaře mi dělají radost narcisky a tulipány, které jsme tam ten první rok zasázeli. Zatím se v trávníku drží. Tulipány jsou všechny červené, ale narcisky mají různé tvary i barvu.








Jedna z prvních rostlinek byl petrklíč a srdcovka. Jsou to vděčné kytičky, které kvetou od časného jara. Srdcovku jsem viděla na obrázku u pihované vopice, a moc se mi líbila. Teď už mám svojí. A když se řádně zalévá, nasazuje nové květy a stále kvete.
Objevila jsem, že zahrada učí dvěma věcem. Trpělivosti a odevzdání. Zahradník musí být opravdu trpělivý, neboť nic není hned. Každá rostlina potřebuje svůj čas. Některá klíčí rychleji, jiným to trvá déle. A ten čas, který uplyne do sklizně. Často je to i několik měsíců. A přitom se může stát cokoliv.
Člověk se stará o rostliny, zalévá, pleje, a může přijít pozdní mrazík, slimáci, ptáci, sucho, škůdci a má po úrodě. To je pro mě opravdu škola, protože často chci mít všechno pod kontrolou. Teď jen doufám, že opravdu rostlinky vyrostou a budu sklízet. Tady je ta hlavní práce na půdě, slunci a dešti, a já jen čekám, jestli se zadaří. (I když s tou konví samozřejmě chodím).









Když jsem vytrhávala plevel, našla jsem snad poprvé v životě pětilístek. Měla jsem z něj ohromnou radost a doufám, že přináší štěstí stejně jako čtyřlístek. Tak ho posílám všem zahradníkům.

Franz Kafka-Obří krtek

2. května 2018 v 16:49 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
K přečtení Franze Kafky mě postrčila Leri Goodness, která namalovala úžasné obrázky k novele Proměna. K tomuto autorovi jsem si dřív nenašla cestu a ani teď nebude patřit mezi vyhledávané autory :-)
Půjčila jsem si knížku Obří krtek. První povídka - Popis jednoho zápasu - se mi zdálo, že je to jen jakési "blouznění" člověka, který se pořádně opije. Když už si člověk myslí, že něčemu rozumí, autor udělá další vsuvku a vypravuje tu například představa (moje dedukce), která si představuje někoho dalšího a ten představovaný začne také vyprávět. Nevím, jestli jsem se ztrácela, a možná to bylo i účelem, děj jsem neobjevila a číst znova, abych pochopila, k tomu se asi neodhodlám :-)
V povídce Obří krtek jsem si říkala, ať už dají pokoj s tím obřím krtkem do té doby, než jsem se nad tou absurditou začala bavit. Obří krtek nevystupuje v povídce ani jednou, i když je o něm hovořeno ze všech stran. Povídka se jmenuje Vesnický učitel a ten je hlavní postavou spolu s vypravěčem. Probíhá zde dlouhý monolog vypravěče, ve kterém se ospravedlňuje, proč se vůbec pouštěl do zkoumání obřího krtka a zároveň proč ve skutečnosti ten objev krtka nechává na panu učiteli. Dále je zde rozmluva učitele a vypravěče, kde učitel doufá, že získá slávu a zároveň zjišťuje, že získá v nejlepším případě výsměch, pokud si vůbec někdo tohoto objevu všimne.
I přesto, že mě povídka úplně nezaujala, objevovala jsem v ní "perly" k zamyšlení i pobavení. Například toto:
Pokuste se konečně pochopit, že jste sice učinil objev, avšak že tento objev nepřevyšuje snad všecko ostatní, a proto i bezpráví, které se vám děje, nepřevyšuje všechno ostatní bezpráví.
Nejvíc se mi líbila povídka Blumfeld, starší mládenec. Je z nich cítit příběh. Blumfeld se vrací domů, přemítá o tom, že by si pořídil psa, a doma na něj najednou čekají dva malé hopsavé míčky, které se stále drží za ním. Ráno se rozhodne tyto míčky darovat klukovi služebné, ale kluk si musí pro ně sám dojít. Pak přijde do práce, kde se později objeví jeho dva pomocníci. Důležité opět v tomto příběhu není ani tak děj, jako to, o čem přemýšlí hlavní postava. O míčkách, o nedoceněnosti v práci, o svém smutném životě, který vlastně ani měnit nechce.
Další jednostránková povídka je Most. V mostě je autor mostem, a čeká na svého prvního turistu. Ten také přijde, ale most se zřítí. Autor má ruce, má hlavu, má nohy, má šosy kabátu, a je napnutý jako most přes potok. Když přijde turista, má radost, ale pak se na něj chce podívat, chce se obrátit, a proto se zřítí, neboť most se obrátit nemůže. Zdá se to až idylicky vykreslené, most chce nosit druhé lidi, most má pocity člověka, ale končí to pádem.
Napni se moste, ukaž, co dokážeš, tráme bez zábradlí, podrž toho, jenž je ti svěřen.
V poslední povídce Doupě Kafka čtenáře napne (tak, jak to opravdu umí), aby nechal konec otevřený. Hlavní postavou je jakési blíže nespecifikované zvíře, které si hloupí své doupě. Je se svým doupětem přímo srostlé, celý svůj život nedělá nic jiného, než se snaží udělat bezpečné, tiché místo k životu. Nejdříve řeší vchod do doupětě, pak labyrint, místo, kde má uloženu potravu, a s ničím není úplně spokojen, všechno má své trhliny, které se nedaří zvířeti vyřešit a odstranit, protože prostě lepší řešení neexistuje. Ani když vyjde ven z doupěte, nepřestává na doupě myslet, kontroluje a hlídá vchod do doupěte. Když se pak vrátí do doupětě, uslyší tichý zvuk, pískání, nemůže přijít na to, odkud jde, nebo co ho způsobuje a ve své bojácnosti si představuje velké zvíře. Podniká různé kroky k tomu, aby to, co dělá zvuk objevilo, ale bez valného úspěchu, a tichý zvuk nepřestává.
Ale všechno zůstává beze změny.
Kafka mě překvapil dlouhými souvětími, bohatým vnitřním životem a myšlenkami svých postav, absurditou některých příběhů i nadsázkou.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
www.humanlizards.blog.cz - kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík