Komentáře

1 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 24. června 2019 v 20:16 | Reagovat

Je vidět, že sis s článkem dala práci. Slušné shrnutí, i když všichni samozřejmě doufáme, že tyhle rady nikdy potřebovat nebudeme.

2 tinka77 tinka77 | 25. června 2019 v 10:36 | Reagovat

Ja som bola pri podobnom rozhovore snáď trikrát. A nedokázala som povedať nič len som počúvala ľudí, ktorí ešte chceli žiť :-(

3 Withheart Withheart | Web | 25. června 2019 v 11:46 | Reagovat

Odporúčam prečítať knihu “Tak trocha inak”.
Je napísaná slovenkou, ktorej v 28 rokoch zistili rakovinu prsníka. Popisuje všetko od dňa kedy jej ju diagnostikovali do dňa kedy sa vyliečila.
Je to asi najlepšia kniha akú som kedy prečítala vôbec.
Plus pri kúpe tejto knihy sa podporí združenie boja proti rakovine prsníka :)

4 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 30. června 2019 v 13:27 | Reagovat

Velmi pěkné a užitečné shrnutí.

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 1. července 2019 v 19:22 | Reagovat

[1]: Padesátko, spíš je to o tom, co prožívám. A sama jsem se k tomuto článku nemohla týden vrátit.

[2]: Je to smutné. Ta bezradnost je strašná.

[3]: Děkuji za doporučení knihy. To jsou ty šťastnější případy, které dávají naději.

[4]: Děkuji.

6 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 1. července 2019 v 19:34 | Reagovat

[5]: Milá Sluneční,
měla jsem tušení, že nepíšeš článek jen tak. Drže se, holka...!

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2019 v 20:51 | Reagovat

Již na začátku jsem si podvědomě říkala, jestli není text napsán dle nějakých osobních okolností...velice silné a velmi citlivě napsáno. Děkuji ti za možnost si něco takového přečíst :).

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2019 v 20:52 | Reagovat

Přeji Ti hodně síly !

9 Mirijam Mirijam | Web | 4. července 2019 v 16:44 | Reagovat

Jestli něco takového zažíváš, jak jsem vyrozuměla, že ano, drž se.
Co člověk, to jiné vnímání. Mám dvě známé, které byly statečné a boj s rakovinou vyhrály. Jedna, samostatně žijící žena, kolem 47 roků, již opakovaně se musela podrobit chemoterapii a zvládla to i na podruhé. Dává na sebe teď větší pozor.
Od přítele bratr přistupoval k léčbě plný optimismu a nedopadlo to.
Každá rada drahá. Ale dělat to, co je pro toho člověka nejlepší. Někdo chce a někdo nechce slyšet liché naděje, ale určitě neplakat před ním, nelitovat ho, ani nenadávat na cokoliv. Naslouchat a být pro druhého.

10 Butty ❤️ Butty ❤️ | Web | 23. července 2019 v 12:15 | Reagovat

Silný citový článek. Bohužel i já měla Rakovinu v rodině už 2x... A bohužel to dopadlo blbě v obou případech.
Víc se k tomu vyjadřovat sní nechci. Stále se o tom blbě mluví. 😉👍

11 slunecnyden slunecnyden | Web | 5. srpna 2019 v 16:18 | Reagovat

[7]: Několik lidí mě blízkých bojovalo s touto nemocí. Strašná je ta bezmoc.

[9]: Mám kamarádku, která dokáže člověka i s touto nemocí rozesmát. Myslím, že je to dar. Protože bojovat a prohrávat je strašně smutné. A o to smutnější, když je to u mladého člověka (nebo dítěte), který nikdy nikomu neublížil.

[10]: Děkuji za komentář. Člověk o tom musí mluvit a proplakat si to, aby se z toho dostal, ale chce to čas a pořád to bolí. Zvlášť když se to stane v rodině (pak má člověk strach i o sebe) nebo u blízkého člověka, kdy je strašné ztratit předčasně přítele a vidět jeho bolest... Drž se.

12 Self Self | E-mail | 20. listopadu 2019 v 0:50 | Reagovat

Ano, je to individuální. Samozřejmě, že mi ta "kamarádka" změnila život.

Kupodivu k lepšímu.

Stalo se to během cesty z interny na onkologii.

V našem městě je to 50 metrů.

Ale ta změna nastala na desátém metru od interny.

Napadlo mě, nebo spíš jsem se rozhodl:

" Nebudu si kazit ani vteřinu života co mi zbývá."

Nepleťte si to s optimismem. V tu chvíli jsem vůbec netušil co mě čeká.

Ale cítil jsem se mnohem lépe než v dobách, kdy jsem si myslel, že jsem zdravý.

Teď je to rok co jsem nastoupil na chirurgii. Absolvoval těžkou operaci břicha. Všichni byli úžasní, nejen lékaři, ale i sestry a celý personál.

Šestý den po operaci mě pustili domů.
Dva dny jsem se nudil doma.

Devátý den jsem si jizvu natřel větší dávkou betadinky, přelepil tampony, stáhnul bříško kylnim  pasem a vyrazil do práce.

Jsem elektrikář na volné noze a pro začátek jsem si nevybral žádné brutály. Tři lehké opravičky.

Já vím, že se to nesmí a nemá, ale mě to pomohlo psychicky i fyzicky a navíc na chirurgii říkali, že kdo se hýbe ten srůstá.

Pak začaly chemie. Měl jsem nějaká ložiska zvýšené metabolizace. (Omluvte nepřesnosti v odborných výrazech)

Paní primářka mi vyjmenovala možná negativa chemoterapie a výčet nevolnosti, plešatění atakdale, zakončila slovy: "Anebo nic"

Jako správný oportunista jsem řekl, že tedy pokud bych si mohl vybrat tak bych bral to nic.

Na chemiích bylo nejnepříjemnější to,že trvaly asi čtyři hodiny. Skoro dva litry žíraviny do mě tekly dost pomalu.

Nevolnosti se nedostavily. Naopak jsem měl hroznej hlad. Během hodiny a půl po ukončení chemoterapie, jsem pravidelně snědl tři obvyklé obědy.(podobně to bylo s pivem. Naštěstí jsem vypil jen dvě obvyklé denní dávky.)

Taky se mi nechtělo spát. Poprvé jsem si říkal: " To budu v práci vypadat."
Kupodivu jsem byl ospalý až druhý den v deset večer.

Určitě do toho strouhají perník.

Takže v mém případě jsem tu rakovinou zatím dal tak trochu jako mimochodem.

Dokonce se mi podařilo ji utajit před maminkou, která bydlí ve stejném domě.

Když jsem byl na operaci, byla na týden v lázních a pak už to byla sranda.

Jen bych na závěr chtěl zdůraznit, že to v čem žiju není optimismus. Nemaluji si, že jsem nadobro vyléčen.

Já jsem jen spokojenej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra
www.kdyz-se-dvojcata-nudi.blog.cz