Prosinec 2019

Krok do nového roku

30. prosince 2019 v 12:39 | LeS |  Normální den
Jsou za námi vánoce. Zvládli jsme ten stres z vánočních příprav, bilancujeme, a díváme se s nadějí do nového roku.
Musím říci, že u nás se vánoce vydařily. Já dostala skutečně od Ježíška noťas (ne nový, ale zachovalý, a doufám, že mi bude dlouho sloužit). Jsem skutečně nadšená. A od dcery svíčku ve tvaru ptačího peří, kterou vyráběla. Škoda zapálit ji.
Ježíšek dceři nenadělil žádný iphone (i když by byla určitě nadšená), ale věci pro její úplně jinou zálibu než je sledování youtuberů. A také dostala stolní hru. Stolní hry jsem měla ráda jako malá, ale nikdo si se mnou nechtěl hrát, nikdo neměl čas. Teď ten čas nemívám já - což je trochu zvláštní v době praček, myček, mixérů, sušiček a dalších věcí, které nám tu práci hodně usnadňují a hodně za nás dělají... Zkrátka jsme si čas udělali, hráli stolní hru s babičkou a s dědou a strašně jsme se u ní nasmáli.
Plánované návštěvy se nedostavily kvůli chřipce - takže navařené a napečené jídlo bohužel zbylo, a zatím nad námi vítězí. Díky technice jsme si ale volali s jednou spřátelenou rodinou, se kterou kamarádíme skoro čtyřicet let. A následoval výbuch smíchu, když jsme provedli videokonferenci.

A co vám přeji do nového roku? Hodně zdraví, protože všichni víme, jak je potřeba. A hodně smíchu, protože se s ním dá mnohé zvládnout. I ty horší dny. A přátele, protože je dobré mít s kým se smát i plakat. Štěstí, chytit v tu pravou chvíli.
A pak víru, že vše se zvládne a i při pádech se zase zvedneme.
Posílám dvě fotografie stejných rostlinek. Ibišek jsem si vzala v práci, když jsme zastřihávali a semínko kafe jsme zasadili s dcerou. Pravda, latte jsme si letos ještě neudělali, ale jinak se mají rostlinky k světu. Proto přeji i trpělivost. Ať se naše přání vyplní a přijde úspěch (třeba ten pěstitelský, i ten udělá radost) .-)

Hezký nový rok 2020!

Vánoce

23. prosince 2019 v 9:57 | LeS |  Normální den
Tento rok byl strašný. Plný bolesti.
Staly se věci, které napravit nejdou.
A ač mám v sobě pocit viny, vím, že by mi bylo odpuštěno.
Vím, že mi je odpuštěno.
Někým, kdo předčasně odešel z tohoto světa.
Rozešla jsem se s přítelem. A stále jsem z toho zmatená. Stojím na mostu a nemůžu přejít ani na jednu stranu. Možná čekám, až ten most sám spadne.
A našla jsem někoho jiného, u kterého ze začátku vztah byl jak z pohádky - květiny, kino, snídaně, masáž... a teď lituji, že zná můj blog. Přeji mu štěstí, ale do svého života ho nechci.
Asi se to na mě vše ukázalo, neboť jsem víckrát slyšela, jak špatně vypadám a jestli nejsem nemocná. Dokonce i jeden muž na ulici se starostlivě ptal, jestli jsem v pořádku... Nakonec jsme si popřáli hezké vánoce. (asi jsou ještě andělé).
Když jsem teď před vánoci napsala jednu vánoční básničku do přání a uvědomila si, že ji nemůžu jednomu rodinnému příslušníku poslat, protože bývalá křivda je až příliš velká... nějak to na mě padlo.
Poklidné vánoce. I když nejsou vždy o radosti a o setkáních. I když nám je kazí minulost, věci, které se neměly stát...
Buďte milý sami k sobě. A ať naleznete lidi, kteří vás mají rádi. I já takové kolem sebe mám a je to ten největší dar, který stále dostávám.
Poklidné a laskavé vánoce vám všem.
PS: Zázraky se dějí.

Vánoční přípravy

15. prosince 2019 v 16:27 | LeS |  Normální den
Myslím, že každý rodič se snaží, aby dítě mělo kouzelné vánoce. Jenže přitom všem zapomene na věci, které jsou skutečně důležité. A tak i já mám vzpomínku na to, jak mamka byla urvaná, nervozní, hádali se s tátou a schytaly jsme to i my děti. Měli nás rádi, ale ten vánoční stres, aby vše bylo perfektní - naklizeno, nakoupeno, navařeno... a skončilo to u hádek a slzí.
Dlouho jsem s tím bojovala - s tím, že nemám ráda vánoce - ty komerční svátky, kdy vůbec nejde o to užít si ten čas s druhým. Navíc na mě doléhá i smutek, že jsem nedokázala udržet rodinu a vánoce trávíme s dcerou s mými rodiči.
Loni jsem byla rozhodnutá, že vánoce budou hezké. Že si je nenechám ničím zkazit. Že nebudu vyvolávat hádky... Docela se mi to povedlo. A letos jsem s plánováním, aby vánoce byly hezké, začala už o adventu.
Návštěva muzea, kde jsme si vyrobili svícínek, marcipánové sněhuláky a přáníčko. Rozsvícení stromku. Návštěva Mariánských Lázní s holkami, kde jsme si daly vánoční punč a naladily se na vánoce představením dětí.
Doma jsem vytvořila seznam, co je potřeba uklidit. Nikdo nebyl donucen, ale postupně ze seznamu škrtáme - "splněno". Vánoční cukroví jsme pekli a zdobili společně. A vůbec jsme si nikdo nenechal zkazit náladu tím, že něco děláme špatně - vždyť se to stejně sní, tak nejde o to, aby každý rohlíček byl jeden jako druhý.
S vánočními dárky si také nedělám hlavu. Vždyť všechno máme (hlavně jeden druhého). A tak kromě drobných dárků, jsem podpořila pár charitativních organizací (některé z těchto: Lékaři bez hranic, Dobrý anděl, Děti ulice, Mamma help, Zdravotní klaun, Klokánek...) a jejich malé dárky nebo prospekty s poslanou částkou, předám svým bližním. A aby věděli, že mi na nich záleží, každý večer dělám jednu vločku. Ty na obrázku jsou už rozdané přátelům.
Protože na vánoce mám i jiné vzpomínky. Jak jsme dědovi a babičcce vezli řízky, salát a cukroví, a druhou babičku jsme si na vánoce přivezli k nám... Ani jedny prarodiče už nemám. Čas strašně letí.
A tak i vám přeji, ať vánoční přípravy zvládnete v klidu a radosti. A vytvoříme si krásné vzpomínky sobě i bližním.

Podzimní slunce

4. prosince 2019 v 20:07 | LeS |  Výlety
Někdy chodím na procházku bez foťáku. Vnímám jen okolí, zvuky, a nechávám se unášet krásou přírody. Dnes ale po dlouhé době u nás vysvitlo slunce a to jsem foťák doma nemohla nechat.
Nejdřív jsem nevěděla, jestli vůbec nějaké fotky udělám. Jestli najdu něco zajímavého. Stromy jsou už holé, bez listí a větve smutně míří k nebi, jako by se modlily. Snad za klidnou zimu se sněhovou nadílkou, aby bylo dostatek vláhy.
Tenhle strom nešel s davem. Jako by se chtěl dotknout hladiny vypuštěného rybníka. Nebo se v něm tak dlouho shlížel, až se celý naklonil. Možná je tak těžký, možná vyvrácený, a uvidíme, zda se s jarem opět zazelená.
A tady je důvod vypuštěného rybníka. Dvě opuštěné loďky. Po výlovu. Rybník se opět napouští. Snad to do zimy stihne, aby děti měly kde bruslit.

Zašla jsem do lesa. Tuhle lavičku mám ráda. Je fotogenická. Láká k posezení a zastavení se. I když už je chlad a člověk brouzdá nohy v suchém listí.
Paprsky slunce prošly korunami a vytvořily dlouhé stíny stromů. Dny se zkracují. Ale snad nás ještě čekají i slunečné zimní dny, které budou lákat k procházkám.
Blogoví přátelé: nejen...
www.reveriedreams.blog.cz - vymyšlené příběhy
www.tinka77.blog.cz - oblečení barbie
www.dasatomaskova.blog.cz - na křídlech vážky
https://humanlizards.blogspot.com- kreslení,básně
www.veki.blog.cz - kamrlík
http://ublondyny.blogspot.com/
http://miric.unas.cz/
http://marijakesfoto.blog.cz/-cestování
http://ohnice.blog.cz/
http://australsky.blog.cz/
http://vceliraj.blog.cz/
http://zjinyhosveta.blog.cz/
www.supice.blog.cz - moudra