Květen 2019

David Michie-Dalajlamova kočka

29. května 2019 v 15:45 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Co mě zaujalo nejdříve - kromě obálky s modrým kočičím okem - byl životopis autora. Narodil se v Zimbabwe, studoval v JAR, žil v Londýně a bydlí v Austrálii. S Tibetem tedy nemá nic společného, ale možná mu nějaká jeho kočičí přítelkyně mňoukala příběhy do ouška.
Napsal už několik těchto knih s kočkou a já si vybrala Dalajlamova kočka a umění příst. Protože to je pro mě zajímavé, proč kočky předou a jak být šťastný. To jsou otázky, které se prolínají celou knihou. Na pozadí příběhů (ne)obyčejných lidí pohybujících se v blízkosti kočky. (Nepíši dalajlámy, protože ten v první kapitole odcestoval a v poslední se vrací.)
Hlavní hrdinka ale i vypravěčka je kočka. Líbilo se mi, že kočka se chovala jako kočka a ne třeba jako pes :-) To znamená spíše uváženost, zvědavost, moudrost, nadhled, kočičí sebevědomí... Aniž by to nějak plánovala nebo chtěla, může za to, že příběh se odvíjí od napínavého začátku k šťastnému konci. A lidé, kteří jsou v knížce popsáni si štěstí určitě zaslouží. Je to například Serena, která vede kavárnu, nebo počítačový expert Sam, nebo mnich Lobsang.
Není to knížka plná rad. Spíš se číča připlete k nějaké odborné diskusi v Himalájské literární kavárně nebo třeba na hodině Školy jógy psa s hlavou dolů. Kočka se setkává ale například i s jogínem a knížka se dotýká i smrti, jako součásti života.
Podle mě knížka zaujme toho, kdo hledá nějaký návod na štěstí, je milovníkem koček nebo se prostě chce odreagovat u milého nenáročného příběhu.

O žluté a růžové

17. května 2019 v 15:28 | LeS |  Zamyšlení
Protože dcera teď píše ve škole spoustu charakteristik, a protože byl minulý týden den žlutých kytiček, rozhodla jsem se také jednu napsat. O kamarádce.
Jak vypadá? Jako každá žena. Je krásná, když se usmívá. A zamračená, když má moc práce. Smutná, když se nedaří jejím blízkým. A navztekaná, když ti blízcí překročí její hranice, které má hodně vysoko. Teď je zoufalá a vyčerpaná.
Jaké má vlasy? Takové, jako každá žena. S černými je dračice, s blond půvabná a něžná, s hnědými sympatická, s melíry mladistvá a s rezavými sexy. Teď nemá žádné. Je křehká a zranitelná.
Jaké má oči? Jako každá žena. Laskavé i přísné, smějící se i plačící. Ale vždy osvěžující. Vidí až do duše svých blízkých. Teď je má bolavé a smutné.
Jaká má ústa? Jako každá žena. Hojivá pro děti, úzká a stažená pro nepřítele, plná pro partnera, otevřená pro kamarádky. Teď je má unavené a prosící.
To je o té žluté. Je zářivá svým vlastním kouzlem.
A o růžové? To, v co se všichni modlíme... budoucnost.
(Středa 15.května 2019-den proti rakovině-zakoupením žlutého kvítku měsíčku lékařského podpoříte boj proti rakovině.
15.6.2019-Avon pochod - boj za zdravá prsa-růžová barva)

Květen bez aut

2. května 2019 v 20:50 | LeS |  Zamyšlení
Tenhle rok se nějak pouštím do těch příjemných vymožeností, které člověk používá. Nejdřív internet, pak mobil a teď auto :-) Zaujal mě projekt do práce na kole, který připadá právě na měsíc, který teď začíná - na květen. A pokud si pospíšíte, můžete se přihlásit. Nemusíte jezdit jen na kole, ale třeba na koloběžce, bruslích, nebo jít pěšky. Motivací můžou být ceny pro výherce, ale hlavně to, že člověk udělá něco pro své zdraví (zlepšení fyzičky) a něco pro město, ve kterém žije (čistější ovzduší, ale třeba i bezpečnější město).
A jestli se zapojím? Bohužel nezapojím. Cestu do práce neuběhnu a ani neujedu na kole (možná bych to dala na tom elektrickém) :-) Ale jaké je to být bez auta, to znám. Nemám rychlé reakce a tak si nedovolím řídit auto v dnešním silničním provozu. A tak jsem odkázaná na jiné formy dopravy.
Chodím hodně pěšky. A jezdím vlaky a autobusy. Jezdit městskou hromadnou dopravou například v Praze není problém. Staví vám to skoro na každém rohu a intervaly příjezdů nejsou dlouhé. Jezdit hromadnou dopravou mezi malými městy a vesnicemi je už trošku horší. Autobus jede maximálně třikrát denně a na zastávku musíte jít třeba i do vedlejší vesnice.
Já si nestěžuji, jen mě mrzí, že kromě mě jezdí pouze děti a studenti a pak důchodci. Obě dvě skupiny to mají teď hodně se slevou. Ale ani pro dospělé mi to nepřijdou nějaké přemrštělé částky. Na některá místa dokonce jedu v autobuse jen já a řidič, ve vlaku já, strojvůdce a průvodčí. To pak mám sice soukromou jízdu, ale naprázdno vyjde moje snaha šetřit životní prostředí. :-)
Nejčastějším argumentem, proč člověk jezdí autem není, že je líný, ale že nemá čas. Nemá čas jít někam pěšky a nemá čas čekat na autobus, a nemá čas ho trávit v dopravním prostředku, který staví na každé mezi. Někdy nemá čas jít pěšky, ale má čas ho trávit v posilovně. Někdy nemá čas čekat na vlak, ale má čas ho trávit v autě v kolonách...
Já jsem člověk, který se rád kochá. Takže se kochám při chůzi, kochám se oknem z dopravního prostředku. A plánuji. Co stihnu za dvě hodiny, než mi jede autobus. A improvizuji. Jestli musím popoběhnout, nebo se zakecat. :-)
Samozřejmě není snadné být bez auta, když je nemocné dítě a doktor ve vzdáleném městě. To se pak nějaký soused s autem hodí. To přiznávám.
Ale jsou situace, kdy by se dal počet aut omezit. Z mého pohledu by nemusel být v každém autě jen jeden člověk. Například lidé ze stejného místa končí v práci ve stejnou dobu a všichni jedou nakoupit a pak teprve domů, a každý jede zvlášť ve svém vlastním autě. Nejde se domluvit?
Chtěla bych vás poprosit o zamyšlení. Skutečně nemůžete někdy použít hromadnou dopravu. Mám totiž strach, že když jsem jediná ve vlaku nebo autobuse, kraj přestane spoj dotovat, zruší ho, a pak i já budu muset oprášit řidičák :-)
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra