Říjen 2019

Rozloučení :-(

31. října 2019 v 11:00 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Jak hluboké je zrcadlo, v němž se odrážejí slzy?
Jak hluše zní věty, co mě všechno mrzí.
Jak zavřít oči, které se nedívají?
A odpovědět těm, co se na tě ptají.
Jak líbat tvář, co se už neusmívá?
Jak smířit se, že tak to někdy bývá.
Jak hluboká je bolest a těžké procitnutí,...
Jak zase dělat věci s chutí?
Jak doufat, věřit, smát se, žít,
když nejde za tebou už nyní jít.

A přesto. Rána dál se nezastaví,
za oknem pták svou píseň zpívá,
vítr ty tváře, jak ty hladí,
a tvé děti anděl stále hlídá.

Pomáháme smíchuplně

25. října 2019 v 20:42 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Na jednu stranu je tolik organizací, které mají napřaženou ruku s "dávejte", na druhou stranu, i člověk, který nevydělává moc peněz, dokáže někde trochu ušetřit. Pokud chce. Když pak má tu trošku a dobrou vůli, vybírá, komu by udělal radost. A někdy nedá dárek nejbližším, ale někomu cizímu. A někdy dárek sám dostane.
Ani nevím, kde jsem poprvé potkala zdravotního klauna. Myslím, že je to už delší dobu a že to bylo ještě dlouho předtím, než jsem si od nich koupila knížku Malé zázraky. Dojemné příběhy veselých klaunů. Přináší smích a radost do míst, která jsou smutná a depresivní. Nikdo nechce být v nemocnici. Ani dospělý. Natož dítě. A někdy i bez rodičů. Přijít a rozesmát. A občas se stane zázrak a smích skutečně léčí. A i když ne - copak je něco víc než radost, smích, legrace,... ?
Tento týden dostali někteří dárci dárek od zdravotních klaunů. Setkání s klauny a představení v divadle. Od začátku do konce jsem se smála. Udělat si legraci sám ze sebe. Výkon v představení byl klaunovský i akrobatický. Rozesmál, pobavil, a občas člověk i držel palce a díval se s údivem. Co všechno se dá naučit. Jak předat kousek sebe druhým.
Kladla jsem si otázku, jestli je nutné, abychom my dárci dostávali také takové dárky. Většinou člověku stačí ten pocit radosti z dárcovství. Ale být také nečekaně obdarován?
A pak jsem dospěla k názoru, že každý člověk si zaslouží radost i dárky. A proč tedy nepřijmout s radostí to, co dostáváme. Zapomněla jsem na všechny starosti a užívala si toho, že jsem jednou také VIP klient.
Vyfotila jsem se s klauny a potěšilo mě, že vypadám přece jen trochu lépe než oni. A proč se také nezasmát sám sobě, když jsem na fotce, stejně jako klaunice, zapomněla zatáhnout břicho? Jenže já to nedávám najevo s takovým halasem a veselím…
A tak jsem přijala červený nos z molitanu, nasadila úsměv a druhý den do práce si vzala křiklavě růžové ponožky :-)

OSHO - Osud, svoboda a duše

20. října 2019 v 11:22 | LeS |  Shlédnuto, přečteno, slyšeno-recenze
Jednoduché otázky o nesmrtelnosti, smyslu života, karmě, osobnosti a osobitosti, a podobně, které mistr zodpovídá, prokládá vtipy a nabádá člověka ani ne tak k přemýšlení, jako k meditaci. A meditace může být i prosté dělání toho, co děláte rádi.
Hned na začátku si má člověk položit otázku: Kdo jsem? A ptát se tak dlouho, dokud už žádnou odpověď nedostane. Já se zeptala, dostala jsem jasnou odpověď "vědomí" a dál jsem se nedostala :-)
Docela jsem při čtení této knížky vedla intelektuální boj, protože jsem nesouhlasila s tím, co je napsáno. Až na malé výjimky. Třeba s tím, že náboženství nás strašně determinuje. Že zásady chování a myšlenky mistrů byly vytvořeny především na dobu, ve které žili. Ale nyní už jsou trochu zastaralé.
Když jsem tak nad tím uvažovala (s pomocí knížky), tak všechny velké myšlenky byly vytvořeny, aby zklidnily lidi, ale postupem času dostaly jiný charakter. Na západě v křesťanství existuje posmrtný život, Ježíš vykoupil naše hříchy, a tím pádem člověk může dělat cokoliv. Na východě je člověk podmíněn karmou a tím pádem nemá cenu dělat cokoliv.
Myšlenky Osho jsou jasně dané, není v nich ani možná, nebo snad. A myslím, že s myšlenkami Osho nebudou souhlasit ateisté, křesťané ani budhisté :-) Přitom je jeho pohled částí všech náboženství.
Také mě zarazilo jeho vysvětlení, že Ježíš zažíval na konci života utrpení, protože prožíval několik karem, jeho kruh se uzavřel a on se už znova nenarodí. Vplyne v jednotu. I když nevím, jestli to píši zrovna správně, protože jednotu máme všichni v sobě.
Učinila jsem si tedy závěr, že pokud má Osho pravdu, raději budu dělat v životě ještě pár chyb, abych měla možnost se znovu narodit. :-)


Šípek

13. října 2019 v 17:32 | LeS |  Pro Tebe-básničky
Pro Evu

Pokývá hlavou,
větve své sklání,
trnovou stěnou
vrabčáka chrání.

Na jaře kvete
růžovou krásou.
Opít se chcete,
podzimní spásou.

Drobounké plody
na slunci září,
do zdraví schody
v mládí i stáří.


Nejtěžší rozhodnutí

6. října 2019 v 11:07 | LeS |  Normální den
Měla přítele. Měla tři děti. A na cestě čtvrté. Jenže bydleli v jednom pokoji u rodičů. A věděla, že další dítě nezvládnou. Finančně si to spočítat moc neuměla. Kolik budou přídavky a kolik dítě bude stát? Oblečení a kočárek bude mít po starších, ale co pleny... A až začne růst. I tři děti jsou hodně.
A okolí bylo jednostranné. "Máte rozum? To si nemůžete dát pozor? To jsi to dřív nevěděla? Musíš to dát pryč, musíš to dát k adopci. Nemůžeš si to nechat."
Dítě. Odnosila ho. A snažila se k němu moc nevázat. Rozhodnutá. Podepsala papíry k adopci. "Dáš mu šanci na lepší život."
Lepší život bez mámy a táty. Bez sourozenců. Které bude možná hledat jednou v Poště pro tebe.
Odešla v noci po porodu na reverz z nemocnice. Co tam také, bez dítěte, které už není její. Nedávala to.
Doma má přece tři děti.
Jenže mateřský cit je silnější. Začala jezdit k pěstounům, kteří měli její čtvrté. Začala bojovat o vrácení. Přestěhovali se s přítelem, aby měli soukromí. Ale zas chyběla pomoc rodičů. Tři děti - a někde čtvrté. Ale nedávala si už otázky. Cítila, že to udělat musí. Je to přece jejich dítě.
A získala ho zpět.
Když vidím tu rodinu, pořád si říkám, že nejdůležitější je láska. Dát dětem lásku. Dát jim hranice, důslednost ve výchově - člověk sobě a jim dost usnadní život. Ale to nejdůležitější je láska. Starší děti se starají o to menší. Hladí ho, a když jim chcete něco dát, nikdy nezapomenou na to nejmladší. Ještě pro něj...
Jsou tam boje o hračky. Děti hatí snahu o pořádek. Jsou ve věku, kdy se snaží pomáhat, ale někdy je z toho ještě větší nepořádek. Je to náročné. Obdiv mamince.
Ale je tam hodně citu. Když se něco daří, smějí se a objímají. Když se nedaří, nějak se to zvládne. Mají své starosti. Ale dávají to. Mají se rádi.
A už je v rodině dětí pět.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra