Červenec 2018

Mamma Mia 2

22. července 2018 v 20:09 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
K letní pohodě určitě patří nějaký ten pěkný film - pokud možno v letňáku :-) My jsme byli na Mamma Mia 2, v původním znění s titulky. Jestli se vyrovná jedničce? Je to trošku jiné. Nechybí písničky ABBY, krásné ženy a krásní muži, charismatičtí otcové, a energií nabytá hlavní hrdinka. Jen místo Donny (Meryl Streepové) se této role hlavní hrdinky zhostila herečka Lily James - Donna v mládí. A protože omládla Donna, mladí jsou i Harry, Bill, Sam, a kamarádky Tanya a Rosie.
Neprozradím víc než je v traileru, že Sophie (Amanda Seyfried) je těhotná. Lépe tak dokáže pochopit svoji matku, která na dítě byla sama. Jak to ale tehdy vlastně bylo s třemi partnery? To se právě dovíme.
Příběh vtáhne do děje. A těžko budete myslet na něco jiného, už jen protože se děj odehrává chvíli v současnosti, chvíli v minulosti a navzájem se tyto dvě části prolínají.
Mnoho scén z filmu se odehrává opět na ostrově, na kterém člověka fascinuje až kýčovitá příroda :-) Opět nechybí hotýlek i kostel na kopci. Písničky a taneční scény nabádají k veselí i rozteskní.
Jen nesmíte být až moc velcí šťouralové - v prvním díle se o setkání Donny a partnerů mluvilo malilinko jinak, i fotografie kluků byli jiné než jak vypadali v tomto díle, nějak jim ubylo vlasů :-)
Musím říct, že když film skončil, před "děkovačkou" bylo v sále ticho a těch pár sekund jsme všichni koukali na bílé plátno. Určitě jsme se nasmáli, někdo i zaplakal (no, někdo - já), titulky nevadily (dokonce i dcera stíhala číst i když před filmem brblala). Je to oddechovka a určitě doporučuji všem romantikům.

Svatba

15. července 2018 v 16:56 | LeS |  Zamyšlení
Co ve vás evokuje toto slovo? Plánujete, že jednou přijde ten váš velký den? Nebo si myslíte, že je to přežitek? Máte za sebou svatbu a máte na ni krásné vzpomínky?
Já nikdy po svatbě nijak zvlášť netoužila. Nebyla jsem z těch holek, které si prohlížejí svatební katalogy, kochají se svatebními kyticemi, vybírají šaty a chtějí velkou svatbu se spoustou známými. Já si představovala, že dojdu s partnerem na radnici, tam si řekneme ano, a půjdeme zas domů.
A také to skoro tak dopadlo. Rozhodli jsme se, že do toho praštíme, a protože na radnici měli volno za čtrnáct dní, vzali jsme tento termín. Vůbec mě nenapadlo, co všechno se musí zařídit. Kamkoliv jsme přišli a řekli, že to potřebujeme za čtrnáct dní, koukali na nás jako že si děláme srandu. Ale povedlo se.
Nakonec z toho byla svatba pro dvacet lidí, ale s šaty pro princeznu, ovocným třípatrovým dortem, kyticí frézií, prstýnky z bílého zlata, profesionálním fotografem a s malou oslavou. Určitě jsem se cítila povzneseně, užívala si péči kadeřnice a kostymérky, přijímala pozornost od druhých lidí. Měla jsem pocit, že mi to sluší a brala jsem si někoho, koho jsem měla ráda.
Dřív jsem si myslela, že když je člověk vdaný, jentak snadno se nerozejde. Když nemusíte podstupovat rozvod, snáze si vezmete svých pár věcí a odejdete od partnera. Po mojí zkušenosti už vím, že když se člověk rozhodne, ani ten rozvodový soud ho neodradí. Jen si tak říkáte, že svatba stála dost, ale byla pořád levnější než právníci při rozvodu.
Má vysněná "svatba" je asi takováto. Vzájemný slib, který si dva dají v soukromí na nějakém pro oba významném nebo příjemném místě. Je to pro mě i více emotivní a zavazující. Vlastními slovy říct, co k tomu druhému cítím a že bych si přál s ním být. Máme se rádi, bereme to vážně, a chtěli bychom spolu být a být si oporou.

Vodní víry

12. července 2018 v 18:28 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Rozhoupaná, plná emocí,
spálená jak ohněm tráva,
pokrytá studem za nocí,
duše rozplakaná z mála.

Provázky svých citů tahá
s laskavým úsměvem víly,
upřímná, i když je nahá,
na cestě, i když je v cíli.

Stýskání srdce rozskočí
tiše se točí vodní víry,
poznání z očí do očí
a v ní záplatované díry.

Lehce se houpe krajinou,
pravda prý leží ve vínu,
nachází pravdu jedinou,
ve smutku, v radosti a v míru.

Nemluv s cizími lidmi

8. července 2018 v 17:11 | LeS
Vyslechla jsem jeden rozhovor, z kterého nejsem moc moudrá. A tak si říkám, co takhle poradit se tady na blogu a moc by mě zajímaly vaše názory.
Jela jsem vlakem a přisedl si jeden muž, který se zřejmě předem něčím posilnil. Usuzuji tak z alkoholových výparů a jeho snahy zapříst rozhovor. Protože jsem fakt nestála řešit jeho partnerku a teorii relativity, koukala jsem se z okna. Někdy jsem se neubránila úsměvu, ale spíš jsem se držela v roli ignorantky.
Když už se chystal vystoupit, všiml si asi sedmiletého kluka na protějším sedadle. A začala debata "Kam jedete? Na výlet? Jo, taky jsem byl na výletě..." Byl to vlastně spíš monolog. Kluk odpovídal jednoslovně a jeho maminka se nezapojovala. Mohlo to trvat jednu, dvě minuty, pak muž vystoupil.
Když vystoupil, začala se maminka na syna zlobit. "Kolikrát ti mám povídat, že se nemáš dávat do řeči s cizím člověkem. Nemůžeš mu sdělovat takovéhle věci. Jsi normální? A tohle ty děláš pořád."
Asi by stačilo říct nemůžeš se dávat do řeči s cizím člověkem, ale jeho maminka zašla ještě dál. "Chceš, aby nás vykradli? Nebo tě odvede a už tě nikdy nikdo neuvidí. To chceš, aby tě zabil? Nikam jezdit nebudeš, budeš sedět doma na dvorku."
Také jsem se dozvěděla (protože to nešlo přeslechnout), že když k nim někdo přijde, kluk hned sděluje, že je maminka s tátou v práci. Nebo že zdraví cizí lidi. Schytal to tedy pořádně, až mi ho bylo líto.
A nevím, jestli si z toho odnesl to správné, protože se zeptal: "To se nemám bavit s kamarády?"
Všichni se bojíme o svoje děti, ale není to někdy přehnané? Co je špatného na tom pozdravit někoho cizího? A jak si v budoucnu najdete nějaké přátele, když se bude bavit jen s těmi známými? Také nevím, proč maminka nezasáhla hned a neřekla něco přímo tomu muži, když jí to tak vadilo.
Asi bych postupovala trochu jinak a v klidu bych s dítětem zkusila různé situace. Než mu hned začít nadávat, aniž mu dá nějaké alternativy. Jak se zbavit dotěrného člověka? S kterými neznámými se bavit a s kterými ne? A kde hledat pomoc, když mi bude nějaký rozhovor nepříjemný nebo mě začne někdo obtěžovat?
Nemluv s cizími lidmi je taková zásadní poučka, která se říká malým dětem. Ale jakmile trochu vyrostou, nevyhnou se kontaktu s cizími lidmi. I průvodčí je cizí člověk. I paní v pokladně je cizí. A pokud jsem s rodiči, neměli by mě rodiče chránit (nebo se o to alespoň pokusit).
Nevím, měla jsem z toho takový divný pocit. Předkládat dítěti, které je společenské, že svět je zlý a ublíží mu, mi nepřijde úplně tak správné. Na druhou stranu nějak zasáhnout je potřeba. Protože ne s každým cizím je dobré dávat se do řeči.

Nejlepší psí příběhy

2. července 2018 v 14:26 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
V knížce jsou sebrané příběhy, v kterých vystupuje pes, od různých autorů. Každý z nich vyprávěl příběh osobitým způsobem.
Veterinář James Herriot vypráví o psovi, kterého léčil, a jeho majitelce. Jack London popisoval, co vše dokázal pro svého pána Buck z divočiny. A. Terhune napsal několik příběhů o psech, kteří prošli jeho životem. G.K. Chesterton napsal detektivní příběh, kde pes má jen vedlejší, zato důležitou roli, která pomůže k odhalení pachatele. A.Woolcott napsal dojemný příběh z válečného prostředí.
Příběhů je dvacet jedna a nejvíce mě zaujal Blesk od Samuela Derieux. Byl napsán tak, že ho přečetla a rozumněla mu i moje dcera. V příběhu vystupuje pes-Blesk, který už od narození byl šampionem. Byl poslán na výcvik v lovení. Cvičitel Swygert ho ale spražil výstřelem z pušky, který Blesk neznal, a tak utekl a od té doby se pušek bál. Psa vrátili zpátky jako bojácného a nehodícího se na lovení. Jiný cvičitel psů si ho ale vzal k sobě a snažil se ho naučit, aby se výstřelů nebál. Jedním ze cvičení bylo, že Blesk byl v rybníku, nemohl se vyškrábat na druhý strmý břeh a vždy, když se přiblížil k cvičiteli, ten vystřelil. Blesk musel překonat svůj strach z výstřelů a úplně unavený nakonec doplaval ke cvičiteli. Když se naučil nebát výstřelů, zúčastnil se několika loveckých závodů. Na jednom ze závodů se setkal s cvičitelem Swygertem, který tam měl svého psa a v závodech se měl utkat s Bleskem. Swygert naládoval pušku tak, aby vystřelila hodně hlasitě, protože se domníval, že pes, který se něčeho bojí, se bude bát vždycky. Blesk ale tentokrát zůstal stát, neutekl, zato utekl Swygertův pes.
Všechny příběhy byly vyprávěny s láskou ke psu. I když ne vždy končili šťastně. On je ten psí život kratší než lidský. Proto byly některé příběhy smutné. Někdy člověku nezbylo nic jiného než pes - jako v příběhu od Hugha Walpole. Někde pes zachránil lidský život - příběh Joyce Strangerové. A všude byl pes tím nejlepším přítelem člověka. Oddychové prázdninové čtení.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík