Září 2019

Zoufání si

18. září 2019 v 20:10 | LeS |  Normální den
Tenhle rok pro mě není moc příjemný a asi je to vidět i na článcích :-) Noťas mě stále zlobí a k internetu se na něm nepřihlásím. Aspoň se postupně připravuji na jeho definitivní kolaps a zazálohovala jsem snad úplně všechno, včetně obrázků, které v malování dcera zkoušela kreslit ve čtyřech letech - jestli se tomu teda dají říkat obrázky. Byla jsem ale celý rok hodná, tak vkládám velké naděje do prosince - napíši Jezíškovi.
Od dubna mám neustávající bolesti hlavy, a zkouším všechno možné, včetně dní nicnedělání. Když to řeknu doktorce, tak jen slyším, že to k mé nemoci patří, a může mi předepsat víc prášků, po kterých budu tak otupělá, že mi bolest vadit nebude. Zatím z těch dvou nepříjemností vybírám tu první. Zkouším procházky, uklidňující hudbu, křik a dýchání. Asi seznam Ježíškovi rozšířím.
Pak mám starosti s dcerou. Vysoká, štíhlá, ale pecivál. Slíbila jsem, že o ní psát nebudu, tak všeobecně. Děti prostě dnes strašně podléhají technice, internet, hry, komunikace s kamarády přes zprávy... A to jsem jí nekupovala noťas, tablet, dokonce ani telefon ne. Kupovala jsem kola, zimní i kolečkové brusle, chodila jsem s ní na cvičení rodičů s dětmi... Já udělala všechno. Jenže Ježíšek v tomto případě jí přines postupně telefon, tablet, dokonce i noťas, a já jako máma mám jen práci s tím jí od všeho odtrhnout. Asi dceři zakážu psát Ježíškovi.
Víte, o čem jsem ale chtěla psát, o tom, že jsem sledovala Kazmu. Jak si dělal legraci, jak je známý... Znám ale několik průvodčích, kteří si dokážou stejnou legraci dělat denně a zlepšovat cestujícím náladu, bez nějakých příplatků ke mzdě. A známý nejsou. Jmenovat nemůžu, mají na uniformě čísla, ale třeba někdy sem dopíši. Jen pro příklad, naposled vlak strašně skřípal na kolejích, lidé si zacpávali uši, tak průvodčí hned informoval, že existuje tlačítko na promazání kolejí, ale že ho nemůžou použít, protože by bylo tak dobře namazáno, že bychom projeli pět zastávek. Tak mám restík, slíbila jsem přinést špunty do uší.
A dnes jsem ještě sledovala v televizi tábor pro nevidomé. Jsou lidé, kteří to mají v životě skutečně stížené. A byly tam někteří vedoucí, kteří byli také nevidomí. Tak to před takovými lidmi smekám. Mají můj obdiv. Člověk si stěžuje, že něco nemůže, protože... A přitom jsou lidé, kteří mají handikap, a můžou.
Tak ať můžete :-) A nezapomeňte, vánoce se blíží, už fouká ze strnišť, tak ať jste připraveni .-) Hezký večer všem

Fígle autobusáka

6. září 2019 v 17:56 | LeS |  Normální den
Původně jsem s tím vůbec nechtěla na blog, protože se to dá zneužít i z druhé strany. Takže jsem se snažila to řešit s dopravním podnikem. Až když jsem neuspěla, zveřejňuji takto, co se může stát. Protože prostě každou nespravedlnost nemám ráda (a navíc pan řidič byl hodně nesympatický a hodně opálený).
Normální den. Člověk nastoupí do autobusu. Řekne kam jede, zaplatí, vezme lístek a sedne si. Jenže pak se koukne na lístek a zjistí, že na lístku má zlevněné jízdné, ačkoliv platil celé. Jsem posera, hádat jsem se nešla. Ale vzhledem k tomu, že zlevněné jízdné je jen 25%, autobusák si přijde na 75% na úkor podniku. To při delší cestě je docela fajn přivýdělek. Pro ty, co moc nepochopili, kdyby mě lístek stál stovku, na lístku by bylo 25,-CZK a 75,-CZK by šlo do kapsy autobusákovi.
Je to risk. Cestující si může všimnout. Ale tak dobře, autobusák řekne, že cvaknul špatně. Také může přijít kontrola (a to jsem se bála celou cestu). Pak maximálně dostane autobusák vynadáno, že prodal zlevněný lístek, když člověk neměl průkazku. Nevím, jak by mi někdo uvěřil, že jsem platila celou částku. Jo, nevšímavá, zamyšlená, a hlavně jsem se s tímhle podfukem zatím nesetkala, i když jezdím hodně.
Jak se tomu bránit? Napadlo mě udělat si kartu a na ní nabíjet peníze, pak odpadne hotovostní platba. Z karty se odečte přesně to, co autobusák nacvaká na lístek. Jenže mít kartu s nabitými penězi pro všechny autobusové společnosti, kterými kdy pojedu, to asi není také moc reálné. Takže zůstává - všímat si. A proto to píši i sem. Když si vezmete lístek, mrkněte na něj, jestli tam máte cenu, kterou jste platili .-) Zvlášť, když se vám autobusák moc nezdá.
A ještě proč jsem to nechtěla zveřejňovat tady - protože se to dá zneužít i z druhé strany. Puberťák ukáže kartu, dostane zlevněné jízdné, a při kontrole bude tvrdit, že žádnou průkazku nemá a že platil plnou cenu, jen z toho důvodu, aby potopil autobusáka. Ale to už doufám, že je spíš sci-fi, i když lidé jsou bohužel různí...
Tak hodně příjemného cestování a pohodových a poctivých řidičů. Vím, že je jich víc.

Pascale Noa Bercovitch – Zázračný delfín

2. září 2019 v 15:35 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Je sice po prázdninách, ale ještě tu mám tip na prázdninové čtení nejen pro náctileté. Tuto knížku jsem vybrala v dětské knihovně pro moji dceru. O delfínovi, o moři, o slunci. Sama jsem byla zvědavá na příběh a tak jsem si ji přečetla také.

Malý, rozspustilý kluk Abid'allah Mekhassan v 5 letech ohluchne při pádu z palmy. Přestane také mluvit, je zasmušilý, jako bez života. Umře mu i matka Džamia, a z kluka se stane smutný podivín. V zátoce se objeví ale delfín (tedy delfínka) - Oline. Abid'allah měl štěstí, že jeho a jeho kamarády (Juma, Muhamad) naučil strýc plavat. (Mezi beduíny to není obvyklé). A tak se s ní spřátelí, hraje si s ní, a získává zas radost ze života. Začne výskat, volat na delfínku samohlásky O a I, a postupně se mu vrátí řeč a částečně sluch.

Tento příběh se rozkřikne, přijíždějí na pláž Mezaina turisté, a spoustě z nich kontakt s delfínkou také pomůže. Abid'allah s bratrem Idem postavili po smrti matky na pláži kavárnu, která se nyní plní hosty. Beduíni jsou pohostinní, ale zjišťují, že od turistů mohou získat nějaké peníze, navíc i pohostinnost má své hranice, a tak vznikají nové kavárničky a Abid'allah vystaví na pláži i hotel.

Pravdivý příběh vypráví novinářka, které přišla o nohy. V knížce je hodně příběhů s delfíny, hodně popisu krajiny kolem Rudého moře a Sinaje a popis mentality beduínů.

Dcera jí dala 3,5 hvězdičky z 5. Nelíbil se jí popis krajiny, a smutné části. Naopak se jí líbilo, jak si Albid'allah hrál s delfínem a když se narodilo malé delfíňátko. Mě naopak romantické popisy krajiny bavily. Líbilo se mi například, že Albid'allahovi bylo předpověděno, že se má vyhýbat moři, že ho tam čeká něco zlého. Na to jeho matka zareagovala tak, že naopak přiměla strýce, aby ho plavat naučil. Protože věděla, že syna stále daleko od moře neudrží. A z moře mu přišlo naopak opravdové štěstí. Za mě 4,5 hvězdičky.


Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra