Rakovina

24. června 2019 v 17:00 | LeS |  Zamyšlení
Hledala jsem na internetu, abych věděla, jak se chovat k člověku s rakovinou. Abych našla nějaké rady, jak nemocnému člověku ulevit. Hledala jsem i zázračná uzdravení, organizace, které pomáhají lidem s touto nemocí. Zdálo se mi, že je těch informací málo, na to, kolik lidí touto nemocí onemocní.
A sestavila jsem si svoje způsoby, jak se chovat k člověku s touto nemocí. Jako přítel.
1) Ať je jakákoliv diagnóza, nemocný je pořád na světě. Takže i když přítel neví, jak se chovat a co říct, je důležité, aby s nemocným byl v kontaktu. Aby se mu ozval. Nemocný zažívá strašně moc různých stavů, různých emocí, někdy nechce druhé obtěžovat, někdy se straní světa. Přítel se nemá vnucovat, ale snažit se dotyčnému ukázat, že tady pro něj je. Četla jsem, že přítel se nemá ptát, jak se nemocný cítí. Já nevěděla jinou otázku. A myslím, že nemocný byl rád, že se může vypovídat.
2) Nabízet pomoc, ale chápat, že druhý pomoc odmítá. Zkoušela jsem nabídnout finanční pomoc prostřednictvím dobrého anděla, zkoušela jsem najít psychologa, zkoušela jsem nabídnout organizaci mamma help, zkoušela jsem háčkovat čepičky... zkoušela jsem toho hodně. A nezlobím se, když nemocný se na tuto pomoc necítil. Je to jeho rozhodnutí. Myslím, že nemocný sám má tolik svých starostí, že zjišťovat některé věci je pro něj strašně náročné. Předkládala jsem tedy návrhy... někdy se některý uchytí a pomůže. Třeba ten uvařit...
3) Vyhnout se větám "to nic není, to v pohodě zvládneš"... Vím, jak je tento boj s nemocí těžký. Někdo má štěstí, že se i při chemoterapii cítí (i díky lékům) dobře, a vypadají mu "jen" vlasy. Ale někdo jiný omdlívá, přidají se další zdravotní komplikace... Někdo může pokračovat v tom, co dělal předtím, jen si odskočí na léčbu, ale někdo jiný to snáší hodně špatně a ztrácí se před očima. Přítel by měl tedy doufat a věřit v to lepší, ale být připravený i nato, že nemocný nebude moci dělat věci, na které byl zvyklý. Přítel, který si tohle uvědomí, může být nemocnému oporou.
4) Přemluvit nemocného k jídlu a pití. Ve všem jsem pro respektování rozhodnutí nemocného, ale v tomhle jediném jsem pro trochu nucení. Ještě před léčbou by se přítel měl snažit nemocného přemluvit třeba k tomu, aby nemocný přibral (i když nemocní s rakovinou spíš naopak hubnou), aby měl sílu s nemocí bojovat. Nemocní můžou mít problém se zvracením, problém se zácpou, bolesti, a tak se může stát, že jíst a pít odmítají. Existují nutriční drinky. A přítel by se mohl starat o zjištění diety. A podporovat nemocného, aby něco snědl.
5) Nebrat naději, i když ji doktoři vzali. Našla jsem články, kde se nemocní uzdravili, když se smířili se smrtí, uspořádali si věci v životě,... Viděla jsem uzdravení, kdy to vypadalo špatně. Ale viděla jsem i opak. Když je už všechno v háji, a nejde už říkat, zlepší se to, uzdravíš se, pak raději o tom nemluvit a prostě druhého držet za ruku.
6) Udělalo se všechno. Nemocný se sám ptá, jestli něco neměl udělat jinak. Myslím, že tyhle trýznivé myšlenky není potřeba prohlubovat. A říkat, že doktoři něco zanedbali, nebo ta nemocnice je špatná,... Myslím, že je přirozené, že při rakovině se hledá alternativní léčba. Člověk zkouší bylinky, léčitele,... Někdy se i nemocný rozhodne, že neprojde klasickou léčbou... Myslím, že nikdy nevyčítat, že to měl nemocný udělat jinak a kdyby to jinak udělal, dopadlo by to dobře. V téhle nemoci člověk nikdy neví, jak je to správně.
7) Respektovat rozhodnutí, ať je jakékoliv. I když se nemocný rozhodne už nepokračovat v léčbě. Nebo se naopak rozhodne prodloužit o chvíli život chemoterapií, která ho ale strašně ubíjí - je to jeho rozhodnutí. A je to těžké rozhodnutí. Proto si myslím, že je dobré ho v rozhodnutí podpořit.
8) Chápat, že i když se nemocný dostane z této nemoci, strach, z této nemoci přetrvává. Tato nemoc se hodně často vrací, a proto je přirozené, že se člověk bojí. Více se kontroluje. Má strach, jakmile se objeví něco trochu jiného s tělem. Někdy tohle větší sledování se pomůže k rychlejšímu podchycení nemoci. Proto určitě neříkat, "jsi hloupý, vždyť to nic není." Ale stát při něm a raději i navštívit lékaře zbytečně než něco podcenit.
9) Přítel by měl být nemocnému oporou. Ale je to někdy hodně těžké. Je dobré tedy spojit se s ostatními, třeba s ostatními přáteli nemocného. Rodina nemocného je ve strašném stresu a sama potřebuje pomoci... Ale i přítel potřebuje probrat s někým, jak to vypadá, co zjistil, svoje pocity, nebo rozložit pomoc. Je dobré spojit se a nebýt na všechno sám.
10) Dovolit si plakat a nadávat. Dovolit si říkat modlitby, i když člověk není věřící. Dovolit si odpočívat. A dovolit si věřit v zázraky.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 24. června 2019 v 20:16 | Reagovat

Je vidět, že sis s článkem dala práci. Slušné shrnutí, i když všichni samozřejmě doufáme, že tyhle rady nikdy potřebovat nebudeme.

2 tinka77 tinka77 | 25. června 2019 v 10:36 | Reagovat

Ja som bola pri podobnom rozhovore snáď trikrát. A nedokázala som povedať nič len som počúvala ľudí, ktorí ešte chceli žiť :-(

3 Withheart Withheart | Web | 25. června 2019 v 11:46 | Reagovat

Odporúčam prečítať knihu “Tak trocha inak”.
Je napísaná slovenkou, ktorej v 28 rokoch zistili rakovinu prsníka. Popisuje všetko od dňa kedy jej ju diagnostikovali do dňa kedy sa vyliečila.
Je to asi najlepšia kniha akú som kedy prečítala vôbec.
Plus pri kúpe tejto knihy sa podporí združenie boja proti rakovine prsníka :)

4 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 30. června 2019 v 13:27 | Reagovat

Velmi pěkné a užitečné shrnutí.

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 1. července 2019 v 19:22 | Reagovat

[1]: Padesátko, spíš je to o tom, co prožívám. A sama jsem se k tomuto článku nemohla týden vrátit.

[2]: Je to smutné. Ta bezradnost je strašná.

[3]: Děkuji za doporučení knihy. To jsou ty šťastnější případy, které dávají naději.

[4]: Děkuji.

6 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 1. července 2019 v 19:34 | Reagovat

[5]: Milá Sluneční,
měla jsem tušení, že nepíšeš článek jen tak. Drže se, holka...!

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2019 v 20:51 | Reagovat

Již na začátku jsem si podvědomě říkala, jestli není text napsán dle nějakých osobních okolností...velice silné a velmi citlivě napsáno. Děkuji ti za možnost si něco takového přečíst :).

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2019 v 20:52 | Reagovat

Přeji Ti hodně síly !

9 Mirijam Mirijam | Web | 4. července 2019 v 16:44 | Reagovat

Jestli něco takového zažíváš, jak jsem vyrozuměla, že ano, drž se.
Co člověk, to jiné vnímání. Mám dvě známé, které byly statečné a boj s rakovinou vyhrály. Jedna, samostatně žijící žena, kolem 47 roků, již opakovaně se musela podrobit chemoterapii a zvládla to i na podruhé. Dává na sebe teď větší pozor.
Od přítele bratr přistupoval k léčbě plný optimismu a nedopadlo to.
Každá rada drahá. Ale dělat to, co je pro toho člověka nejlepší. Někdo chce a někdo nechce slyšet liché naděje, ale určitě neplakat před ním, nelitovat ho, ani nenadávat na cokoliv. Naslouchat a být pro druhého.

10 Butty ❤️ Butty ❤️ | Web | 23. července 2019 v 12:15 | Reagovat

Silný citový článek. Bohužel i já měla Rakovinu v rodině už 2x... A bohužel to dopadlo blbě v obou případech.
Víc se k tomu vyjadřovat sní nechci. Stále se o tom blbě mluví. 😉👍

11 slunecnyden slunecnyden | Web | 5. srpna 2019 v 16:18 | Reagovat

[7]: Několik lidí mě blízkých bojovalo s touto nemocí. Strašná je ta bezmoc.

[9]: Mám kamarádku, která dokáže člověka i s touto nemocí rozesmát. Myslím, že je to dar. Protože bojovat a prohrávat je strašně smutné. A o to smutnější, když je to u mladého člověka (nebo dítěte), který nikdy nikomu neublížil.

[10]: Děkuji za komentář. Člověk o tom musí mluvit a proplakat si to, aby se z toho dostal, ale chce to čas a pořád to bolí. Zvlášť když se to stane v rodině (pak má člověk strach i o sebe) nebo u blízkého člověka, kdy je strašné ztratit předčasně přítele a vidět jeho bolest... Drž se.

12 Self Self | E-mail | 20. listopadu 2019 v 0:50 | Reagovat

Ano, je to individuální. Samozřejmě, že mi ta "kamarádka" změnila život.

Kupodivu k lepšímu.

Stalo se to během cesty z interny na onkologii.

V našem městě je to 50 metrů.

Ale ta změna nastala na desátém metru od interny.

Napadlo mě, nebo spíš jsem se rozhodl:

" Nebudu si kazit ani vteřinu života co mi zbývá."

Nepleťte si to s optimismem. V tu chvíli jsem vůbec netušil co mě čeká.

Ale cítil jsem se mnohem lépe než v dobách, kdy jsem si myslel, že jsem zdravý.

Teď je to rok co jsem nastoupil na chirurgii. Absolvoval těžkou operaci břicha. Všichni byli úžasní, nejen lékaři, ale i sestry a celý personál.

Šestý den po operaci mě pustili domů.
Dva dny jsem se nudil doma.

Devátý den jsem si jizvu natřel větší dávkou betadinky, přelepil tampony, stáhnul bříško kylnim  pasem a vyrazil do práce.

Jsem elektrikář na volné noze a pro začátek jsem si nevybral žádné brutály. Tři lehké opravičky.

Já vím, že se to nesmí a nemá, ale mě to pomohlo psychicky i fyzicky a navíc na chirurgii říkali, že kdo se hýbe ten srůstá.

Pak začaly chemie. Měl jsem nějaká ložiska zvýšené metabolizace. (Omluvte nepřesnosti v odborných výrazech)

Paní primářka mi vyjmenovala možná negativa chemoterapie a výčet nevolnosti, plešatění atakdale, zakončila slovy: "Anebo nic"

Jako správný oportunista jsem řekl, že tedy pokud bych si mohl vybrat tak bych bral to nic.

Na chemiích bylo nejnepříjemnější to,že trvaly asi čtyři hodiny. Skoro dva litry žíraviny do mě tekly dost pomalu.

Nevolnosti se nedostavily. Naopak jsem měl hroznej hlad. Během hodiny a půl po ukončení chemoterapie, jsem pravidelně snědl tři obvyklé obědy.(podobně to bylo s pivem. Naštěstí jsem vypil jen dvě obvyklé denní dávky.)

Taky se mi nechtělo spát. Poprvé jsem si říkal: " To budu v práci vypadat."
Kupodivu jsem byl ospalý až druhý den v deset večer.

Určitě do toho strouhají perník.

Takže v mém případě jsem tu rakovinou zatím dal tak trochu jako mimochodem.

Dokonce se mi podařilo ji utajit před maminkou, která bydlí ve stejném domě.

Když jsem byl na operaci, byla na týden v lázních a pak už to byla sranda.

Jen bych na závěr chtěl zdůraznit, že to v čem žiju není optimismus. Nemaluji si, že jsem nadobro vyléčen.

Já jsem jen spokojenej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz