Září 2018

Bečov nad Teplou

30. září 2018 v 12:48 | LeS |  Výlety
Zvu vás na venkovní prohlídku zámku a hradu Bečova nad Teplou. Na vnitřní prohlídku láká relikviář Svatého Maura, jehož hodnota je srovnatelná s korunovačními klenoty. Já jsem bohužel vevnitř nebyla, zato jsem se prošla kolem dokola Bečovského zámku a to jednak po nově otevřeném ochozu a pak i procházkou lesem.
Po mostu se dostanete do vnitřních prostor zámku,
mě lákala prohlídka po ochozu. Přímo po schodech nahoru.
Neodolala jsem vyfotit si malebné zákoutí.
A takový byl pohled do zahradní nádrže, která odrážela koruny stromů.
Po dřevěném ochozu se dalo projít kolem celého zámku.
Výhled na Bečov.
Pohled na kostel a do udržovaného parku.
Barevně osázená nádoba.
A pohled z druhé strany.
Poslední rozloučení ze zámkem a hradem.
Takovéto úžasné a obrovské kameny, porostlé mechem, jsou v okolních lesích.
Děkuji za pozornost :-)

Doktor

24. září 2018 v 20:07 | LeS |  Normální den
Dnes jsem se střetla s realitou, jak málo je dětských doktorů. Až jsem byla naštvaná a přesvědčená, že budu jezdit s dcerou na pohotovost, jenže tu nám tady bohužel také zrušili.
Náš doktor končí a odchází do důchodu. Normálně bych si představovala, že své pacienty převede k někomu jinému nebo nám dá seznam doktorů, ke kterým můžeme přejít. Jsem idealista.
Den jsem strávila tím, že jsem volala různým doktorům z okresu a ptala se, jestli bychom k nim nemohli od nového roku přestoupit. "Máme padesát procent nad", "nebereme ani miminka", "počkejte pár let, ono se to zlepší"... Já je úplně chápu, pediatrů je málo, nového do našeho městečka nedostaneme, i když má zařízenou ordinaci a byt k tomu, ale co mám proboha dělat s dcerou, pokud onemocní nebo bude potřebovat očkování?
Když jsem byla tak zoufalá, poradili mi, ať zavolám na zdravotní pojišťovnu, že tam mi musí poradit, ke komu se přihlásit. Jenže někdo jiný mi zas řekl, že poradí, ale volno mají ve městě čtyřicet kilometrů od nás, kam není vůbec žádný spoj. Vzhledem k tomu, že nejsem řidič, jsem opravdu zajásala.
Zkrátím to, našla jsem doktora ne v našem okresu, ale přece jen dvacet kilometrů od nás. Zatím jsme přihlášení jen předběžně, musím tam co nejdříve zajet a osobně se přihlásit. Tento doktor věděl o tom, že náš doktor končí, a upozornil mě, že může vzít jen omezený počet pacientů. Takže kdo dřív přijde...
A bohužel mě čeká brzy to samé se zubařem, který u nás také přesluhuje a chystá se do důchodu. Opět zařízená ordinace, byt od obce a pacienti... ale to žádného zubaře zřejmě neláká.

A abych nekončila zas tak pesimisticky, jedna fotečka z víkendu. Konečně rostou :-)

Kotě5

18. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Možná by vás zajímalo,
co se se mnou asi stalo.
Pořád stejně milý, hravý,
roztomilý, hlavně zdravý.

Už zvládám i vyšší schody,
rostu rychle jako z vody.
Moji mámu občas zlobím,
skáču na ni i ji honím.

Koušu, předu, schovávám,
číhám, běžím, už tě mám.
Vyhraju si s papírkami,
zkuste si to někdy sami. :-)

Zodpovědnost

15. září 2018 v 14:28 | LeS |  Normální den
Jsem naštvaná, smutná, rozradostněná, šťastná... Včera jsem ucítila ten nepříjemný dech na zádech a po zážitku ve mně stále něco doznívá.
Jezdím každý den do práce. Někdy hromadnou dopravou, někdy autem jako spolujezdec. Cesta je samá zatáčka a ještě úzká silnice. A v jedné té zatáčce jsme potkali kamion. Už tak by to bylo nepříjemné, ale navíc nejel po své straně silnice, ale uprostřed. S předkem kamionu jsme se ještě vyhli, ale zadek byl natočený příliš na naši stranu.
Rána, odhození, bruslení po silnici a jako zázrakem se vyhnutí dvěma autům, které za kamionem jeli. Alespoň tedy čelnímu nárazu. S jedním autem jsme se srazili zrcátky.
Zastavili jsme. Obě auta zastavila také. Kamion odjel, i když musel vidět, že se něco dělo s protijedoucím autem, které míjel.
Zjistili jsme, že jsme všichni v pořádku a opravdu to odnesly jen plechy a zrcátka. Řidička, která jela v druhém autě, pomalu děkovala, že to tak dopadlo. Viděla, jak kamion jel po prostředu, a že jsme se neměli kam vyhnout.
V té chvíli, kdy jsme se motali po nárazu po silnici, jsem jen čekala na to, kdy to skončí a auto pojede zas spořádaně rovně. Až zpětně jsem si uvědomila, jaké jsme měli štěstí, že to řidič zvládnul, že nepřestal točit volantem a pokoušet se dostat zas všechno pod kontrolu. I řidiči v druhých vozech reagovali rychle a uhýbali z cesty co nejvíce ke straně. Jen hlavní viník ujel a bylo mu to všechno jedno.
I proto jsem se rozhodla to sem napsat. Řidiči (a nejen kamionů) se chovají někdy nezodpovědně. Jako by se jich to netýkalo. A co teprve ti, kteří mají větší nebo silnější auto. Nám se nemůže nic stát, myslí si bezohledně. A často ohrožují ostatní.
Nám se naštěstí nic nestalo. Jsem za to vděčná. Ale jeden řidič, který se nedržel své strany vozovky ohrozil další tři vozy. Být zodpovědný v tomto případě pro mě znamená zjistit, jestli jsem neublížil svým chováním ostatním. To on neudělal. A není pro mě omluvou, že s tak velkým kamionem neměl kde zastavit, a že se vlastně nicmoc nestalo.
Proto cítím štěstí a rozradostněnost, nikomu se nic nestalo, naštvání na řidiče kamionu, a smutek, že ho klidně můžeme potkat na silnici znova. Uvědomí si někdy, že by měl vzít za tak velký stroj, který řídí, zodpovědnost, a chovat se na silnici ohleduplně?

Šlépěj v písku

13. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Zrozená z paprsku chtění,
od počátku žití zkoušená,
jak moc ji okolnosti změní,
čistá jak váza broušená.

Plněná svými myšlenkami,
v okamžiku se život promítá,
v nejtěžší chvíli jsme vždy sami,
poslední výdech se už nevítá.

Dary i smutky v kapsáři schované,
už nejde vyčíst další slova,
chceš křičet stokrát ne,
když přiblíží se věčná voda.

Zbavuje všechno svého lesku,
šlépěj je v písku ztracená,
moře slz a moře stesku,
vzpomínka není bezcenná.


Kotě4

6. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Už se našla moje máma,
volám třikrát hurá, sláva,
já jsem prostě celá ona,
jen velikost má na slona.

Boudu mám teď na bydlení,
doma spinkat pro mě není,
jen do boudy dveřmi fičí,
už jsem její, nejsem ničí.

Moje máma ta mě chrání,
já zas skáču moc rád na ní,
plísní mě a olizuje,
hlavně že jen pro mě tu je.

Kotě3

5. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Možná byste chtěli znát,
jak se budu jmenovat.
Že prý mívám za ušima,
a je se mnou velká psina,
že prý koukám jen jen mluvit,
nechci se tu vůbec chlubit...

Mikeš, Miki, Mikšíček,
pro můj černý kožíšek. :-)

Kotě2

4. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Nejdřív krátce zamňouká,
potom tiše naslouchá:
Už jde ke mě moje máma?
Dala mlíčko, se mnou hrála?

A pak mňouká stále znova,
umí mňoukat, nezná slova,
člověku je ho až líto,
bez mámy je smutno, ví to.

Tak ho bere do svých dlaní,
dá mu mlíčko, pak ho hladí,
kotě zvedne tlapku líně,
brzy usne v lidském klíně.

Kotě

3. září 2018 v 17:05 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Černé ťapky, modrá očka,
nám před dveře přišla kočka.
Tedy kočka, spíše kotě,
píši tady o sobotě.

Živé, hravé, očka svítí,
do tlapiček všechno chytí,
kapesník i oblázek,
připojuji obrázek.

Prská na vše, co je větší,
je to naše malé štěstí.
Černé jiskry v kožíšku,
teď už spinká v pelíšku.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra