Prosinec 2018

Úspěchy roku 2018

30. prosince 2018 v 16:14 | LeS |  Zamyšlení
Blíží se konec roku a tak i já bilancuju.
Největším úspěchem je to, co ostatní můžou mít jako samozřejmost. Že jsem celý rok byla zdravá (nepočítám nachlazení apod.), a prášky mi doktorka snížila o polovinu. A dala jsem to.
Velkým úspěchem je blog. Na začátku roku jsem psala téměř každý den (kromě víkendů) a celkově jsem napsala 87 článků. Návštěvy se přehouply přes 14 tis., a za to vám také děkuji. Objevila jsem letos i spoustu nových blogů, které se zařadily do pravidelně čtených.
Tento rok jsem se dala do čtení nejen blogů. Zas jsem našla radost v knížkách a celkový počet přečtených knížek je 15. Většinou nebyly silné a vychází to jedna knížka na měsíc, ale hodně mě potěšilo, že jsem se vrátila k téhle zálibě z dětství. A zas se trošku zasním a trošku si rozšířím obzory a zamýšlím se nad věcmi, které by mě jinak možná nenapadly.
Pokud se týká další mé záliby, moc jsem toho letos neupletla a neuháčkovala, ale přece jen dokončila jednu dávnou dečku, která byla rozháčkovaná už hezky dlouho. A pak jsem si uháčkovala pouzdro na mobil. Takže mám opět originální "chránič" mobilu.
Také se mi povedlo udělat fotoknihu pro taťku z jeho cesty. Každou fotografii pečlivě vybírám tak, aby se hodila a aby seděla, případně i upravuji, takže to není práce na jeden večer. O to víc potěší, když se dárek líbí a je prohlížený.
Na zahrádce toho letos moc nerostlo. Ale pochválit se musím, že jsem plevel úspěšně zvládla, seno nasušila a zasadila nějaké sukulenty. Tak mám zas zimu na plánování a těšení se na jaro, co na zahrádce zasadím.
Také jsem se snažila ve sportu. Několik měsíců jsem cvičila, minimálně chodila patnáct minut denně a výsledkem je, že jsem neshodila ani kilo. Ale nevadí, cvičení mě bavilo a určitě v něm budu pokračovat.
S dcerou jsme složily jedno puzzle, které mělo asi 1000 dílků, udělaly růže z listí a upekly a ozdobily perníčky (letos už dvakrát na velikonoce a na vánoce).
Jako úspěch beru i to, že jsem zvládla setkání po x letech se spolužáky ze střední a na facebook mi přibylo pár přátel :-)
A co vy? Bilancujete také? A kolik najdete úspěchů nebo radostných okamžiků v tomto roce?
Úspěšný, radostný a šťastný i příští rok 2019.

Vánoční vzpomínka

16. prosince 2018 v 17:36 | LeS |  Zamyšlení
Na vánocích si pamatuji, jak jsme gruntovali celý byt, všude to smrdělo saponáty a leštidlem, rodiče byli na sebe naštvaní, protože nic nestíhali a nic nebylo podle jejich představ, my děti se chtěly dívat na pohádky a když jsme k nim zasedly, slyšely spoustu výčitek...
Ale to nejsou ty správné vzpomínky. Ty skutečně vánoční vzpomínky. Ty s tou skutečnou vánoční atmosférou jsou tyto:
Jak jsme šly s mamkou vybírat stromeček. Jen se podívat, ale potkali jsme tam souseda, který nám ten nádherný urostlý vánoční stromek (aspoň tak jsem to tehdy viděla) dovez k nám domů autem.
Jak jsem s mamkou dělaly vánoční cukroví, já ruce zalepené, ale hrozně mě bavilo máchat se v těstě, ochutnávat ho ještě syrové, vykrajovat a dávat těsto do formiček. K rohlíčkům mě mamka nepustila :-)
Jak jsme zdobili s tátou a bráškou vánoční stromeček. Dávala se tam tehdy čokoládová kolekce a s bráškou jsme tajně ujídali (myslím, že taťka to viděl, ale nikdy neprozradil). Na stromeček se věšely všechny ty staré ozdoby a panďuláčci a stromek byl hodně barevný a dodnes se mi takový stromek líbí víc než v jedné nebo ve dvou barvách.
Jak jsme o vánocích jezdili pro babičku, aby u nás trávila vánoce a nebyla sama. A později, když už vánoce neslavila, jsme k ní chodili a dávali jí darek, cukroví a bramborový salát s řízkem.
Jak mamka udělala rybí polévku, která byla skutečně jen jednou v roce, a kterou jsem měla strašně moc ráda. Jak jsme si po večeři dávali ještě pohár a voněly mandarinky a pomeranče.
Jak táta vyštrachal někde starý řetěz a omotal s ním nohy stolu. Mamka zas měla připravenou rozkvetlou barborku. A krájelo se jablíčko, v kterém většinou byla hvězdička, a pouštěly se skořápky z ořechů se svíčkami po vodě v lavoru.
Jak jsem dostala skutečně úžasné a krásné kolo, které mělo na sobě proužky ze všech možných barev a já pak vyhrávala, když jsme hrály s dětmi "Ztratil čáp čepičku, jakou měla barvičku" :-)
Jak jsme dárky vyráběli ve škole, nebo maličkost za našetřené peníze koupili, dali rodičům a ti z nich měli obrovskou radost.
Jak jsme se šli projít. A skutečně na vánoce začal z nebe padat sníh.

Jentak si povídat,
hodiny nevnímat.
Zajít si pro lásku
na krátkou procházku.

Přivonět k jehličí,
koledu uslyšíš,
a ten, kdo uvěří,
tomu i zasněží.

Hezké vánoce :)

Dvůr Králové nad Labem-ZOO

14. prosince 2018 v 17:52 | LeS |  Výlety
Tento rok jsme navštívili ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a myslím, že je ten správný čas si návštěvu zopakovat, tedy jen prostřednictvím fotografií. Určitě každý ví, že ve Dvoře je safari a to je také určitě největším lákadlem.
Ale je tam toho více. Například takováto úžasná prolejzačka pro děti.
Samotná ZOO mi přišla hodně malá, například oproti pražské, člověk se moc nenachodí, ale hodně toho vidí. Například hravé a moudré opice. Tady na obrázku gorila. Asi je spokojená, protože se na nás usmála :-)
V ZOO najdete i hrocha, nosorožce, surikaty, ptáky nebo slona afrického. Zvířata nejsou příliš vzdálená, je na ně dobře vidět, ale zároveň mají upravené pěkné výběhy.
A stejné je to se žirafami. To jsou naše oblíbená zvířata. Tady má člověk pocit, že si na ně může šáhnout.
Tady žirafy se zebrami a dalšími ptáky žijí. Opravdu paráda.
V ZOO jsou určitě krásné procházky nejen za zvířaty. My jsme v ZOO byly na přelomu jara a léta a všechno bylo ještě krásně rozkvetlé a zelené.
Určitě také všichni znáte malíře Zdeňka Buriana a právě jeho malby si můžete prohlédnout v galerii. Jsou to opravdu krásné i poučné obrazy, pro mě je neskutečné, jakou měl představivost.
Dceři se také moc líbilo ve vesničce Tiébélé, vytvořeno podle západoafrické osady. Ve spoustě domcích je i překvapení :-)
A teď už slibované safari. Svezli jsme se autobusem, ale můžete i vlastním autem. Autobusem myslím, že je to lepší, protože se dovíte spoustu zajímavostí a hlavně to, jaká zvířata vidíte, což jsem úspěšně zapomněla :-)


Oslíka jsem ovšem poznala i bez nápovědy :-)
Jen některá zvířata jsou za plotem pro bezpečnost. Bylo po poledni, tak si lvi dávali šlofíka.
Jiné to bylo ovšem se lvicí. A když si všimnete nápisu na ceduli "no entry", tak bych ho obrátila, a určitě do ZOO vstupte.

Vodítko

4. prosince 2018 v 18:09 | LeS |  Zamyšlení
Necháváte psa na volno nebo ho máte připevněného na vodítku? Já si myslím, že není lepší pocit pro psa, než být na volno. Ale znamená to, že pes umí alespoň základní povely a opravdu na ně slyší, a člověk, který s ním jde, je pozorný.
O víkendu jsem venčila cizího psa a nějak jsem podcenila situaci. Byl to malý rozdováděný jezevčík, který měl radost z pohybu a vůbec ze života. Napadlo trochu sněhu a tak maminka s malými dětmi vytáhla boby. Dítě leželo na bobech, jezevčík přiběhl a olízl mu obličej. Pak si všiml krabice s dárky položené na zemi a označkoval si jí. Trapas. Nebyl to můj pes, ale byla jsem za něj zodpovědná. Pokud jsem věděla, že neposlouchá na zavolání, měla jsem ho mít na vodítku.
Ale jsem zvyklá chodit s naším psem bez vodítka. Když jdeme podél silnice nebo míjíme jiného neznámého člověka držím ho přímo za obojek. Je velký tak, že se nemusím shýbat. Ale jeho velikost může druhé děsit a tak si nedovolím, abychom nějakého neznámého člověka míjeli tak, že k němu pes běží a očuchá ho.
Jiné je to ale se známými. Ty už zdálky pozná a vrtí ocasem. A jak se zaraduje, když se může k nim rozeběhnout a člověka nebo dokonce i psa může přivítat. Pak chvíli laškuje s člověkem nebo se psem, většinou až do doby, kdy dojdu, prohodím pár slov s člověkem (nebo i se psem) a pokračujeme v procházce.
Vídáme na procházce ale i jiné lidi. Snaží se pevně držet vodítko, za které pes táhne. Občas pes i vrčí nebo štěká. Jednou jsme potkali i paní, která velkého psa nezvládla a spadla do příkopu, kam ji pes zatáhl. Takové lidi míjíme co největším obloukem, já držím mého psa, aby neprovedl nějakou lumpačinu.
Nebo potkávám lidi, kteří volají na psa, ten pes k nám utíká, a oni jen křičí, "on je hodný, on nic nedělá". Ne, že bych se psů bála, ale věřit tomu, že on je hodný a nic nedělá... Nebo ještě lepší křik - "máte fenku nebo psa? My máme psa, tak to nic neudělá...." A kdyby se fenka hárala? :-)
Nezáleží na velikosti psa. I malý pes může být nevychovaný a napadat jiné psy. A tak myslím, že psy by si lidé měli pořizovat ne jako módní doplněk, ale s vědomím, že se mu budou muset věnovat. Také se někdy na procházce zamyslím a pes se pustí po zachycené stopě. Když se vracíme, utíká k vrátkům. Ale ve většině případů se dá odvolat a poslechne. A tak si procházku můžeme užít oba dva.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra