Leden 2019

J.R.R.Tolkien-Pohádky

20. ledna 2019 v 16:26 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Na vysoké škole jsem chodila s jedním klukem. Když do kin přišlo filmové zpracování Pána prstenů, šel na něj sám. "Myslel jsem, že by tě to nezajímalo," bylo jeho zdůvodnění. Když pak dávali trilogii v televizi, nikdy jsem nebyla schopná to dokoukat. Na televizi se moc nedívám, vydržím u ní dlouho jen když pletu nebo háčkuji, a od té doby, co dlouho zaměstnávat ruce nemůžu, tak u televize nesedím. A Pán prstenů byl dlouhý...
Z těchto důvodů jsem ho nikdy neviděla a ani mě neláká si ho přečíst (ta tloušťka mě odrazuje). Ale tři pohádky od autora Pána prstenů jsem si přečetla ráda. Jen jednu z nich bych doporučila dceři. Neřekla jsem si u nich "Wau, to je něco", ale ani jsem knihu neodložila, že je nudná. Je zajímavá. Byla jsem zvědavá, jaká bude pointa, a věřila jsem autorovi, že je to vymyšleno tak, že všechno do sebe zapadne a po přečtení pohádky mi všechno (o čem se píše) dá smysl.
V knížce jsou tři pohádky a každá je něčím jiná. To, co je spojuje je asi styl psaní, nadpřirozené bytosti (které jsou v knížce zcela normální, jako by nadpřirozené ani nebyli :-) Od lidí se liší jen vizáží, ale zřejmě ne povahou.
Kovář z Woottom Major je o hvězdičce z Faerie (pohádkového královstí) a o tom, jak se dostane do dobrých rukou - nebo spíše dobrého těla. Trochu mě zklamalo, že nějak zvlášť úžasně popisovány nejsou zážitky, které kováře v kraji Faerie potkají. Jen to, že je to podivuhodná země. Namyšleného člověka nepotkalo nic radostného, i když se mu dostalo poučení, zato dobří lidé žili zajímavý život.
Nimralův list - tak nějak bych si představovala lekci po smrti. Nimral byl malíř, který maloval jeden obraz a na nic jiného neměl čas. Jednou ale pro něj přišli a odvedli ho kamsi. Naučil se tam manuálně pracovat a dostal se do krajiny ze svého obrazu. K dotvoření krajiny mu pomohl i jeho soused, který se také ocitl v této podivuhodné krajině. Nimral nakonec odešel do hor, ale jeho krajinu obdivovali ostatní. Zatímco ve "skutečném životě" zůstalo jeho dílo nedoceněno.
Farmář Giles z Hamu je asi ta jediná pohádka, kterou by dcera pochopila. Je o obyčejném farmáři, který neoplývá nějakou odvahou, ale díky náhodě se musí několikrát utkat s obrem nebo drakem. Obr je trochu hloupý a drak vypočítavý, ale oba zvládne. Pes i drak mluví lidskou řečí a svou úlohu tu sehraje i vzácný meč.
Knžku doplňuje ještě Tolkienovo zamyšlení k pohádkám. Co pohádka je, a co není, co by měla obsahovat a kam by měla čtenáře dovést. Přečetla jsem, ale moc si z toho nepamatuji. Jen že pohádky o zvířatech nejsou pohádkami. A že kouzelná země je Faerie. A také to, že Ježíšův život je vlastně pohádka.
Knížka zajímavá, ale nezaujala mě natolik, abych si přečetla Pána prstenů. Asi pro mě opravdu není :-)

Absťák

16. ledna 2019 v 15:50 | LeS |  Zamyšlení
Žádné psaní, žádný blog, žádné prohlížení fotek, žádná banka, žádné mapy, žádné slovníky, žádné zprávy, žádná videa, žádné rady, žádné e-maily... To není domácí vězení. Ani jsem neodjela na dlouhou dovolenou do země bez připojení. To jen můj stařičký noťas vypověděl před měsícem službu.
Měla jsem kolem sebe kamarády, kteří se ho pokoušeli nahodit, ale bez úspěchu. Dobré bylo, že většinou se shodli, že disk by mohl být v pořádku. Takže o data bych přijít neměla. Ale jinak je to prý na odpis.
Nakonec se jedné dobré duši podařilo po několika hodinách noťas zprovoznit. Ale stávkovala baterka. Místo, aby pomohla k běhu, přiblížila noťas ke krachu, a to i když jsem měla kabel v zásuvce... "A jestli ti to spadne v blbou chvíli, tak to může být totálka," dostala jsem doporučení.
Tak jsem noťas uložila, baterku objednala a vyčkávala. Buď poběží, nebo to bude chtít nový notebook. Že jsem si nanapsala Ježíškovi...
Co ale s tím, když nejde to, co se stalo součástí mého života a dokonce i mé rodiny? Měla jsem absťák. Nadávala, fňukala, a pak jsem si uvědomila, že všechno zlé je k něčemu dobré. Co takhle místo sedění u noťase procházky do přírody? Co takhle knihy, slovníky a encyklopedie, na které sedá prach? A co takhle rodina a přátelé?
Pravda, musela jsem se držet, abych při povánočních návštěvách nevychrlila hned ve dveřích: "Pustíš mě na počítač?" Ale začala jsem si pomalu zvykat.
Začali jsme improvizovat: Recept na vosí hnízda se nehledal na internetu, ale u sousedky. Slovíčka do křížovky v anglickém a křížovkářském slovníku. Úkol do češtiny v pravidlech českého pravopisu. Ptáky na krmítku jsme zkoumali podle encyklopedie ptáků. Místo e-mailů jsem telefonovala. A místo her na počítači jsme vytáhli ty stolní.
Abych to shrnula, život bez počítače a internetu si už neumím představit. Navíc spoustu věcí se bez něj komplikuje. Třeba to bankovnictví. Ale žít se dá i bez něj. Člověk najednou zjistí, že má spoustu času. A přitom internet mu na jednu stranu ten čas ušetří. Ale je to zároveň i velký žrout, když se člověk nechá pohltit.
Myslím, že to tak mělo být. Že jsem tyto vánoce měla prožít s bližními a ne s notebookem. Ale zároveň doufám, že bude fungovat tak, jak má. Vypadá to nadějně.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra